Vytěžování smrti

Zemře někdo slavný, spadne letadlo, padnou vojáci v Afghánistánu... a začne to, čemu říkám mediální vytěžování smrti. A ptám se, je to opravdu nutné?

Samozřejmě, že je v pořádku, když média informují o smrti významné osobnosti, leteckém neštěstí či smrti vojáků, to je jejich povinnost. Ale ten příval článků, které donekonečna rozebírají kdejaký detail, to vytěžování události až na dřeň, jež nevyhnutelně následuje, zdá se měnit jakoukoli smutnou událost, neštěstí nebo dokonce tragédii ve frašku.

Ptám se: Kdybych byl pozůstalým - ocenil bych to? Asi ne. Ocenil bych uměřenost. Nechtěl bych, aby smrt mého blízkého byla clickbaitem...

Ale nelze pranýřovat média, aniž bychom konstatovali, že žijí v symbióze se svým publikem. A publikum si to žádá, publikum kliká, publikum generuje zisky z reklamy. Fascinace smrtí je myslím přirozená, ale ne vše, co je přirozené, je dobré. Ne nadarmo se při minutě ticha mlčí.