Vtipy málokdy zklamou, aspoň mě nikdy

Chtěl jsem přijít na jiné myšlenky nebo aspoň na vůbec nějaké, ale napadaly mě jen staré vtipy. Vzpomněl jsem si na spoustu fórů, co jsem kdysi slyšel a pár těch, které považuji za dobré, jsem zpracoval do psané formy.

     Lord Cecil vypráví ve Sněmovně lordů historky ze safari v Africe. „Lovil jsem antilopy kudu a už mi zbývaly v pušce jen dva náboje, když se proti mně savanou řítí lev. Namířím, vystřelím, netrefím. Znovu namířím, vystřelím a zase netrefím. Co teď? říkám si. Pánové, já jsem se posral!“ „To by se v takové situaci stalo kdekomu,“ chlácholí ho posluchači. „No jo, ale já se posral teď!“ upřesní Cecil.

     Skot McIntosh provádí svého přítele po svém domě a říká: „Tady je jídelna, kde může naráz obědvat – nedej bože – dvanáct lidí.“

     Kárá McIntosh svého syna: „Dědeček ho měl celý život, já ho mám už dvacet let a mladýmu pánovi se ten čaj zdá najednou vyvařenej.“

     Farmáři v Ohiu přistane na pastvině létající talíř. Farmář k němu přiběhne s puškou a když z něj vyleze mimozemšťan, namíří na něj a ptá se: „Co ty jsi zač?“ „Jsem Venušan,“ odvětí tvor. „A to vy všichni Venušani jste zelení s oranžovými fleky?“ diví se farmář. „Na Venuši tak vypadáme všichni,“ odpoví návštěvník. „A vy všichni Venušani máte čtyři ruce a na každé šest prstů?“ „Jo, všichni,“ tvrdí zjevení. „A všichni máte na každém prstu dva zlaté prsteny s diamanty?“ žasne farmář. „Všichni ne, jen my Židé,“ vysvětlí Venušan.

     Zkušební pilot testuje nové letadlo, kterému začnou vynechávat motory. Volá věž, co má dělat? „Zmáčkněte zelený knoflík.“ Stane se, ale motory vynechávají dál. „Zmáčkněte červený knoflík,“ zní další rada z věže. Pilot vykoná, ale motory stále vynechávají. Pilot volá zoufale věž, z níž uslyší pokyn: „Už nemačkejte nic a opakujte po mně – Otče náš, jenž jsi na nebesích...“

     Leží dědeček s babičkou večer v posteli a čtou si. „Už můžu zhasnout, dědo?“ ptá se náhle babička. „Ty můžeš, ale světlo nech svítit!“ odpoví dědeček.

     Sedí babička s dědečkem večer v kuchyni a babička si povzdechne: „Kdyby si Pán už někoho z nás ráčil k sobě povolat. Já už bych se tu sama nějak protloukla.“

     Potkají se dva kamarádi na autobusové zastávce. „Tebe jsem už dlouho neviděl. Co pořád děláš? Už ses oženil?“ vyptává se jeden. „Neoženil,“ odvětí druhý. „Na co, prosím tě, čekáš?“ diví se první. „Na autobus,“ druhý na to.

     Ztroskotá letadlo na poušti a zachrání se pilot a navigátor. Už dlouho čekají na pomoc, mají hlad a žízeň, a tak pilot navrhne: „Půjdeme každý jedním směrem, třeba něco objevíme a za hodinu se tu sejdeme. Po té době říká pilot navigátorovi: „Já nenašel vůbec nic a co ty?“ „Mám dvě zprávy, dobrou a špatnou, kterou chceš slyšet první?“ „Špatnou,“ rozhodne pilot. „Našel jsem jen velbloudí trus,“ oznámí navigátor. „No fuj,“ otřese se pilot. „A dobrá zpráva?“ ptá se s nadějí. „Je ho tam strašná spousta,“ odpoví navigátor.

     Vlahá hvězdnatá noc na zaoceánské výletní lodi. Starší Američan se ptá mladé Francouzky: „Kdybych vás, madame, políbil, bylo by to možné za tisíc dolarů?“ Slečna přikývne. Chlap ji políbí, zaplatí a ptá se opět: „Kdybych vás políbil ještě jednou, bylo by to možné za 2000 dolarů?“ Slečna zase přikývne. Američana to rozvášní a tak se ptá: „A co by stála jedna noc s vámi?“ „Sto eur jako každýho jinýho,“ odpoví Francouzka otráveně.

      Potká Kohn Jajtelese a říká: „Viděl jsem jejich syna. Ale poslechnou, to je už statný a urostlý hoch, silný, že by mohl sklály prodávat.“

      Před sametovou revolucí se prochází Angličan po Praze. Je právě měsíc zostřeného přátelství, a tak všude vidí: Sovětský svaz – náš vzor! Sovětský svaz – náš přítel nejvěrnější! Se Sovětským svazem na věčné časy! Zastaví kolemjdoucího a říká: „Vy tady ale musíte mít ten Sovětský svaz rádi.“ „Máte pravdu,“ povzdechne si onen pán smutně. „Musíme!“

     Přijde šéf distribuce a marketingu koncernu Coca Cola na audienci k papežovi: „Svatý otče, mám pro vás návrh. Když vaši duchovní budou při kázáních v kostelích říkat – Coca-colu vezdejší, dejž nám dnes – poukážu katolické církvi pět milionů dolarů. „Ale synu,“ pohorší se papež. „S tím se nekšeftuje.“ „No dobře, tak 50 milionů dolarů, ale museli by to říkat opravdu ve všech kostelích,“ zvýší nabídku manager. „Říkám, že je to otázka víry a ne nějakého obchodu,“ odmítá papež. „Svatý otče, dám 100 milionů, ale výš už jít skutečně nemohu,“ vybalí šéf marketingu poslední trumf. „Pravím ti, synu, že já s vírou neobchoduji,“ uzavře papež. „To by mě zajímalo,“ říká si zástupce Coca Coly už na vatikánském náměstí, „co mu ti pekaři mohli nabídnout?“

     Sdělují si Francouz, Angličan a Čech, co dělají, když trochu nastydnou a necítí se zrovna nejlépe. „Já vezmu lahvinku koňaku, jdu za svou milenkou a strávím u ní celý den,“ říká Francouz. „To já vezmu lahvinku whisky, jdu do pánského klubu a strávím tam celý den,“ vypráví Angličan. „Já to řeším podobně,“ rozpovídá se Čech. „Vezmu lahvinku moči, jdu na středisko a strávím tam také celý den.“

     Ivan Vasiljevič chytí ve Volze zlatou rybu a ta mu říká: „Když mě pustíš, rybáři, splním ti tři přání.“ „Já žádná nemám,“ odpoví Ivan. „Něco si snad přeješ,“ naléhá ryba. „No, kdybych chtěl mít chobot jako slon, splnila bys mi to?“ ptá se váhavě. „Proč ne. Ale vážně si to přeješ?“ „Jasně,“ raduje se Ivan. Bing a má chobot. „A kdybych chtěl mít lopaty jako los, splnila bys mi to, rybo?“ ptá se dychtivě. „Ovšem. A fakt to chceš?“ Ivan rozhodně přikývne. Bing a má lopaty jako los. „No a rybo, kdybych chtěl mít uši jako zajíc, mohl bych?“ „Jasně, ale opravdu si to přeješ? Je to tvoje poslední přání?“ žasne ryba. „Samozřejmě,“ řekne Ivan pevně. Bing a má uši jako zajíc. „To je bezvadný, rybo, plav si,“ chce Ivan zlatou rybku pustit. „Počkej, počkej, rybáři,“ zarazí ho ryba. „Mě už vylovili víckrát, ale ty máš skutečně divná přání. Lidi si přejí většinou jiné věci.“ „Jó?“ diví se rybář. „Jaké třeba?“ „Já nevím – auta, baráky, prachy...,“ vysvětluje ryba. „Fakt?“ žasne teď zase rybář. „A to vážně jde, přát si něco takového?“