Co nezaznělo ve vysílání pořadu Reportéři ČT

Z vlastní zkušenosti vím, jak pracují někteří tvůrci pořadu Reportéři ČT. Bohužel. Lidé placení z koncesionářských poplatků, tedy Vašich i mých, pod rouškou veřejnoprávnosti nahrávají o sto šest skrytou kamerou i osoby, které nejsou veřejně činné, ignorují prokazatelná fakta a jejich ekonomické vzdělání se blíží nočním teplotám v těchto dnech.

Snažili byste se vysvětlit svá ekonomická manažerská rozhodnutí někomu, kdo není schopen rozlišit mezi závazky společnosti s ručením omezeným a závazky jejích jednatelů a spolumajitelů? Veřejnoprávní reportéři Fiala a Havlík ze mne takhle na podzim roku 2007 udělali „milionového dlužníka“.

Že jsem nedlužil já, ale firma, kterou jsem spoluvlastnil a v níž jsem byl jedním z jednatelů, pro ně bylo podružné. Stejně jako to, že tato firma zaplatila 80% kupní ceny pozemků, ale to se autorům reportáže nehodilo do krámu, takže to nikdy nezaznělo. A jak se veřejnoprávní ČT vyrovnala se svou zákonnou povinností odvysílat žádost o odpověď, v níž byly nepravdivé skutečnosti uvedené v reportáži uvedeny na pravou míru? Nijak. Prostě nic neodvysílala.

Z tohoto pohledu může snaha reagovat na včerejší reportáž Spor o vynálezy na vylepšený cement v pořadu Reportéři ČT vypadat jako předem prohraný boj. Jenže to si nemyslím. Když mne začátkem letošního září oslovil pan redaktor Fiala, předal jsem komunikaci s ním svým právníkům, kteří – myslím si – fundovaně odpověděli na jeho dotazy. Takzvaný investigativec Fiala z poskytnutých informací využil jen poskrovnu, prostě „nezklamal“. Opět využil jen to, co mu zapadlo do myšlenkové konstrukce, kterou byl schopen pochopit a následně vysvětlit.

Na jednu stranu postavil dva zaměstnance firmy Elmos Trading (Karel Ling a Renata Sztanková) a prezentoval je jako vynálezce, kteří místo padesátimilionové odměny za vynález, jak v betonu využít elektrárenský popílek, dostali vyhazov. Na straně druhé, zjednodušeně řečeno, mne, coby majitele firmy, který ji raději prodal, než aby musel odměnu vyplatit. Pan Fiala měl sice k dispozici veškeré podklady pro to, aby mohl případ objektivně posoudit, ale místo toho udělal přesný opak. Z informací, které mu poskytl můj právní zástupce, redaktor zmínil pouze to, že „ani na jeden z vynálezů nebyl udělen patent“.

Jenže právě v tom je klíč k pochopení celé této uměle vytvořené rádoby kauzy. Tento údajně přelomový vynález totiž fungoval jen ojediněle v laboratorních podmínkách, ale v praxi postup výroby cementu s fluidním popílkem nefunguje a neobstál v žádné skutečné výrobní zkoušce. Elmos vyrobil dle vynalezené receptury několik cisteren cementu s fluidním popílkem, který měl být odzkoušen v panelárně, pokaždé však s katastrofickým výsledkem.

Za účelem podání patentových přihlášek Elmos najal prvotřídní českou patentovou kancelář Rott, Růžička & Guttmann, která vše zpracovala a přihlášky podala. Byly podány jak v Česku, tak k Evropskému patentovému úřadu. Bohužel výsledkem už první fáze patentového řízení bylo jednoznačné odmítnutí obou přihlášek, neboť kompetentní úřady shledaly popsané technologické postupy jako neurčitě popsané, v podstatné části nepřezkoumatelné a v podstatných ohledech také nesplňující základní požadavek novosti popsaného technologického postupu.

V tom spatřuji zásadní selhání veřejnoprávního novináře, neboť nedokázal rozlišit mezi tím, co za vynález označují jeho původci, a vynálezem ve smyslu platné legislativy. Další selhání autora je v tom, že nedělal rozdíl mezi dřívějšími vynálezy pana Linga (využití klasického popílku) a nově zkoušenými technologickými postupy (s fluidním popílkem) a zcela pominul ekonomické hledisko celé věci – společnost Elmos totiž z žádného z vynálezů či postupů nijak neprofitovala, protože buď nejsou průmyslově využitelné, nebo je jejich výroba v současné době (ekonomická krize, propad ve stavebnictví) nerentabilní.

Z pohledu nyní už bývalého vlastníka proto konstatuji, že výsledkem je 24 milionů korun investovaných do něčeho, co nefunguje nebo nelze využít. A dodávám, že autor údajného vynálezu doposud nepředal údajně existující komplexní dokumentaci, což lze také považovat za zásadní informaci, která v reportáži nezazněla, přestože ji Reportéři ČT měli k dispozici.