Světová válka opět na talíři
Lehnout si hlavou od výbuchu, nejlépe za terénní překážku, počkat, až tlaková vlna přejde tam i zpět atd. Pro ty mladší:Opravdu se to učilo na základní škole!
Pak přišla devadesátá léta a s nimi „vítr změn“. Obavy ze světové války vedené s použitím jaderných zbraní zdánlivě ustoupily ze scény a akcentována začala být například obava z krize ekologické. Kdo by v té chvíli tušil, že po dvaceti letech od vítězství kapitalistických mocností ve studené válce bude tato obava znovu zcela aktuální? Ovšemže bylo naivní předpokládat, že ke katastrofickému konfliktu je nutné mít bipolární svět. Ve skutečnosti se ukazuje, že ono bipolární uspořádání bylo vlastně možná ještě poměrně bezpečné, neboť bylo vyvážené. Stačí si uvědomit, jaké události předcházely První světové válce – závody ve zbrojení, mocenské napětí apod., atentát v Sarajevu byl jen rozbuškou, ve skutečnosti by k té válce došlo nakonec tak jako tak. A nešlo o ideologický konflikt – šlo o konflikt o zdroje a o moc. A právě to nám hrozí – velká buržoazní válka o zdroje, a to především zdroje ropy. Druhá ze světových válek byla jednoznačně důsledkem hospodářské krize, jíž ta současná co se důsledků týče dle mého názoru asi překoná. Nová velká válka může začít v Sýrii a Íránu, přenést se do celého světa a v okamžiku, kdy některá ze zainteresovaných mocností bude zatlačena do kouta, což se jako prvnímu může velice snadno stát Izraeli, pokušení „zmáčknout ten knoflík“ se stane neodolatelným. Nezapomínejme rovněž, že aktuálně jsou sice Spojené státy na špičce, co se vojenských technologií týče, ale Čína dělá všechno proto, aby je dohnala. A USA dluží Číně nemalé peníze. Jak nepravděpodobná je představa, že by se Spojené státy rozhodly zastavit Čínu dokud ještě touto technologickou převahou disponují?
Před časem jsem poslouchal na YouTube přednášku dr. Františka Koukolíka nazvanou Mocenská posedlost (jedná se o shrnutí stejnojmenné knihy), v níž spřádal množství argumentů ústících do nevyhnutelného závěru, že díky lidské neschopnosti opustit dříve funkční, dnes však již zcela kontraproduktivní, vzorce chování lze předpokládat, že lidstvo, zvláště proto, že vlastní jaderné zbraně, spíše nepřežije než přežije rok 2050. Výzkumy renomovaných vědců ukazují, že již jen výměna 100 jaderných hlavic o síle té hirošimské, tedy například jaderná výměna mezi Indií a Pákistánem, by způsobila celosvětovou katastrofu, jíž bychom sice jako druh přežili, ale změna klimatu, která by nastala, by si vyžádala stovky milionů obětí a svět by se na dlouho stal mnohem nepříjemnějším místem k životu i pro od konfliktu vzdálené země. A to by byla, vzhledem k počtu a síle těchto zbraní, vlastněných mocnostmi celého světa, jen taková malá přestřelka. V případě velkého konfliktu současné studie (z roku 2007) hovoří o obětích v řádu miliard, přičemž by povětšinou nešlo o oběti primárního útoku, ale následné nukleární zimy, kdy by se klima na nějakou dobu změnilo v klima vrcholné doby ledové z doby před cca 18000 lety. K tomu připojme jaderné znečištění a dočasnou likvidaci ozónové vrstvy. Dle mého názoru je otázkou, zda by to znamenalo, jak se domnívá dr. Koukolík, konec lidského druhu vůbec, neboť Homo sapiens je extrémně adaptabilní živočich a zatímco Evropané a obyvatelé Severní Ameriky by zřejmě vymřeli, v rovníkové Africe a v Jižní Americe by lidé přežít mohli. V každém případě by se však jednalo o konec civilizace jak ji známe, tedy civilizace a vzdělanosti, jíž jsme tisíce let budovali. Úplné vyhynutí však také nelze vyloučit – jsme s přírodou provázáni mnoha způsoby a tak razantní zásah do jejího běhu, jakou by nukleární konflikt bezesporu byl, by nás mohl odstřihnout od zdrojů k dalšímu přežití nezbytných. Nicméně život by přetrval, i kdybychom vymřeli a s námi i většina živočišných a rostlinných druhů. Z přeživších druhů by se během několika desítek milionů let vyvinuly nové formy života, jež by nakonec opět zaplnily každý jen trochu obyvatelný kout planety. Za další stovky milionů let by se možná vyvinuly nové inteligentní a sebereflektující bytosti, jež by pak našly v horninovém záznamu svědectví o jakési tajemné katastrofě spojené s velkým vymíráním. Jak by asi tito tvorové interpretovali ten zkamenělý popel a jiné pozůstatky (například neobvyklé koncentrace určitých vzácných prvků) po našem velkolepém sebezničení? Možná jako důsledek neobvykle silné sopečné činnosti, snad jako důsledek dopadu vesmírných těles na povrch planety. Napadlo by je, byť jen jako hypotéza, že mohlo jít o uměle vyvolaný proces, o pozůstatek dávné války?
Dále je třeba vzít v potaz další riziko spjaté s koncem vyspělé civilizace: Jsme permanentně ohroženi možností střetu Země s planetkou či kometou, přičemž pád z vysoké technologické úrovně na mnoho staletí či tisíciletí přinejlepším do středověku by nám znemožnil takovému nebezpečí předejít či účinně čelit. A o tom, že je třeba být v tomto směru bdělí, již nikdo nepochybuje.
Ať už bychom jako druh přežili či nikoli, z toho, co jsme s takovým úsilím i s radostí vytvořili, ze všech těch krásných úspěchů života a kultury, jež nás naplňují obdivem či dojetím, před nimiž zůstáváme stát v němém úžasu, by nezbylo nic nebo jen velmi málo. A to je právě to, co mě na celé záležitosti naplňuje největší úzkostí. Opravdu to není obava o vlastní život – každý musíme jednou zemřít, to je přirozené a je to tak v pořádku. V životě jsem navíc prožil věci, jež mne prakticky zbavily úzkosti z individuální smrti. Ale ta úzkost, že skončí celý ten divoký, krásný, často bláhový a pošetilý, přesto však neopakovatelně kouzelný proud lidských životů, že může co nevidět skončit budoucnost lidstva jako takového nebo, přinejlepším, lidstva, jak jej známe, že to, co dnes vytvářím a oč usiluji, může být zcela zbytečné, neboť nebude nikdo, kdo by na to navázal, tato úzkost je bolestná; filosof by řekl, že existenciální.
Jsme svým evolučním dědictvím fatálně naprogramováni k druhové sebedestrukci, jak se obává dr. Koukolík, či přinejmenším k sebedestrukci civilizační, jak se obávám já, nebo ještě můžeme něco zvrátit? Myslím, že pokud se máme zachránit, musíme zcela změnit dříve efektivní, dnes však zničující, zvyk válčit o zdroje, ovládat a podmaňovat si jiné lidské skupiny i přírodu atp. Pakliže stoupenci kapitalismu říkají, že kapitalismus odpovídá našemu přirozenému založení, mají bohužel pravdu – ano, skutečně je toto uspořádání, založené na střetech konkurujících si skupin a na hromadění bohatství nejdravějšími jedinci, logickým vyústěním toho, co máme zakódované v genech. Jenže naším úkolem jako druhu by neměla být realizace našeho biologického dědictví dovedená až do svého fatálního konce v podobě apokalyptického konfliktu, nýbrž překonání těchto biologických determinant kulturou, neboli, jak říkal Hegel, v podobě konečné realizace „Světového ducha“, což Marx popsal jako beztřídní společnost. Chceme-li přežít, nevidím jinou možnost – neboli, jak říká Slavoj Žižek: Sejdeme se v pekle – nebo v komunismu.
Lehnout si hlavou od výbuchu, nejlépe za terénní překážku, počkat, až tlaková vlna přejde tam i zpět atd. Pro ty mladší:Opravdu se to učilo na základní škole!
Pak přišla devadesátá léta a s nimi „vítr změn“. Obavy ze světové války vedené s použitím jaderných zbraní zdánlivě ustoupily ze scény a akcentována začala být například obava z krize ekologické. Kdo by v té chvíli tušil, že po dvaceti letech od vítězství kapitalistických mocností ve studené válce bude tato obava znovu zcela aktuální? Ovšemže bylo naivní předpokládat, že ke katastrofickému konfliktu je nutné mít bipolární svět. Ve skutečnosti se ukazuje, že ono bipolární uspořádání bylo vlastně možná ještě poměrně bezpečné, neboť bylo vyvážené. Stačí si uvědomit, jaké události předcházely První světové válce – závody ve zbrojení, mocenské napětí apod., atentát v Sarajevu byl jen rozbuškou, ve skutečnosti by k té válce došlo nakonec tak jako tak. A nešlo o ideologický konflikt – šlo o konflikt o zdroje a o moc. A právě to nám hrozí – velká buržoazní válka o zdroje, a to především zdroje ropy. Druhá ze světových válek byla jednoznačně důsledkem hospodářské krize, jíž ta současná co se důsledků týče dle mého názoru asi překoná. Obavy z fašizace společnosti v důsledku současné krize jsou zcela opodstatněné - stačí se podívat na politický vývoj v Maďarsku, na stigmatizaci sociálně vyloučených u nás atp.
Nová velká válka může začít v Sýrii a Íránu, přenést se do celého světa a v okamžiku, kdy některá ze zainteresovaných mocností bude zatlačena do kouta, což se jako prvnímu může velice snadno stát Izraeli, pokušení „zmáčknout ten knoflík“ se stane neodolatelným. Nezapomínejme rovněž, že aktuálně jsou sice Spojené státy na špičce, co se vojenských technologií týče, ale Čína dělá všechno proto, aby je dohnala. A USA dluží Číně nemalé peníze. Jak nepravděpodobná je představa, že by se Spojené státy rozhodly zastavit Čínu dokud ještě touto technologickou převahou disponují?
Před časem jsem poslouchal na YouTube přednášku dr. Františka Koukolíka nazvanou Mocenská posedlost (jedná se o shrnutí stejnojmenné knihy), v níž spřádal množství argumentů ústících do nevyhnutelného závěru, že díky lidské neschopnosti opustit dříve funkční, dnes však již zcela kontraproduktivní, vzorce chování lze předpokládat, že lidstvo, zvláště proto, že vlastní jaderné zbraně, spíše nepřežije než přežije rok 2050.
Výzkumy renomovaných vědců ukazují, že již jen výměna 100 jaderných hlavic o síle té hirošimské, tedy například jaderná výměna mezi Indií a Pákistánem, by způsobila celosvětovou katastrofu, jíž bychom sice jako druh přežili, ale změna klimatu, která by nastala, by si vyžádala stovky milionů obětí a svět by se na dlouho stal mnohem nepříjemnějším místem k životu i pro od konfliktu vzdálené země. A to by byla, vzhledem k počtu a síle těchto zbraní, vlastněných mocnostmi celého světa, jen taková malá přestřelka. V případě velkého konfliktu současné studie (z roku 2007) hovoří o obětích v řádu miliard, přičemž by povětšinou nešlo o oběti primárního útoku, ale následné nukleární zimy, kdy by se klima na nějakou dobu změnilo v klima vrcholné doby ledové z doby před cca 18000 lety. K tomu připojme jaderné znečištění a dočasnou likvidaci ozónové vrstvy. Dle mého názoru je otázkou, zda by to znamenalo, jak se domnívá dr. Koukolík, konec lidského druhu vůbec, neboť Homo sapiens je extrémně adaptabilní živočich a zatímco Evropané a obyvatelé Severní Ameriky by zřejmě vymřeli, v rovníkové Africe a v Jižní Americe by lidé přežít mohli. V každém případě by se však jednalo o konec civilizace jak ji známe, tedy civilizace a vzdělanosti, jíž jsme tisíce let budovali. Úplné vyhynutí však také nelze vyloučit – jsme s přírodou provázáni mnoha způsoby a tak razantní zásah do jejího běhu, jakou by nukleární konflikt bezesporu byl, by nás mohl odstřihnout od zdrojů k dalšímu přežití nezbytných. Nicméně život by přetrval, i kdybychom vymřeli a s námi i většina živočišných a rostlinných druhů. Z přeživších druhů by se během několika desítek milionů let vyvinuly nové formy života, jež by nakonec opět zaplnily každý jen trochu obyvatelný kout planety. Za další stovky milionů let by se možná vyvinuly nové inteligentní a sebereflektující bytosti, jež by pak našly v horninovém záznamu svědectví o jakési tajemné katastrofě spojené s velkým vymíráním. Jak by asi tito tvorové interpretovali ten zkamenělý popel a jiné pozůstatky (například neobvyklé koncentrace určitých vzácných prvků) po našem velkolepém sebezničení? Možná jako důsledek neobvykle silné sopečné činnosti, snad jako důsledek dopadu vesmírných těles na povrch planety. Napadlo by je, byť jen jako hypotéza, že mohlo jít o uměle vyvolaný proces, o pozůstatek dávné války?
Dále je třeba vzít v potaz další riziko spjaté s koncem vyspělé civilizace: Jsme permanentně ohroženi možností střetu Země s planetkou či kometou, přičemž pád z vysoké technologické úrovně na mnoho staletí či tisíciletí přinejlepším do středověku by nám znemožnil takovému nebezpečí předejít či účinně čelit. A o tom, že je třeba být v tomto směru bdělí, již nikdo nepochybuje.
Ať už bychom jako druh přežili či nikoli, z toho, co jsme s takovým úsilím i s radostí vytvořili, ze všech těch krásných úspěchů života a kultury, jež nás naplňují obdivem či dojetím, před nimiž zůstáváme stát v němém úžasu, by nezbylo nic nebo jen velmi málo. A to je právě to, co mě na celé záležitosti naplňuje největší úzkostí. Opravdu to není obava o vlastní život – každý musíme jednou zemřít, to je přirozené a je to tak v pořádku. V životě jsem navíc prožil věci, jež mne prakticky zbavily úzkosti z individuální smrti. Ale ta úzkost, že skončí celý ten divoký, krásný, často bláhový a pošetilý, přesto však neopakovatelně kouzelný proud lidských životů, že může co nevidět skončit budoucnost lidstva jako takového nebo, přinejlepším, lidstva, jak jej známe, že to, co dnes vytvářím a oč usiluji, může být zcela zbytečné, neboť nebude nikdo, kdo by na to navázal, tato úzkost je bolestná; filosof by řekl, že existenciální.
Jsme svým evolučním dědictvím fatálně naprogramováni k druhové sebedestrukci, jak se obává dr. Koukolík, či přinejmenším k sebedestrukci civilizační, jak se obávám já, nebo ještě můžeme něco zvrátit? Myslím, že pokud se máme zachránit, musíme zcela změnit dříve efektivní, dnes však zničující, zvyk válčit o zdroje, ovládat a podmaňovat si jiné lidské skupiny i přírodu atp. Pakliže stoupenci kapitalismu říkají, že kapitalismus odpovídá našemu přirozenému založení, mají bohužel pravdu – ano, skutečně je toto uspořádání, založené na střetech konkurujících si skupin a na hromadění bohatství nejdravějšími jedinci, logickým vyústěním toho, co máme zakódované v genech. Jenže naším úkolem jako druhu by neměla být realizace našeho biologického dědictví dovedená až do svého fatálního konce v podobě apokalyptického konfliktu, nýbrž překonání těchto biologických determinant kulturou, neboli, jak říkal Hegel, v podobě konečné realizace „Světového ducha“, což Marx popsal jako beztřídní společnost. Chceme-li přežít, nevidím jinou možnost – neboli, jak říká Slavoj Žižek: Sejdeme se v pekle – nebo v komunismu.
Studie o nukleární zimě z posledního desetiletí, z nichž jsem vycházel:
Enviromental consequences of nuclear war
Climatic consequences of regional nuclear conflicts
EDIT: Rusko umí pěkně zachřestit zbraněmi - kdo si naivně myslí, že závidy ve zbrojení, včetně jaderného, jsou minulostí, nechť nahlédne SEM.
Jaroslav POLÁK
Horizonty událostí (skica)
„Proč mě někdy nepozveš na návštěvu?“ zeptala se s lehce šibalským výrazem v její pěkné tváři a já si v té chvíli opravdu nebyl jist, jaké přísliby se za tou zdánlivě nevinnou otázkou mohou skrývat.
Jaroslav POLÁK
Její krásný oči (skica)
„Víš, že máš fakt krásný oči?“ řekl jsem. Bylo to banální, ale byla to pravda. Měla krásné hnědé oči s duhovkami připomínajícími letokruhy vzácných cizokrajných stromů.
Jaroslav POLÁK
Zamyšlení nad celníkem a farizejem
Biblické zamýšlení nad známým podobenstvím o upřímnému pokání výběrčího daní a sebestřednosti náboženského profesionála.
Jaroslav POLÁK
Názorové bujení
Každému se čas od času udělá názor. Takový člověk má většinou potřebu se vymáčknout, obvykle na veřejnosti. Zpravidla to není hezký pohled, ale dá se to taktně přejít.
Jaroslav POLÁK
Kratochvilné vyprávění
„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Rusko zasáhlo hypermarket v Charkově, zemřelo šest lidí
Nejméně šest lidí zahynulo a čtyři desítky utrpěly zranění při ruském vzdušném útoku na hypermarket...
V Británii se zřítil historický stíhací letoun spitfire. Pilot pád nepřežil
Poblíž základny britského letectva Coningsby na východě Anglie se v sobotu zřítil historický...
Každé osmé dětské skupině hrozí konec. Kvůli novince v požární vyhlášce
Premium Až sedmdesát tisíc dětí mladších pěti let nemá zajištěnou předškolní péči. Buď jsou na mateřskou...
KOMENTÁŘ: Putin jako šéf korporátu. Neorealisté to tak popsali už dávno
Premium Vladimir Putin se chová jako generální ředitel někdejší gigantické firmy, která ztratila část trhu,...
NÁKUPČÍ AUTOMOBILŮ - BRNO (A12460)
AURES Holdings a.s.
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
40 000 - 60 000 Kč
- Počet článků 606
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1346x
Kontakty:
- jaroslavpolak1975@gmail.com
- Flickr (fotografie)
Seznam rubrik
- Filosofování
- Společnost a politika
- Recenze
- Psychologie a terapie
- Poesie a próza
- Rozhovory
- Galerie
- Humor
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Miloslav Ransdorf: Není všem dnům konec
- Ludwig Wittgenstein: Filosofická zkoumání
- Principia Discordia
- Tomáš Baránek: Jak sbalit ženu 2.0
- Andrzej Sapkowski: Zmije
- Muammar Kaddáfí: Escape to Hell and Other Stories
- Boris Rafailov: C. G. Jung v zrcadle filosofie
- Jean Grondin: Úvod do hermeneutiky
- Don DeLillo: Bod Omega
- Nová dobrodružství Sherlocka Holmese
- The Words of Desmond Tutu
- ZEN 1-4 - Sborníky z přelomu 80. a 90. let
- Martin Buber: Temnota Boží
- Greg Egan: Axiomat
- Greg Egan: Město permutací
- Martin Oliva: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu
- Radim Bělohrad: Osobní identita a její praktická hodnota
- Sierra Dawn: Písně větru
- Lucius Annaeus Seneca: Výbor z listů Luciliovi
- Ray Bradbury: Kaleidoskop a jiné povídky
- Jan Skácel: Básně II.
- Martin Heidegger: O pravdě a Bytí
- Joseph T. Hallinan: Proč děláme chyby
- Necronomicon podle Murahawy
- Jan XXIII.: Pacem in terris
- A. Mooreová, E. Ripleyová: Kapesní průvodce posmrtným životem
- V. V. Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin
- Milena Hübschmannová: Můžeme se domluvit. Šaj pes dovakeras.
- William James: Pragmatismus-Nové jméno pro staré způsoby myšlení
- Jozef Karika: Na smrť
- David Flusser: Ježíš
- G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha
- Ray Bradbury: Zen a umění psát
- Darrell Schweitzer: Každý z nás je legenda
- Sv. Jan od Kříže: Výstup na horu Karmel
- Haroun Tazieff: Schůzky s ďáblem
- Georgij Valentinovič Plechanov: O úloze osobnosti v dějinách
- Richard A. Lippa: Pohlaví - Příroda a výchova
- Clifford D. Simak: Město
- Ľuboš Blaha: Matrix kapitalizmu - Blíži sa revolúcia?
- William S. Burroughs: Nahý oběd / Nova Express
- Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev
- The Gathas of Zarathustra: Hymns in Praise of Wisdom
- Wilhelm Weischedel: Zadní schodiště filosofie
- Klára Látalová: Bipolární afektivní porucha
Co právě poslouchám
- the Pogues - a Pair of Brown Eyes - psychedelický irský punk!
- Maanam
- Lyapis Trubetskoy
- The H. P. Lovecraft Historical Society - A Very Scary Solstice
- Пикник
- Jablkoň
- Muzaiko - Esperanta Retradio
- Master's Hammer - Vracejte konve na Místo
- Hungry Ghosts - I Don't Think About You Anymore But, ...
- Dimmu Borgir
- Česká velvyslankyně v Sýrii: Je tohle ještě žurnalistika?
- Diablo Swing Orchestra
- Lače manuša
- Majk Spirit
- Deva Premal
- Cartel de Santa
Oblíbené stránky
- Ray Caesar -galerie magického, barokně laděného surrealismu
- Zdzislaw Beksinski (1929-2005) - galerie výjimečného umělce!
- STREET ART UTOPIA 106 of the most beloved Street Art Photos
- Václav Klaus Looking at Things
- The Monster Engine - Realistické podoby dětských kreseb!
- Astronaut v moři - nabídka kvalitní nekomerční literatury!
- P3RSP3CTIV3 - úžasný krátký retrocyberpunkový film!
- Petice a manifest na ochranu křoví
- Olia Pishchanska - Úžasné atmosférické konceptuální fotografie
Oblíbené články
- 24 znamení, že se celá Amerika začíná podobat Detroitu
- dopsáno: Jaroslav Polák: Poznámky k Humově teorii kauzality
- Café Zapatista - Nabídka Anarchistického černého kříže
- File Sharing Is Now an Official Religion In Sweden
- Luboš Dvořák: Církevní restituce – řekněme hlasitě - nejde to!
- Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
- Demence českého národa (Český národ je plný nenávistných idiotů)
- Roman Sikora: Co všechno jsme zapomněli - BRILANTNÍ ČLÁNEK!
- Jan Macháček: Statisíce měsíčně pro poradce a kapitalismus
- Co je ACTA? Dokonale shrnující a velmi depresivní video.
- Pravičáci jsou méně inteligentní než levičáci, zjistila studie
- Athens, the long night of February 12: “burning and looting..."
- Jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem
- Zemědělství umírá jako sociální výdobytky naší země
- Piotr Czerski: My, děti Sítě
- Jan Keller: Společnost nesouměřitelnosti - přednáška na YouTube
- Cesty, které vedou do záhuby - zamyšlení Fidela Castra
- Slyšeli jste to? Bohatí Romové berou dávky. Psali to v Právu!
- Téměř polovina Američanů má potíž vydělat na základní životní...
- Normalizace tu ještě neskončila, tvrdí historik Michal Pullmann
- Ondřej Lánský: Kdo zneužívá sociální dávky?
- Die Welt varuje před návratem komunistů, tvrdí čeští lháři
- Masová privatizace přivedla postkomunistické země na mizinu
- V Česku začínají řádit profesionální tuneláři
- Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012
- Ivan Štampach: Ekonomie se zbláznila - Deník Referendum
- Místo, kde se v bolestech rodí český bulvár
- František Nevařil: Hospodaření zločinných komunistů
- Jsme v prdeli.Klus,Xindl X,Koller a Poláková veršují o politice
- Slavoj Žižek: Zahraňme se před zachránci
- Pavel Novák: Den daňové svobody prizmatem nejen ČRo
- Miloslav Ransdorf: Husovo odvolání ke Kristu
- Ožebračování těch nejpotřebnějších
- Tribun: Mlhy nad Sýrií
- Křesťané proti zákonu o církevním majetku
- Karel Dolejší: Atentát na svatýho Václava, čili Netopýr
- Přetrhnutý lístek zavedeným stranám nijak neuškodí
- Pavla Kopecká: Bibli spálit, korán taky (?)
- Vladimír Kapal: U Ratha nejde o sedm milionů, ale o 260 miliard
- Ivan Štampach: Dnešní vánoce
- Jaroslav Achab Haidler: Ježíšek u Jobů
- Jan Čulík: O Palachovi a lidech, co se upalují dnes
- Unuděný flákání vyrůstá na troskách střední třídy
- Dr. Jusuf Al-Qaradawi: Kultura tolerance v islámu
- Jak vyrobit dezinformaci aneb romské děti chtějí žít z dávek
- David Corn, John Pilger: Kanonizovaná baronesa, krvavý Pol Pot