Kratochvilné vyprávění

„Tak s tím těžkým ublížením na zdraví to bylo asi takhle,“ povídal ten chlápek poté, co jsem mu objednal slíbeného ferneta.

„Žádnej vliv alkoholu tam nebyl, to musím říct rovnou. Ne, že bych byl úplně střízlivej, že jo, ale rozhodně sem byl při smyslech. Nějaký promile, to nic není přece. No, takže v šalině to bylo, takhle navečer, jel jsem z hospody domů dřív, půlnočním rozjezdem, proto sem taky nebyl úplně našrot, na rozdíl od toho kudrnatýho chlápka v klobouku, co nastoupil na Maliňáku, i když ten možná jel v něčem jiným. První jsem si ale všiml toho smradu, jak zkažený vajíčka, takovej vlezlej smrad, ne moc silnej, ale vlzelej, jako když si někdo uprdne. Rozhlížím se, odkud to jako jde a vidím, jak se od toho týpka lidi odtahujou. A fakt, že jo, to smrděl on. A přitom byl oblečejnej docela slušně. Žádnej typickej bezďák. Trochu divně na město, zelený sako, kalhoty a klobouk, jako myslivec, ale flintu neměl, ani žádný takový ty myslivecký vodznáčky, zlatý větvičky, však víš, co myslím... to neměl. A čistej byl, proto bylo divný, že tak smrdí. Na Pionýrské už to bylo k nevydržení. Spousta lidí vystoupila a asi šli do předního vozu, někteří mu nadávali a říkali, ať vypadne. Tak sem mu taky řekl, vysmrď kámo, ale on se začal chechtat a ten smrad byl jakoby ještě horší. Co jsme tam zbyli, stáhli jsme se na druhej konec.A ten chlápek si normálně zul pravou botu, taková lakýrka to byla a hodil ji po mně. Trefil mě do ramene strašně se chechtal. A to už ale fakt nebyla prdel, to nejde tak nechat, že jo, a tak jsem zařval něco jako, že to se posral v kině a šel jsem po něm smrad nesmrad. A on tak nějak divně vykopnul levou nohou a trefila mě druhá bota rovnou doprostřed čela. To mě zarazilo a no ty vole, kdybys viděl tu levou nohu, byla úplně pokřivená, jako by pod tou ponožkou byl nějakej pahýl nebo co, ani nevím, jak mu tam ta bota předtím držela. Docela mi z toho běhal mráz po zádech. Šalina se blížila k veterině na Karouzské. Najednou mi došlo, že jsme v tom voze zůstali s tím chlápkem sami. Bylo to nějak divně děsivý a bylo mi šoufl, z toho smradu, z toho chlápka a asi i z toho strachu. No, fakt jsem se tak nějak bál a ani nevím proč. Ale sebral jsem se, skočil po něm a jednu mu fláknul. Byla to docela pecka a ten trochu srandovní klobouk odletěl bokem. Šalina zastavila. Podíval jsem se na něj a normálně mu z těch černejch kudrnatejch vlasů lezly nějaký výrůstky. Jako rohy, ale byly takový černý a jakoby masitý, fakt hnusný. Otevřely se dveře. A já jsem ho popad a vyhodil ven. Letěl pěkně po hlavě a rozmáz se na dlažbě.A tak to bylo. Ale nikdo mi to nevěří, prej sem byl nalitej a měl vidiny, žádní svědci se nepřihlásili a ten rozmázlej chlápek prej byl jen postiženej a teď má navíc nos na sračky. Takže asi pudu sedět, no. Ale já vím, co sem viděl a cejtil. Nikdo mně to nevymluví...“