Nepřátelé EU – mývalové plus X druhů

Likvidaci (hubení) invazních nepůvodních druhů živočichů a rostlin daly zelenou Evropský parlament a Evropská rada. Dobré úmysly jsou v tom patrné na míle daleko, bez ohledu na fakt, že se jimi dláždívá cesta do pekel.

Na úvod trochu úředničiny. „K 1. lednu 2015 vstoupilo v účinnost Nařízení Evropského parlamentu (EP) a Evropské rady (R) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, které stanovuje základní pravidla k nejvíce problematickým invazním druhům z hlediska EU. Nařízení zavádí mimo jiné kritéria hodnocení rizik, stanovení seznamu invazních druhů, omezení a režim případných výjimek, povinnost sledování, eradikace či regulace atp. Nově zveřejnila Evropská komise v Úředním věstníku Evropské unie Prováděcí nařízení Evropské komise 2016/1141 z 13. července 2016, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU (unijní seznam) podle nařízení EP a R č. 1143/2014. Na seznamu je 37 druhů, z toho 23 zvířat a 14 rostlin. Toto nařízení vstupuje v platnost 3. srpna 2016.“

V unijním seznamu zvířat jsou třeba mývalové, nosálové, vrány a některé druhy veverek, raků, želv či vodních ptáků a dostala se do něj spolu s dalšími druhy zvířat a rostlin, neboť v Evropě nemají svůj přirozený původ, takže jsou invazními cizáky, kteří škodí biologické rozmanitosti. Invazní druh je přitom takový, co je na daném území nepůvodní, člověkem zavlečený a nekontrolovaně se zde šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy. Zabránit se má i jakékoli reprodukci druhů na indexu a nařízení se má týkat rovněž zoologických zahrad. Tam sice mohou chovaná zvířata dožít, ale nesmějí se množit (oddělený chov pohlaví, kastrace, antikoncepce). Nařízení EP a R schválily v roce 2014 členské státy Evropské unie včetně Česka.

Vím, že vstupuji na tenký led, když s tím chci polemizovat. Vím, že si dost koleduji o nevoli třeba zemědělců, myslivců, ekologů, ochránců přírody, ekologických aktivistů i ministerstva životního prostředí. Vždyť „u obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik nekontrolovaně, že rozvrací celá společenstva či ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha původních druhů...“. A co víc – „šíření invazních druhů může mít rovněž ekonomické, sociální nebo zdravotní dopady – omezení možnosti obhospodařování pozemků nebo zvýšení nákladů, znehodnocení rekreačního potenciálu území nebo šíření alergenů“.

Zajímalo by mě však, od kterého data nebo období (nebudu-li puntíčkářský) se odvozuje ta původnost? Řekl bych, že mamuti, srstnatí nosorožci či smilodoni jsou ještě původnější než dnešní druhy. A co dinosauři? Ti jsou původnější i než člověk. A předtím se na našem území nacházelo také křídové moře a ještě dříve trilobiti a obrovské přesličky a plavuně. Že rostliny a živočichové z oněch časů už nežijí? Člověkem v poměrně nedávné minulosti třeba u nás vyhubená zvířata však také ne (medvědi, vlci, rysy, zubři...) a přesto se znovu vysazují. Chci tím říct, že výraz původní je v tomto případě velmi relativní pojem. Potíž je v tom, že člověk ovlivňuje, mění, ničí a pak zase ochraňuje přírodu a ekosystémy už od nepaměti. Zavléká zvířata a rostliny a smýká s nimi sem tam. Největší výměna toho druhu nastala asi po objevení Ameriky pro Evropu na konci 15. století mezi starým kontinentem a „Novým světem“. Do Evropy se tak dostali například krocani, norci, brambory a kukuřice. 

Rozdíl třeba mezi krocany a norky z hlediska invazních a nepůvodních druhů je ten, že se krocani chovají v zajetí na maso, nejsou nijak vzhlední a hlavně lidem chutnají. Norci jsou nádherní tvorové a původně byli do Evropy zavlečeni, aby se chovali coby „kožešinová“ zvířata. To se samozřejmě nelíbí ochráncům zvířat a já se nedivím, neboť chov a zabíjení norků pro výrobu kožichů je něco hrůzostrašného. Zrůdné jsou však velkochovy i mnohých jiných zvířat pro potravu lidí a z jejich převážení a porážek se normálně cítícímu člověku dělá zle. Při pojídání masa těchto zvířat se ale člověku dělá špatně, jen když se přecpe. Ale zpět k norkům. Ti se nějak dostali také do volné přírody dílem i vinou jejich ochránců z řad aktivistů, kteří norky násilně do přírody vypustili, podobné to bylo i s mývaly. No a norci a mývalové jsou v evropské přírodě úspěšné šelmy. Člověku však nejsou na nic, pokud je tedy nestahuje z kůže kvůli kožichům nebo je nechová jako domácí mazlíčky. Tak co s nimi jiného, než je vystřílet, vytrávit, vyhubit? A souhlasí s tím zřejmě i pošahaní ochránci zvířat, co je do přírody dříve vypustili z kožešinových chovů.

Těch invazních nepůvodních zvířat je spousta. Namátkou bažanti obecní, hrdličky, fretky... Semena nepůvodních rostlin roznášejí na svém peří také migrující ptáci. V Austrálii třeba mají s invazními nepůvodními druhy bohaté zkušenosti. Hlavní ale je, že vinu na výskytu a šíření invazních druhů v přírodě má téměř výhradně člověk. A nyní to hodlá napravovat do nějak stanoveného původního stavu prostřednictvím nařízení evropských politiků, horlivě rozpracovávaných nudícími se unijními i domácími úředníky. Ale odnesou to jenom zvířata a rostliny (ač nemám ponětí, jak rostliny cítí). Nevím jak komu, ale mně z toho vychází, že rozhodujícím parazitem je člověk..., si myslím.

Ministerstvo životního prostředí ČR uvádí také: „Mezi invazní druhy je možno počítat také mikroorganismy způsobující choroby, nicméně tato oblast se často vyděluje jako speciální samostatný problém.“ No jistě. Ačkoli jsou mikroorganismy nepatrné, nepozorovatelné prostým lidským okem, nařízení Evropského parlamentu a Evropské rady na ně nestačí, jelikož jsou zřejmě životaschopnější i než člověk.