Přestěhuje se Afrika do Evropy?

V ohlasech na můj minulý článek „Černoch v Lidlu, rasismus a „jediný správný názor“ se objevila řada zajímavých myšlenek i absurdních představ. Nad jedním takovým podivným konstruktem se nyní chci zamyslet.

Jistý člověk mi předložil poměrně jednoduchou úvahu. Vyšel z webu Světové statistiky online, kde se lze dovědět, že čistý populační přírůstek od začátku roku k dnešnímu dni činí přes tři miliony lidí. Na základě toho dotyčný tvrdil, že obyvatelé přibývají hlavně v Africe a že tento kontinent je přitom nejvíc zasažen oteplováním a suchem. Podle něj je „absolutně vyloučeno, aby se tam uživili ti, co tam teď jsou a s těmi přebytečnými se dají na cestu i ti přibývající, bude to stovky milionů lidí“. Tento vývoj mohou prý změnit jedině války, a válku on tady kvůli svým dětem nechce. Následně to vše spojil s černošským modelem v letáku Lidlu. Problém přitom nevidí v „jednom černouškovi“, ale v tom, že má stamiliónů bratříčků, a ty Afrika neuživí, takže mají jedinou možnost vybít nás a přestěhovat se sem... Takováto úvaha, která až po ten leták vypadá celkem logicky, je ale ve skutečnosti demagogií a klasickou ukázkou šíření paniky. 

Obrovský růst světové populace je samozřejmě jedním z největších problémů současného lidstva. Jaké však bude mít její další zvyšování faktické důsledky, dnes určitě nikdo neví. A věřit tomu, že by to odhadl nějaký Iksypsilon, je hloupost. Dále představa, že se třeba letos či příští rok zvednou stamilióny Afričanů a vydají se na pochod do Evropy, je také absurdní. V roce 2015 přišlo do Evropy asi jeden a půl milionu uprchlíků, vloni jich bylo o dvě třetiny méně a většina z nich po oba roky pocházela ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, čili ze zemí, kde jsou válečné konflikty a až v dalším pořadí byli Eritrejci, tedy lidé z Afriky. Imigrantů je sice i tak víc než dost a rovněž oni znamenají pro náš světadíl vážný problém. Není ale namístě nyní strašit stamilióny Afričanů, kteří jsou na cestě do Evropy s úmyslem nás vybít. A pokud by měla vypuknout válka velkých rozměrů, či rovnou světová, pak by měla řadu příčin a do Evropy se stěhující Afričané by nebyli tím hlavním důvodem.

Další problém shora uvedené úvahy či „prognostického“ konstruktu tkví v tom, co s tím my můžeme dělat. Psaní textů, ani jakákoli forma vztekání se a panikaření populační vlnu jistě nezastaví, nezabrání migraci, případné válce, globálnímu oteplování... Nepomůže nám ani, kdyby se Česká republika zcela izolovala od světa, proti imigrantům postavila kolem celé země něco takového, jako je například čínská zeď, všechny obyvatele ozbrojila po zuby a vycvičila k boji, vysadila na všech polích řepku, zbylé plochy pokryla solárními panely, zakázala produkovat jakékoli množství oxidu uhličitého, zřídila úřad, co by potíral veškeré sluníčkářské projevy a už vůbec ne, kdyby nařídila všem obchodním řetězcům nabízet v reklamních letácích oblečení jen na modelech a modelkách árijské rasy, důkladně prověřených, že nekoketují s islámem, aby si nikdo nemohl myslet, že jsou to muslimové.

Tohle byla samozřejmě satirická vložka, kterou jsem chtěl říct, že jevy, jichž se autor oné úvahy děsí, jsou pro nás do značné míry vis maior. Nás daleko víc ohrožuje, podléháme-li tlaku apokalyptiků a agresivních panikářů a necháváme se od nich vystrašit k smrti. To může vést jen k nástupu různých psychopatických vůdců. Psychopati se totiž nebojí a když mají zároveň vůdcovské sklony, činí to z nich charismatické osoby, za kterými jsou ochotny jít strachem zmanipulované a následně bojovně naladěné zástupy. A dvě třetiny lidí prý vedení potřebují. Ještě se ovšem musím vyrovnat „poučkou“, která je nyní velmi frekventovaná, a sice, že ďáblovi (zlu) stačí k vítězství, aby lidé uvěřili, že neexistuje. To je jistě moudré varování, ale nelze se spokojit pouze s ním. Potřebujeme k té poučce připojit ještě rozum (třeba ten známý selský), který nám může pomoci rozpoznat, jestli ten, co ukazuje na zlo, není zrovna tím pravým ďáblem a pokouší se jenom odvést pozornost od sebe jiným směrem.