Příčina fanatismu? „Tvrdost“ v myšlení

Spisovatel Jaroslav Čejka napsal v diskuzi pod mým článkem „Morální relativismus a pedofilní Muhammad“, že obdivuje mou schopnost neúnavně diskutovat s lidmi, kteří neumí číst, nebo nechápou smysl přečteného a že on už to vzdal.

Odpověděl jsem mu, že já to nejspíš brzy také vzdám. Jiný diskutér mě požádal, abych to nevzdával. A další diskutér ke stejné žádosti dodal, že je zde hlas rozumu slyšet vzácně... To mě přimělo zamyslet se nad tím, zda moje úvahy jsou hlasem rozumu. Je pravdou, že se pokouším o věcech přemýšlet z různých hledisek a brát v úvahu všechny souvislosti a aspekty, které jsem si schopen uvědomit. Přijde mi proto divné, když to jiní nedělají. Všiml jsem si, že se zde na blogu vyskytuje spousta lidí, co jsou evidentně chytřejší, vzdělanější a sečtělejší než já, ale při úvahách o určitém problému (dejme tomu o islámu a muslimské invazi do Evropy) se v jistém momentu zaseknou a nejsou s to ani ochotni vzít v potaz jiná či nová hlediska. S údivem potom sleduji, jak tyto chytré lidi přitahuje i celkem průhledná populistická demagogie.

Věc se má totiž tak, že mě kdysi grafoložka charakterizovala jako člověka s univerzálním typem myšlení, tvořivého, senzitivního, verbálně zdatného, rychlého psychomotorického tempa, hloubavého, s asociačními a kombinačními schopnostmi (méně lichotivé znaky mé osoby vynechávám, abych nenabíjel zbraně svým nepřátelům). Nepřeceňuji nikterak toto hodnocení, ale nemám také důvod grafoložce nevěřit, neboť současně popsala vlastnosti deseti dalších mně známých lidí a dost přesně se trefila ve všech případech, což všichni zúčastnění následně shodně zkonstatovali.

Vsuvku o mých vlastnostech, jež vyčetla grafoložka z mého písma, jsem do textu nevložil proto, abych se chlubil, nýbrž abych poukázal na některé momenty, které z toho vyplývají. Já jsem si samozřejmě do jisté doby myslel, že podobně jako já uvažuje většina lidí. Pak jsem ale zjistil, že univerzální typ myšlení a další vlastnosti, co z mého písemného projevu extrahovala grafoložka, nejsou vůbec typické či obecné. Řekl bych, že se u mnohých lidí projevuje jistá „tvrdost“ (opak pružnosti) v myšlení. Dokládá to třeba přijetí mého článku „Morální relativismus a pedofilní Muhammad“ zdejším publikem. Pod ním se sice objevily výzvy, abych to nevzdával a názor, že je hlasem rozumu, nicméně článek měl ve chvíli, kdy toto píšu, čtenost něco přes sedm set a karmu necelých devět. 

O čem to svědčí? O tom, že je zde hlas rozumu vzácným? Možná. Jestliže tomu tak vážně je, pak to signalizuje, že „hlas rozumu“ zdejší blogeři a diskutéři nechtějí příliš slyšet, nebo se domnívají že zlehčuji nebezpečí islámské invaze do Evropy, tím, že se nás to „netýká“. (To napsal Jiří Hermánek ve svém textu „Pedofilní“ Muhammad a silniční „piráti“, pro jehož vytvoření se chytil právě mého článku, jak sám uvedl. Mimochodem měl v totožné chvíli zhruba stejnou čtenost, ale karmu víc než třikrát vyšší.) Kdyby to mělo znamenat jenom to, že zdejší čtenáři nevidí souvislosti, které spatřuji já, bylo by to v pořádku. Čert mě vem i s mým univerzálním typem myšlení. Obávám se však, že se řada lidí nechává zpracovávat určitým typem propagandy právě proto, že nejsou s to postřehnout jisté souvislosti. To je pak vede k názoru, že kdokoli, kdo nezpívá stejnou písničku, jako oni, „zlehčuje nebezpečí islámské invaze do Evropy, tím, že se nás to netýká“. Tedy typické rozdělení společnosti na odpůrce a příznivce islámu, nic mezi tím.

Ve svém zmiňovaném článku jsem také napsal, že „...soudit činy historických postav dnešními morálními kritérii je nesmysl“. Na to mi odpověděl diskutér: „Některé historické postavy vnímáme (i dnešními kritérii) jako hrdiny, jiné jako tyrany. Několik příkladů: Perseus, Achilles, Odysseus, Nero, Caligula.“ A dále: „Jak byste se asi díval na náboženské hnutí oslavující činy císaře Caligula?" Pomineme-li, že Perseus a Achilles nejsou historické, ale mytologické postavy, odpověděl jsem: „Na členy náboženského hnutí oslavující činy císaře Caliguly bych se díval tak, že jsou to magoři, ale nechal bych je být, ať si oslavují a pokud by začali páchat zločiny, tak bych žádal, aby byli souzeni a potrestáni podle zákona. Nikoli ale proto, že jsou členy nějakého náboženského hnutí, ale protože spáchali zločiny. Úplně stejně bych postupoval vůči muslimům, křesťanům všech odrůd, židům, buddhistům, hinduistům, konfuciánům, jehovistům, mormonům, pastafariánům...“

Dotyčný diskutér reagoval: „To ale může fungovat jen do okamžiku, než tito 'magoři' začnou získávat politickou moc. Je zřejmé, že Adolf Hitler se dostal k moci také legálně.“ K tomu jsem uvedl: „Hitler se jistě dostal k moci legálně, což bylo způsobeno mnoha specifickými příčinami v tehdejším Německu, totiž výmarské republice (hyperinflace, bída, dekadence...) a potažmo v Evropě, sužované po I. světové válce řadou konfliktů, nástupem bolševismu apod. Hitler a jeho a Röhmova NSDAP pocházeli nepochybně z domácího prostředí a šikovně podporovali v lidech 1. strach z pronikajícího bolševismu do civilizované Evropy ze SSSR, 2. nenávist vůči Židům coby příčiny chudoby Němců a rozkladu německé společnosti a 3.nacionalismus v německém národě. Bolševismus tenkrát představoval jistě nebezpečí, aktuálnějším nebezpečím byl však Hitler a jeho nacismus. Nepřipomíná vám to něco? Když za bolševismus dosadíte islám, za Židy EU s jejím multikulturalismem, což prý působí rozkladně na tradiční hodnoty evropských národů a zemí, tak z těchto obav a nenávistí roste současný nacionalismus, kterému chybí zatím jen dostatečně charismatický vůdce (vůdci) a zásadní text (jako byl Mein Kampf), o který by se mohl nacionalismus opřít. 

Já proto vidím dnes jako aktuálnější nebezpečí právě ten nacionalismus sílící v řadě evropských zemí a sjednocování se nacionalistů pod praporem nenávisti vůči islámu. Ten samozřejmě neblaze proniká do Evropy jako bolševismus v době Hitlera, ale větší hrozbu spatřuji právě v nárůstu nacionalismu (novodobého nacismu).“ Nevím, jestli je toto hlas rozumu, ale můj hlas to je.