Proč stále ignorujeme ty nejlepší z nás?

Dnes má kuláté výročí největší spisovatel český Jaroslav Hašek. Narodil se před 130 lety. Je příznačné, že o tomto výročí ví jen pár fandů. Česká televize zřejmě malým zázrakem dnes uvede hraný dokument a do dopoledního studia si k této příležitosti symbolicky nepozvala literárního historika ale režiséra (nic proti Vám Vítku) a jeho ženu, krásnou kostýmní výtvarnici. Diskuze o Haškovi po dvou větách, že Hašek měl kolébavou chůzi plynule sklouzla k anorexii a kostýmech. Nablblost a zbytečnost veřejnoprávní televize se ukázala skutečně v anorektické nahotě.

Připomínám, že letos uplynulo taky 90 let od Haškovy smrti - v normální zemi by to byla obrovská příležitost oslavit a veřejně prodat výročí světové celebrity. Ne ovšem v České republice. A tak turisty do Prahy taháme na rakouského Mozarta  nebo německožidovského Kafku. Světový potenciál, který v sobě má například kongeniální dvojice Hašek a Lada je nedozírná.  Ale pro české intelektuály jsou moc přízemní a lidoví. 

Nejslavnější, nejčtěnější a nejlepší spisovatel českých dějin Jaroslav Hašek nebyl ve své zemi nikdy prorokem. Intelektuálové ho přehlíželi, pokud jím rovnou nepohrdali. Oficiální spisovatelská obec Haška nikdy mezi sebe nepřijala. Švejka - největší dílo české literatury a jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury objevil pro svět německý žid Max Brod a v Čechách ho ocenili jen komunisté Olbracht a Fučík. A kdyby se Švejk nedočkal obrovského světového ohlasu, po berlínské premiéře divadelní adaptace Švejka, tak po Haškovi a Švejkovi v Čechách a na Moravě by neštěkl pes. Tedy ten intelektuální. Normální lidé totiž Haška četli odjakživa a rádi.
A v tom je Haškova velká síla - jeho přirozenost. Ani on ani jeho dílo si na nic nehraje - nehraje si na velké intelektuální výšiny nebo mnohoznačná moudra. Jeho dílo je geniální přirozeným vtipem, zdravým selským rozumem. Je sofistikované - ale ačkoli je z textů zřejmé autorovo vzdělání - hluboké encyklopedické znalosti - tak nikdy neslouží autorově sebestřednosti, tak jako tiomu býva u nesrozumitelného do sebe uzavřeného univerzitního pitomce.
O Haškovi se tradovaly pomluvy, mnohdy i lži, že byl nezodpovědný opilec, homosexuál, bigamista, zbabělec, zdrádce legíí a komunista. Dnes už se zase opět ozývají hlasy, že to byl také podřadný literát. Bylo tomu tak doopravdy? 
Švejk a Politické dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákony patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo česky napsáno. A při pohledu na literární současno také ještě dlouho nic lepšího napsáno nebude.
Ostaně, kdo zná literáty přelomu 19 a 20 století - spisovatele často ověnčené cenami? Zbylo jich jen pár a to jen v učebnicích. Kolikpak jste toho přečetli od Karla Matěje Čapka Choda? Navzdory čtyřem jménům a třem státním cenám? Nebo od Terezy Novákové a dalších kdysi významných litrátů?
Na rozdíl od té umělecké a umělé české klasiky, z nichž někteří přežívají díky učebnicícm, se bude dílo Jaroslava Haška po celé planetě číst i za sto let. 
Popravdě řečeno, za sto let zmizí drtivá většina dnes módních autorů. Číst se nebude jediný nositel Nobelovy ceny. Lidé ostatně zapomenou na veškeré laureáty literárních cen. Zbydou totiž jen ti kvalitní a nadčasoví – a ti v našem světě obvykle ceny nedostávají. Mimochodem i to o něčem svědčí. Přečíst jen stranu od nocsitelů literárních cen v Česchách je utrpení. jakoby poroty udlěovali spíš cenu sobě za to že dokázaly přelouskat ten nejnečtivější text.
Naštěstí vždycky se bude číst Dumas, Hugo, Remarque, Hašek, May, Foglar, Lindgrenová, Waltari, Puzzo. Číst se nebudou módní Coelhové, Betty Macdonaldové - ty které bohužel neumím vyjmenovat - každý rok rodí literární českou i světovou celebritu, tak jako nebe pravidelně zbrázdí vlasatice, co zahoří a zmizí. Módnímu obvykle chybí totiž to zásadní - nadčasovost a také poselství osobní sdělení. Chtěj nechtěj, literát musí vyrvat kus svého nitra a dát ho čtenáři. Ani sebetalentovanější člověk, kterými zmínění jjistě jsou, si nevystačí jen s talentem. Je třeba osobní prožitek. Kerouaca nedělá velkým jeho literární styl, ale jeho prožité sdělení. To si přátelé musíte prožít. To si nenačtete v univerzitní knihovně.
V totmo ohledu je Haškův život stejně velkolepý jako jeho dílo.
Ve světové literatuře je Hašek bezesporu největší český spisovatel a slovy Radko Pytlíka také „velký satirický básník své doby“ a statečný člověk. 
Krom toho i velká duše, ochotná se kdykoli rozdělit o poslední krejcar. Přesto Haška dodnes nikdo nebere vážně jako velkého českého spisovatele. Ano… slyším vás, jaksi mezi nimi je, ale jakoby nedopatřením.
A je to vlastně pravda. Hašek nepatří mezi kašpary z literání čajovny a věřme, že by o jejich uznání nestál. Maximálně by si od nich půjčil dvacku, aby ji propil v protější putyce s normálními lidmi.

Hašek je příkladem člověka s přirozeným talentem a zdravým rozumem, který je v každé době trnem v oku akademické a elitní "arsitokraci". Zdravý rozum - to je něco, co se nenosí v žádné době. 

Ocenění pseudointelektuálů ale Hašek naštěstí nikdy nepotřeboval. On sám vždy dokázal směl říci: „Vašnosti, já jsem génius,“ kde by nemístně skromný muž řekl: „Vašnosti, já jsem hovado.“