Žalovat sociální stát za degeneraci? Nesmysl!

Excelentní blogerka Markéta Šichtařová napsala článek, v němž našla v sociálním státu viníka stavu, kdy lidé obou pohlaví zůstávají stále častěji singl, nemají děti a odmítají zodpovědnost, což považuje za jakousi degeneraci.

Najít příčiny klesající porodnosti, odmítání manželství nebo trvalejšího partnerství a také jiné odpovědnosti než za sebe (někdy ani to ne) se může zdát složité. Ve skutečnosti je to ale prosté a jasné jako den. Tyto zdánlivě obtížně vysvětlitelné jevy mají příčinu v možnosti volby a v přirozené lidské tendenci vybírat si snazší cesty. Takhle jednoduché to je. Lehčí cesty volí i jiní savci. Třeba predátor se rozhoduje vždy pro snazší kořist, pokud si tedy může vybrat. Ale jiné savce nechám stranou.    

Markéta Šichtařová ve svém textu napsala: „Mezi davy imigrantů, kteří přicházejí do Evropy, takové ženy nenacházíme. Naopak přistěhovalci bývají často naší kulturou tak trochu vysmívání za to, že se „množí“ rychleji než my. Musí to tedy být něco, co oni neznají, ale my ano. Hádáte něco jako tradice? Samá voda. Když rodina, která přichází z kultury, v níž je navyklá mít mnoho dětí, žije, řekněme, dvě generace v Evropě, často ochotně přebírá náš model a také přechází na menší počet potomků.“ A v tom je vlastně celá odpověď. Proč přistěhovalci a ještě spíše přistěhovalkyně přebírají náš model s méně dětmi? Dvě děti lze uživit a vychovat snáze než deset. S dvěma dětmi je méně starostí než s deseti. Při dvou dětech zbývá více času na vlastní zájmy, zábavu, odpočinek a lenošení než při deseti. 

A nemá-li člověk žádné dítě, nemusí nikoho jiného než sebe živit ani vychovávat, nemusí se o nikoho starat a při žádném dítěti má na své zájmy, zábavu, odpočinek a lenošení úplně nejvíc času a prostoru. Navíc mu ubude i veškerá odpovědnost za někoho jiného. Jsou tu jistě ještě ty věci s mateřským pocitem štěstí, naplnění života prostřednictvím potomstva a touhou se rozmnožovat. Samozřejmě existují, a proto také pořád většina lidí i u nás nějaké ty potomky má. Někteří lidé však na zmíněné základní pudy rezignují a je jich zřejmě stále víc. Je to degenerace lidského rodu? Neřekl bych. Nejspíš jde o určitý výkyv, protože v záležitostech týkajících se vývoje lidské společnosti nějakých padesát či sto let mnoho neznamená. Dramatický nárůst populace planety ukazuje navíc, že trend klesající porodnosti a singl života se týká jen takzvané vyspělé civilizace. A masivní imigrace, zatím tedy hlavně do Evropy, zase signalizuje, že se vývoj i v tom našem vyspělém světě brzy změní. Jak, to je otázka, ale dnes o tom nelze dělat žádné závěry.

Klíč k vysvětlení růstu či poklesu populace v té které oblasti je v ženách, respektive v jejich šanci se rozhodovat, jak budou žít a kolik budou mít dětí. Do historického nedávna vlastně  neměly prakticky žádnou možnost zvolit si svůj úděl. V patriarchální společnosti měly své úlohy dané a nikdo se jich na nic neptal. Dnes se rozhodovat stále více mohou, tak to také dělají. Je na tom snad něco divného? Příklad s přistěhovalci svědčí o tom, že ne. Však ono se to usadí a pak zase přijde nový výkyv a zase se to usadí...

Sociální stát je určitě i výrazem již zmíněné lidské tendence usnadňovat si život, ale vznikl i z mnoha jiných důvodů a rovněž ten se bude měnit. Fiktivní žaloby na sociální stát zde na blogu mohou jistě přinést oblíbené blogerce čtenářský zájem, ale nic víc. Zvlášť, když dosáhla už takové popularity, že jí lidé budou číst a okarmují, i kdyby napsala, že když naprší, je mokro a pak to zase uschne. Ale fakt, nikdo to nepodá tak přesvědčivě, jako Markéta Šichtařová. A to tvrdím se vší vážností, protože svou pozici si musela vybudovat. Proto teď klidně může dát do titulku silně emotivní výkřik „Žaluji náš sociální stát“, ačkoli je to vlastně, s prominutím, blbina.

Odkaz na text „Žaluji náš sociální stát“: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554275