Závěr vědecké studie: Nic nevědět je blaho

»Udělám si luk a sám budu šíp a vystřelím se do mraků, než řeknu pět, spadnu ti zpět k nohám pádem bez padáku...«; zpíval Karel Hála v písni otextované Jiřím Štaidlem. Určitě nebudu teď kritizovat autora a tím méně interpreta.

Jde mi spíš o to, jak snadno se cosi řekne nebo napíše a jak se to naopak těžko vykoná. Prosím, udělat dostatečně velký luk, co by byl natolik silný, aby dokázal vystřelit dospělou osobu až k úrovni oblačnosti, by ještě nemuselo představovat takový problém. Ale osobně z takového luku vystřelit a sám sebe použít jako projektil? V tom už spatřuji jisté technické obtíže a také by mě zajímal technologický postup při takovém počínání. Za zcela iluzorní pak považuji zpětný návrat na zem v časovém úseku, který uplyne při vyřčení slůvka pět (v písni se přece nezpívá – než napočítám do pěti). No a pak si také myslím, že by si dotyčný návrat k nohám své milé (o níž v textu zřejmě běží) už příliš neužil.

A máte to! Popsat zmíněnou činnost a krásně o ní zazpívat na veselou a svižnou melodii, to jde eins zwei drei (jak říkáme my, latiníci). Uvedení do praxe by se však setkalo nejen s oblačnými, ale přímo nebetyčnými těžkostmi. Reálnost písňových textů ovšem málokoho zajímá. Nesmysly a nelogičnosti v nich připisuje vlídné posluchačstvo shovívavě na konto básnické licence a umělecké svobody autorovy. Jiný příklad: »Ta slepička kropenatá drobného peří, vzkázala mi moje milá, že mi nevěří...« Ani zde není vysvětlena souvislost mezi velikostí a barvou pernaté pokrývky těla samice kura domácího a důvěrou jisté dívky ve slova a činy jejího vyvoleného. A vidíte, zejména starší ročníky tuto píseň klidně zpívají po hospodách, jsouce posilněny několika polovinami litru pěnivého moku zvaného pivo. A nezajímá je přitom ani morální aspekt toho textu, tolerují-li klidně avizované promiskuitní chování zmíněného mladíka po jeho zamýšleném odchodu do zahraničí – viz: »...když nevěří, ať nechá a já půjdu do světa, tam si budu namlouvati hezká děvčata...«

O pravdivost a faktickou stránku obsahů textů písní populární hudby se lidé zkrátka čerta starají. Horší ale je, že jsou tyto složky ukradené stále většímu počtu občanů i v projevech politiků, novinářů, publicistů a různých autorit veřejného a společenského života. Pokud to bude dobře znít, totiž – když to zahraje do noty většinovému voličstvu, úspěch je zaručen. A mohou to být přitom blbosti zvící rozměrů a parády motocyklu Harley Davidson Non Plus Ultra. Ani to však není neobvyklé. Naivní, ušlápnutý a vystrašený lid obecný, který se třese o svou budoucnost a bídnou existenci, skáče na vějičky různých populistů, hochštaplerů a potenciálních i skutečných diktátorů už nesčíslná staletí.

Jiným a smutným faktem je, že sami obyčejní lidé navrhují zhola neuskutečnitelná řešení a vůbec žvaní kraviny, když uvažují o tom, jak oni by zařídili věci polis i světa. Dříve se tak dělo ponejvíce v hospodách, knajpách, putykách a tavernách a případně v čtenářských rubrikách novin. Z hostinců sice filozofové, politikové, národohospodáři ani vědci a všeho druhu odborníci nezmizeli, ale prostí lidé dostali dnes navíc do rukou mocný nástroj, jímž je bezesporu internet se všemi servery k veřejné prezentaci názorů, blogy a platformami k otevřené diskuzi. No a tak jsem také přispěl svou troškou do virtuální mlýnice.

A ještě glosa. Povšimněte si, že v obou pitvaných písňových textech české provenience řeší hrdinové své vztahové problémy jistou formou emigrace. V tom mladším textu o luku a živém šípu ovšem autor vykazuje už větší úroveň vzdělání a informovanosti a uvědomuje si určité mantinely dané člověku fyzikálními zákony, mám na mysli hlavně gravitační zákon formulovaný jistým Isaacem Newtonem. Výsledkem tohoto autorova poznání je, že hrdina písně dopadne s největší pravděpodobností velmi nedobře, zatímco hrdina písně o slepici a jejím peří stráví zbytek života v prostopášných radovánkách v blíže neurčené cizině. Z toho plyne poučení, že veškeré poznání a informovanost vedou jen a jen ke zmaru, kdežto nevědomost hříchu nečiní a ústí do radosti a blaženosti.