Břidlicový plyn? Opatrně!

Lákadlo břidlicového plynu je obrovské. Investiční banky a fondy rizikového kapitálu lijí do odvětví nové peníze, ve Spojených státech již mnozí hovoří o hrozící investiční bublině. Některé země zvažují vládní podporu těžby. Jen abychom se nehnali do dalšího obřího problému.

Ve skutečnosti je břidlicový plyn velký příslib. Stejně jako jeho bratři plyn ze skalných ložisek a plyn sorbovaný v uhelných slujích. V principu jde o varianty zemního plynu a podle mnohých o energetickou záchranu 21. století. Neboť při rozumném růstu spotřeby by mohly podle některých odhadů jeho zásoby vydržet podstatně déle než sto let. Což se líbí utopistům, kteří již nyní plánují, jak tohoto času využít k vymyšlení nějakého perpetuum mobile, čisté energie bez škodlivin a vedlejších účinků.

Pravdou je, že tato paliva dávají lidstvu určitý čas na zásadní změnu energetického řešení další existence civilizace. Jenže všechno, co vypadá jednoduše, má vždycky svoje velké „ale“. Tentokráte je s plnou vážností oním „ale“ ekologie.

Ve skutečnosti nemáme zatím příliš ponětí o vedlejších efektech těžby břidlicových (a podobných) plynů. Víme, co dělat při těžbě uhlí – černého i hnědého. Máme zvládnutou těžbu uranu, jeho zpracování i použití v elektrárnách, umíme si představit bezpečné úložiště odpadu. S obtížemi krotíme ropu a zemní plyn, ale případné havárie jsou více důsledkem lidských selhání nebo nedostatečných investic – ve skutečnosti by se nemusely stávat.

Ale co se přihodí po odčerpání obrovských množství břidlicových plynů a jejich nahrazení jiným médiem – dejme tomu vodou? Co se i v dosti vzdálených oblastech může dít ve chvíli, kdy je ložisko „natlakováno“ tak, aby těžba mohla běžet? Nevíme.

Ve Spojených státech, kde jsou zatímní zkušenosti největší, již zaznamenali mnoho problémů. Mimo jiné hořící záchod. Jistě, je to směšné. Ale poměrně výbušný plyn, který se mimo hlavní oblast těžby vedral do odpadu a na své cestě vzhůru i do toalety, kde se vznítil, není legrace. Příště to může být sklep obytného domu a následná exploze by mohla mít děsivé následky.

Určitě bychom měli k břidlicovým plynům upínat pozornost, protože to je realistické a technicky zvládnutelné řešení energetického problému. Ale pokud někdo na tomto základě odepisuje třeba těžbu uhlí jako nekonečně zastaralou nebo jadernou energetiku jako zbytečně rizikovou, měl by sundat růžové brýle. Potrvá ještě desetiletí, než zvládneme těžbu břidlicových plynů a její vedlejší účinky alespoň na takové úrovni, jak nyní umíme zvládnout těžbu uhlí nebo ropy.

V minulosti jsme vyvinuli řadu technologií, kdy jsme „dolů“ něco hnali, aby se to, co chceme dostat, vydralo „nahoru“. Pokud si vzpomínám, všechny měly své problémy a ty problémy byly obrovské, v řadě případů jsou výsledkem ekologické katastrofy. Chemická těžba uranu v Ralsku vedla k problému s pěti miliony tun kyseliny sírové v podzemí – a to je, co se týče objemu média, drobnost proti tomu, co bychom mohli napáchat pod svýma nohama ve spojení s břidlicovým plynem.

Břidlicovým plynům nesporně patří část energetické budoucnosti, zřejmě hodně významná část. Ale proti vytěženému hnědouhelnému lomu přináší tato budoucnost obrovská rizika, přičemž část z nich ještě ani neznáme.