Recept na politku: Bič a malý dvůr

Prezident Klaus prohlásil, že větší integrace Evropě nepomůže. Svým způsobem, byť nechtěně, má pravdu. Příčinou krize, dluhů, je obrovská nehospodárnost způsobená absolutní neodpovědností odpovědných. Co s tím? Radikálně změnit politický systém k adresné odpovědnosti. Bud' posílit většinový systém - tedy volit do poslanecké sněmovny jako do senátu nebo naopak z České republiky udělat jediný volební okrsek a zrušit pětiprocentní volební hranici s tím, že každý kdo získá poměrné procento hlasů, dostane mandát. Zásadní by měla být odvolatelnost poslance na základě vyslovení nedůvěry ze strany voličů.

Prostě když přestanete hájit zájmy těch, co vás volili, pak se budete muset poroučet - a třeba znovu ucházet o přízeň skupiny jiné. Ve století internetu už není problém hlasovat za pakatel a kdykoli o čemkoli. (To jen v ČR se tváříme, že volby musí být náročné a drahé - jistě tušíte proč)

Za krizí jsou zlodějny

To, co se dálo v posledních letech, má společnou jednu příčinu - propojení byznysu s politikou. V USA se bankéři stávali ministry financí, banky financují volební kampaně a jejich politici pak upravovali pravidla - přesněji rušili je tak, aby bankéři mohli nerušeně krást a podvádět. Doslova a do písmene. To je příčina světové krize.

Příčina Evropské dluhové krize je podobná. Stovky pomatených Špidlů za horentní sumy vymýšlí blázniviny, které nás stojí miliardy eur, s pomocí kterých bohatné modrá, oranžová i šedá podsvětní šlechta.

Za naše peníze se bude dotovat jamajský rum, zatímco český rum jsme zakázali. Neexistuje už český cukrovar, zatímco výrobu cukrové třtiny v Americe eurobyrokrati hodlají financovat. Nejbohatším velkopodnikatelům se udělují desetimilionové dary na vybudovaní soukromých hotelů nebo rybníků, kde se nesmí chovat ryby.

Do Řecka tekly miliardy eur a mnoho Řeků se naučilo žít nad poměry za cizí peníze. Vlády rozhazovaly, jako by proud peněz měl být nekonečný. Nebyl.

Pravice se snaží tvářit, že v krizi je evropský sociální stát. Ale kdeže - když desetiletí jde většina evropského rozpočtu na dotace z velké části podnikatelům v zemědělství, když další miliardy tečou podnikatelům, přesněji velkopodnikatelům z ostatních oborů a když se krade v milionech, kam se podíváte, pak je jisté, že jednou se dojné krávě strhne vemeno.

Tvářit se, že nám peníze projedli důchodci, matky s dětmi a nezaměstnaní je nebetyčně drzá lež.

Současná krize v ČR není krize ekonomická, cyklická - je to krize důvěry, je to krize způsobená obrovským rozkrádáním veřejných peněz. Podstatou je, že se vytratil původní princip přerozdělování - tedy solidarita s chudými a bezmocnými.

Proč dáváme dotace miliardářům, jako je pan Schwarzenberg? Ať mi ten pán odpustí, ale je zářným příkladem drzosti, když politik a miliardář bere na soukromé podnikání milodary z veřejných peněz a ještě má plná ústa úsporného státu. Když ministr financí svému předsedovi odpouští penále a pokuty, protože nebyl schopen naplnit ani podmínky pro získání dotací.

Když tahle parta má drzost sahat na důchody těm, co celý život pracovali a na důchod peníze odváděli státu, zatímco prohnaní gauneři jako Kalousek tyhle peníze po desetiletí rozhazovali v neprůhledných a z většiny naprosto zbytečných tendrech.

Z politiky se vytratily vize  a ideály - opanovali ji ostřílení obchodníci. Ti slušní politici, co ideály mají, se je neodvažují prosazovat. Neodvažují se bojovat s gaunery ve vlastních řadách. Chyba je to, ale přesto si zaslouží pomoc.

Komu slouží lži

Jedině posílení demokracie a odpovědnosti může vrátit zpět důvěru veřejnosti ve stát. Je to také jediná cesta, jak rozkrádání zastavit.

Žádný paragraf trestního zákona či jiného, nic nezmůže, když ho nikdo nebude vymáhat. Politik, který přestane pracovat pro veřejné blaho, se musí klepat strachy před voličem. Politik, který napomáhá rozkrádání, má sedět v base.

Politici se často a rádi ohání úslovím: "volič není hlupák", ale v momentě, kdy mají voličovi dát pravomoc rozhodovat - v přímé volbě prezidenta nebo v referendu, je z voliče najednou blbec, který se nechá zmanipulovat.

Zčásti tomu tak je, ano voliči jsou dnes a denně manipulování médii. Jenže byli to politici, kteří dopustili a dopouštějí, že média dnes lžou a manipulují jako utržená ze řetězu.

Už před deseti lety se politici dohodli s Unii vydavatelů na vytvoření etického kodexu, který by zakazoval manipulace, zkreslování, polopravdy a lži. Který mohl zavést také citelné sankce pro podvodná média. Dodnes z kodexu neplatí ani tečka. Proč? Komu ku prospěchu?

Politici mohli do čela ČT zvolit nezávislou osobnost - osobnost nezávislou na politicích. Udělali opak. Dnes mnozí spláčou nad výdělkem, protože i je mohou semlít mediální štvanice, proti kterým není účinná obrana.

Odpovědnost a decentralizace

Odpovědnost a řečeno do důsledku, nikoli s Klausem, ale spíš s Okamurou: Decentralizace ekonomiky i moci je jediné řešení stávajícího stavu.

Decentralizace ve smyslu návratu k soběstačnosti regionů, obcí či domácností v energii, potravinách případně v dalších produktech. To je jediný lék na krize. Ekonomické budou pořád, ale pokud bude váš kraj, vaše obec, váš dům zajištěný teplem, budete mít jistotu, že se najíte, pak vám krize neublíží. "Jinými slovy, měli bychom napomáhat rozvoji soběstačnosti menších celků, které mohou navrátit rozkymácenému systému alespoň nějakou rovnováhu. Namísto toho, abychom přemýšleli neoliberálně o tom, kam lze ještě přesunout továrnu, abyste za rok vyráběl zase o něco levněji."

Není to až tak těžké - jsou země, kde obce přerozdělují drtivou část vybraných daní a jen minimum posílají centrální vládě, kde obce mají svou vodu, svoje zdroje energie a své polnosti a světové výkyvy je absolutně nezajímají.

Nemluvím jen o Mexiku (jako obvykle), tam takhle funguje velká část venkova - i v sousedním Německu vznikají společenství v rámci měst či čtvrtí, kde mají lidé dokonce vlastní měnu - krytou například prací. Vy, jako instalatér, uděláte sousedovi vodu a jiný soused vám za získaný bonus zase udělá elektřinu. Takový systém je kombinací komunismu s kapitalismem - lidé žijí ve společné komuně velmi solidární, ale jisté tržní principy jsou zachované - každý práceschopný člen dostává benefity jen za práci.

Také politické krize a skandály se budou opakovat i v budoucnu, ale pokud budeme mít pocit, že náš hlas něco zmúže, že nám systém umožňuje prohlasovat změnu, pak i důvěra v politiku poroste a s tím i občanská angažovanost. Tohle všechno je nejlepší lék na zdravou a spokojenou společnost.

Jednoduché. A zároveň neskutečně těžké prosadit - protože to, čeho se takzvaní demokraté bojí, je právě demokracie. Ta, co by sloužila všem a nejen vyvoleným.

xxx