Okamura popřel romský koncentrák. Hanebnost na úrovni zločinu?

V médiích proběhla vlna hysterie. Okamura popírá koncentrák v Letech, holocaust a snad dokonce zločiny nacistů. Co provedl? Odpověděl na dotaz novináře na to, co si myslí o myšlence vykoupit za několik set milionů veřejných financí vepřín u památníku koncentračního tábora v Letech. .

 
 Odpověděl takto: "Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež." a doplnil, že srovnávat Lety s koncentráky "je neúctou ke skutečným obětem holocaustu, ať už Romů nebo Židů, ve skutečných koncentračních táborech."
 
Co je zcela zásadní pro celou debatu - Okamura čerpal z veřejných zdrojů, citoival informace a fakta která až dodnešního dne nikdo nezpochybnil - s výjimkou jendé řaloby na pana Ransdorfa kvůli tvrzení že lety byl pracovní tábor a kterou samozřejmě pan ransdorf na základě znaleckých posudků vyhrál.
Tedy nic z toho, co Tomio řekl, si nevymyslel a navíc to před ním vyslovily a napsaly desítky lidí včetně prezidenta Václava Klause a k záveru, že Lety nejsou koncetrační tábor nakonec dospěla i vládní komise v roce 1999, byť politici na přijetí toto termínu tlačili. Historici se ovšem postavili proti.
 
Vyvozovat z toho, že Okamura popírá holokaust a je nacista, můžou Dienstbier s Kalouskem, ale ne normální člověk. Tomio ani na okamžik nepopřel existenci tábora ani zločinů v něm spáchaných, naopak je odsoudil. Jen připomněl, že to, že velitel tábora kradl a bil vězně, z tábora nedělá skutečný koncentrační tábor. Okamura nezapomněl odsoudit bezpráví, jehož oběťmi byli kromě jiných Romové v Letech, ale zcela zásadně se vzpírá trendu vytvořit z Letů nějaký český koncentrák, div ne vyhlazovancí tábor, kde řádili čeští četníci hůř než SS ve skutečných koncentračních táborech. 
 
Není na tom nic protiromského, lhaní o Letech ničemu nepomůže. Není to třeba, protože Romové si prošli skutečným holocaustem, skutečnými vyhlazovacími tábory, tak jako miliony dalších. Nikoliv Okamura, ale lhaní a překrucování dohledatelných faktů nahrává těm, kdo skutečný holocaust a zločiny nacismu zpochybňují. První, co každého napadne, je - když lžete tady, tak se vám nedá věřit ani v ničem jiném.
 
A jen na závěr - stamiliony za případný výkup a rekultivaci vepřína zhodnotí tisícinásobně pozemky za ním u Orlické přehrady. Čí asi budou?

A část Romů i bílých obyvatel tábora se ihned po válce díky drobné kriminalitě dostala do nových pracovních táborů pro nepracující a nepřizpůsobivé, budovaných tuším od roku 1945-6. Těch pomníků bychom měli proto postavit víc.
 
 
Fakta: 
Tábor Lety na Písecku byl otevřen v srpnu 1940 jako kárný pracovní tábor, kde byli v drtivé většině neromové, a to na základě "cikánského a potulného života", ovšem nikoliv podle rasy. Část káranců (jak zněl jejich oficiální název) byli kriminální vězni před nebo po propuštění, aby tu získali pracovní návyky. Takových táborů bylo v protektorátní republice zbudováno cca 15. Vycházely z koncepcí a návrhů už z dob první republiky, kdy se na nátlak agrárníků řešila kriminalita kočujících tlup a tuláků na venkově. 
 
Teprve v posledních měsících před uzavřením tu část Romů (těch kočovných) byla shromážděna před deportací do vyhlazovacích táborů (o čemž ovšem neměl kromě nejvýše postavených Němců nikdo tušení). Lety zřídilo protektorátní ministerstvo vnitra pro lidi, kteří neměli domovské právo a 10.7.1942 vydal generální velitel neuniformované protektorátní policie Horst Bőme směrnici o internaci těch, kteří se nemohou prokázat „pevnou a produktivní prací“ a „osob žijících cikánským způsobem“ - tedy i českých a německých občanů protektorátu, kteří byli klasifikováni jako takzvaní asociálové. To se týkalo zejména českých prostitutek a trhovců. Rom, Žid, Němec nebo Čech, který měl stálou práci a domovské právo (něco jako trvalý pobyt) se do tábora nedostal a pokud ano, odvolal se a byl propuštěný. 
  V prvním měsíci existence tábora neprávem internovaní Romové skutečně využili možnost legálního propuštění. Jako první byla propuštěna početná rodina Šlehofrova. Po ní následovali další. Propuštění z tábora se dělo s vědomím generálního velitele neuniformované protektorátní policie. Mezi vězni kolovaly zprávy o možnosti propuštění za úplatek
Romové, kteří tu byli shromáždění a kteří nebyli propuštěni nebo neuprchli (údajně celá třetina) byli následně z velké části zavražděni v opravdových koncentračních táborech. Ale pokusy udělat z tábora koncentrák na úrovni Mauthausenu nebo Treblinky  znevažují utrpení vězňů, lidí mučených a umučených ve skutečných koncentračních táborech nacistických i komunistických, a to vězŇů všech národností včetně Romů. Romský holocaust je strašný i bez nutnosti vyrábět v ČR umělé koncentráky. 
 
Tábor v Letech byl zločinný, ale co do krutosti samozřejmě nesnese ani na okamžik srovnání s likvidačními tábory nacistů ani s pracovními tábory  pro nepřátele státu v padesátých letech minulého století za komunistického režimu. A bezesporu není dobré ho porovnávat ani s opravdovými  věznicemi, ve kterých byli zavřeni a mučeni tisíce protektorátních občanů.
 
Zločiny či přečiny jednotlivců nemohou z českých četníků udělat zločince na úrovni SS. Velitel tábora v Letech Janovský byl zjevný gauner. Tutlal epidemii tyfu, kradl potravinové lístky a některé vězně bil, přičemž někteří dozorci se mu v tomto chtěli zalíbit a "kárance" bili taky. V mometě, kdy to prasklo, byl ale odvolaný.
 
Sběrný a pracovní tábor ovšem není koncentrák - i proto, že jejich výstavba byla na území protektorátu Němci zakázaná. Bylo tragické, že pro potulku nebo kriminální minulost rodičů tu spolu s nimi  byly internované i děti a mementem je i stoprocentní úmrtnost všech 35 novorozenců, byť se údajně rodilo i v písecké nemocnici - otázkou ovšem je, jak mohl tehdy dopadnout porod matky nakažené tyfem.
 
Přímo v Letech nebyl popraven ani zabit  jediný člověk. Byla tu ovšem  vysoká úmrtnost - zcela zásadní příčinou byla tyfová epidemie (a další desítky chorob od svrabu po neštovice), pak ale také vysoký věk části internovaných a samozřejmě velmi špatná a nedostačující péče pro nemocné nebo novorozence. Tyto nemoci bohužel přinesli sami internovaní, kteří lékařskou péči paradoxně poznali až v táboře. 
 
Stráže byly po většinu ročního fungování tábora neozbrojené (dostali zbraně až 3 měsíce před uzavřením tábora kvůli rostoucímu množství útěků). Tábor měl zpočátku jen 23 zaměstnanců. Z devíti dozorců, kteří střežili téměř 200 vězňů na pracovištích v lese a na poli byli 2 dozorci na nemocenské. 6 zaměstnanců bylo v pozici vedoucích a správy. Dále tu bylo 6 příslušníků stráže a z toho 4 noční hlídači.
 
Stejných táborů jako v Letech bylo v protektorátu 15 a po válce mimochodem vznikly nové, kam bohužel už od roku 1945 znovu směřovali bývalí nepřizpůsobiví z Let. Jinými slovy, poválečný polodemokratický režim ihned, jakmile nabral dech, zavřel tuláky, kapsáře, prostitutky a další nepřizpůsobivé do nových pracovních táborů (Znojmo, Gottwaldov aj.).
  Tábor v Letech se nenachází na seznamu koncentračních táborů berlínského Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA). Lety nebyly ani pobočkou jiného koncentračního tábora (tzv. Aussenlager - venkovní koncentrační tábor), jejichž vězni byli v evidenci některého takzvaného kmenového koncentračního tábora. Německé orgány neměly v průběhu nacistické vlády žádný problém nazývat koncentrační tábory tímto názvem a nijak se s jejich názvem netajily.  Podle nařízení německého vedení nesměly být na území Protektorátu koncentrační tábory. Z žádných věrohodných zdrojů nevyplývá, že by v táboře v Letech u Písku byl někdo popraven nebo nějak jinak záměrně usmrcen. V koncentračních táborech byly desetitisíce internovaných osob. Tábor v Letech jako tábor, ve kterém byli shromažďováni Romové před deportací do koncentračních táborů, byl v provozu necelý jeden rok. Asi si nikdo neumí představit případ odvolání velitele koncentračního tábora za to, že špatným vedením tábora ohrozil životy vězňů, tak jako se to stalo v Letech. Po příchodu do Let nebylo příchozím na rozdíl od koncentračních táborů vytetováno číslo. Po transportu do Osvětimi bylo Romům vytetováno evidenční číslo začínající velkým písmeno Z - zigeuner. Tábor v Letech byl ohraničen dřevěnou ohradou a dřevěným plotem, nebyl tu ostnatý drát, natož plot s elektrickým proudem. Káranci chodili sami mimo prostor tábora, čehož hojně využívali k útěkům (uprchla cca jedna třetina). Z tábora v Letech úspěšně uprchly ženy s malými dětmi. Vězni přes přísný zákaz odcházeli z tábora do vesnice opatřit si stravu a pak se vraceli zpět do tábora. To ve skutečných koncentračních táborech naprosto nepřicházelo v úvahu. Velká část vězňů pracovala mimo tábor a mimo tábor i přenocovala. Narozené děti a zemřelé osoby byly zapisovány do matriky místně příslušné obce. To se také v koncentračních táborech nedělo.  Nemocní vězni a ženy k porodu byli převáženi do veřejné nemocnice (včetně vězně nakaženého tyfem a dopadeného při útěku)  - to v případě vězňů koncentráku nebylo myslitelné. Za vězni se k táboru sjížděli na návštěvu příbuzní internovaných Romů a napomáhali jim i k útěku. Tomuto sjíždění příbuzných bylo zamezováno nařízením, které zakazovalo převozníkům na Vltavě v blízkosti tábora převážet přes řeku Romy. Uprchlí vězni po dopadení nebyli tak jako ve skutečných táborech smrti popravováni před nastoupeným blokem, ale byli předáni do civilních věznic  pro maření úředního rozhodnutí.