Rudá záře katedrály a Slunce navěky

»Až velká katedrála zazáří rudě, začne úpadek lidské rasy.« Tento výrok se objevil na internetu coby předpověď slavného vizionáře Nostradama a byl dáván do souvislosti s požárem Notre Dame. Ve skutečnosti šlo ale o fake news.

Nostradamus nic takového nepředpověděl, a navíc je jasné, že ten, kdo mu to podsunul, musel být poněkud na hlavu. Proč by měl nejslavnější věštec v dějinách předvídat něco, co je každému už dlouho zřejmé, a nejspíš bylo i za věštcových časů? Lidská rasa upadá, to je patrné, kam se člověk podívá a tempo úpadku se stále zrychluje. Lidstvo si kope hrob, podřezává pod sebou větev a určitě by se našla spousta dalších podobných rčení, která vystihují podstatu činnosti člověka na planetě.

Nechám teď stranou různé příznaky úpadku lidstva, jako jsou třeba veškerá dekadence, jež se šíří jako mor, totální ztráta morálky, eskalace pornografie, sexuálních úchylek a zvrhlostí zejména na internetu a sociálních sítích. Nebudu se zabývat ani zhoubným homosexualismem, což je označení ideologie spojené s propagací homosexuality coby normální varianty sexuality, zatímco každý ví, že je homosexualita nenormální, a říkal to i Václav Klaus mladší, který je přímo etalonem normálnosti. Vyhnu se dokonce i hordám muslimských imigratů, které v souhře s multikulturalismem víc a víc ničí naší civilizaci, protože to je všechno nic proti klimatické katastrofě, která visí nad našimi hlavami a hrozí každým okamžikem spadnout.

Přečetl jsem si totiž v Reflexu rozhovor s předním světový klimatologem Hansem Joachimem Schellnhuberem z Postupimského ústavu pro výzkum dopadů klimatických změn o tom, jestli civilizace přežije globální oteplení? Dozvěděl jsem se, že asi ne, ale že je ještě jakási naděje, když učiníme spoustu opatření. Pan profesor například řekl, že „po několika letech stagnace způsobené zpomalením světové ekonomiky globální emise skleníkových plynů opět rostou“. Koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší prý už dosáhly takové úrovně, která výrazně překonává vše, co planeta zažila během posledních několika milionů let. 

Abyste rozuměli, u nich v Postupimi ve výzkumném ústavu mají prý jedny z nejlepších počítačových simulací na světě, díky nimž dokáží rekonstruovat klima třeba 50 nebo 100 milionů roků zpět do minulosti. Podle nich údajně vidí, že „nynější oteplování je stokrát rychlejší než kdykoli během této doby“. Tak to je pak jasné. Když budu chtít vědět, jak bylo třeba 27. dubna ve 14 hodin před šestasedmdesáti miliony lety na severovýchodě Finska, brnku do Postupimi a tam mi to spolehlivě prozradí. 

Zdrcení redaktoři se pak pana profesora zeptali, jestli jsme tedy odsouzení ke zkáze? A on jim dal naději, když pravil: „Neřekl bych, že je nevyhnutelná. Ještě můžeme leccos zkusit a omezit tím oteplení aspoň na dva stupně Celsia, víc není reálné. A věřit, že se klimatický systém nevymkne a nepromění Zemi ve skleník. Musíme pro to udělat všechno, opravdu všechno v každém státě na Zemi. Pokud ale v tomto století teplota stoupne o tři nebo čtyři stupně, skleníku se nevyhneme.“ Na tom je úžasné, že profesor Schellnhuber ví v zásadě houby, jak se klima bude vyvíjet, což je z jeho slov patrné, ale je třeba dělat v každé zemi všechno, co on si myslí, že je nutné.

Pan profesor je klimatickým poradcem papeže Františka, radil německé vládě, Evropské unii, Tonymu Blairovi, Baracku Obamovi, ale přesto, jak si posteskl, emise stále rostou. To je vážně k vzteku. Prý si ale veřejnost už začala uvědomovat, že se blíží náraz do zdi a že nemáme moc času. Cesta je podle něj v dekarbonizaci ekonomiky do roku 2050, a ani to údajně nebude stačit. Německo se prý zbaví uhlí do roku 2038, jaderná energie tam také končí a z obnovitelných zdrojů už vyrábějí více než 35 procent elektřiny, především ze slunce a větru, a jejich podíl strmě vzrůstá. 

Redaktoři namítli, jestli jaderné elektrárny jako bezemisní zdroje nakonec nebudou přece jen potřeba, že prý v nich česká vláda vidí řešení spíš, protože si většina Čechů myslí, že u nás není dost slunce a větru na to, abychom vsadili jen na zelené zdroje. Na to pan profesor řekl, že je třeba energetiku vnímat v kontextu společného evropského trhu a nic nám nebrání zelenou energii dovážet ze zemí, kde jsou pro slunce nebo vítr příhodnější podmínky. To je skvělé! Já to považuji za výborný nápad zbavit se vlastních energetických zdrojů a učinit stát závislým na dovozu elektrické energie odjinud.  

Jenže pan Schellnhuber mínil, že jadernou elektrárnu po havárii, jako byla ve Fukušimě, nikdo nepojistí, že by po světě musely vyrůst tisíce jaderných elektráren, kdyby se emise oxidu uhličitého měly snížit jen o 20 procent a že mnohem větší ekonomický smysl dává investovat peníze do solárních panelů. Redaktoři se zeptali: „Jaderné reaktory jsou ale přece mnohem výkonnější než solární panely či větrné turbíny. Pokud potřebujeme tisíce reaktorů, kolik by místo nich muselo být obnovitelných zdrojů?“

Pan profesor odpověděl: „Dám vám ještě jednu lekci ze základů fyziky. Sluneční paprsky, které dopadají na Zemi, nesou asi tisíckrát víc energie, než kolik činí spotřeba globální ekonomiky. Stačilo by postavit solární park uprostřed Sahary ve tvaru čtverce, jehož jedna strana bude měřit 200 kilometrů – byl jsem tam několikrát a věřte mi, vešel by se – a tento park by mohl pohánět úplně celý svět. Tak proč stavět tisíce jaderných bloků?“

Tak to je fakt boží nápad. Jaderné elektrárny jsou drahé, zatímco vyrobit 40 tisíc kilometrů čtverečních solárních panelů, dopravit je na Saharu a instalovat je tam mezi přesypávající se duny – to je nákladově i technicky brnkačka. Na Sahaře jsou rovněž ideální podmínky pro práci lidí a strojů i pro údržbu všech těch solárních panelů. Písečných bouří netřeba se bát, vždyť odtamtud lítá písek spíš do Evropy nebo až na Island. Navíc by se ze Sahary elektřina přímo skvěle distribuovala do celého světa. O tom, jaký vliv by mělo pole solárních panelů velké 40 tisíc čtverečních kilometrů na místní a potažmo i širší prostředí, nepíšu, protože to nevím.

Pan profesor ukončil rozhovor tím, že uran je surovina, které není nekonečné množství, zatímco Slunce je navěky. Tedy když to uchopíme z této stránky, tak jestliže je vesmír nekonečný, musí být nekonečné i množství uranu, pokud ne na Zemi, tak někde jinde. Naopak Slunce určitě nebude svítit věčně. Věčná je jedině lidská blbost. 

Odkaz na rozhovor s panem profesorem: https://www.respekt.cz/tydenik/2019/16/klima-vstupujeme-do-temneho-veku