Proč se nemohu stát muslimem

Dozvěděl jsem se, že prý se islamofobové sázejí, za jak dlouho se stanu muslimem, a jejich „velký guru“ Konvička o mně hovoří jako o „protokonvertitovi“. Chápu to jako pěkný důkaz jejich zabedněnosti a černobílého vidění světa.

Obávám se, že ty pošuky zklamu – jakkoli si na islámu leckterých aspektů vážím, muslimem se stát nemohu a zde zmíním několik hlavních důvodů seřazených podle jejich závažnosti. Nejsou míněny jako nějaká objektivní polemika s islámem, jedná se pouze o mé osobní důvody, proč nemohu k islámu konvertovat.

***

1. Nevěřím a nejsem schopen ani ochoten věřit, že Muhammad je pečeť proroků. O tom, že byl prorokem, nepochybuji ani v nejmenším, byl prorok jak vyšitý, ale jsem hluboce přesvědčen, že transcendentno, ať již je chápeme jakkoli, si i po něm hledalo, hledá a nadále bude hledat cestu, jak promlouvat k lidem. A s tím souvisí i mé přesvědčení, že spiritualita z podstaty nemůže ustrnout v nějakém dějinném bodě, že se musí i nadále vyvíjet a nabývat nových a třeba i nečekaných forem. Proto se nemohu stát muslimem.

2. Jsem přesvědčen, že transcendentno se může jevit jako jediné, ale také jako mnohé a jako žádné. Připouštím-li možnost vnímat transcendentno jako mnohé (a tím i polyteismus jako možný způsob setkávání se s ním), připouštím tím širk („přidružování“) a tím pádem se nemohu stát muslimem.

3. Chovám v lásce a úctě spontánní lidovou náboženskou kreativitu v podobě různých synkretických věr, jako je třeba vúdú, kult Santa Muerte apod. Intenzivně v nich cítím přítomnost autentického posvátna a jsou navíc i součástí mé duchovní a magické cesty. I to by bylo možné chápat jako širk a tudíž se nemohu stát muslimem. 

4. Jsem zastáncem rovného postavení žen a mužů. Přestože jsem přesvědčen, že nerovnost není sama o sobě týráním, její postulát je pro mě osobně velmi obtížně akceptovatelný a i to je důvod, proč se nemohu stát muslimem.

5. Je pro mě nepřijatelný kreacionismus v jakékoli podobě. Jsem hluboce přesvědčen, že evoluční teorie je tím nejplausibilnějším vysvětlením rozmanitosti životních forem. Přestože by asi bylo možné sloučit evolucionistický pohled s islámem, většina muslimů jsou, zdá se, kreacionisté, a já bych se s nimi o tom asi nechtěl hádat. Proto nemohu být muslimem.

6. Mám příliš rád kvalitní alkohol. Ne jeho chlastání, ale jeho vychutnávání. Pokud by po mně nějaká víra požadovala přiměřenou zdrženlivost pokud jde o pití alkoholu (tedy neopíjení se), neměl bych s tím problém. Ale úplný zákaz fakt není nic pro mě. Není to sice zásadní důvod, proč se nemohu stát muslimem, ale je to jeden z důvodů.

***

To jsou tedy mé důvody, proč nemohu – při vší úctě a respektu – k islámu konvertovat. Naopak rozhodně není mým důvodem jeho špatná pověst a hysterické výlevy islamofobů, stejně jako strach z nich. Pokud něco, byly by naopak důvodem pro konverzi.

Mé důvody vycházejí z mé osobní žité spirituality založené na vlastním hledání, nedogmatičnosti a mystice. Rád se nechám na své cestě inspirovat i islámem – především jeho súfijskou formou, kterou mám nesmírně rád a je mi blízká, ale nic víc. Pokud už bych se rozhodl spojit svůj duchovní život s nějakým náboženským společenstvím, muselo by to být společenství, jež by mi umožnilo i nadále hledat vlastní cestu k Bohu, a to mi, snad s výjimkou nějakých hodně liberálních súfijů, islám prostě nabídnout nemůže. Trápil bych se v něm.

Islám je pro mě jednou z možných cest, jimiž je možné kráčet na duchovní cestě, cestou, kterou respektuji, ale která není, castanedovsky řečeno, cestou mého srdce. To, že hájím právo nějaké skupiny lidí na důstojnou existenci a stavím se na jejich stranu hází-li se na ně špína, ještě neznamená, že nutně souhlasím se všemi aspekty jejich vidění světa či že dokonce se chci stát jedním z nich. Kdo si něco takového myslí, je hlupák.

O tomto článku můžete diskutovat jak přímo pod ním,

tak i anonymně a bez registrace, ale jen smysluplně, ZDE.

Upozorňuji ale, že na komentáře budu reagovat spíše málo.