Na jaře ožívají básníci a čapí hnízda

Tak nám jaro klepe na dveře a nic s tím nenaděláme. Dle zvyklostí začíná jaro 21. března, ale letošní astronomické jaro přijde už 20. března v 5.30 hodin. Ať tak nebo tak, příroda a s ní vše živé se hlásí o slovo a o svá práva.

Jaro je podle básníků, přírodovědců a dalších polních, lesních a lučních pracovníků časem rozkvětu, nového života, radosti a nadějí. Á propos básníci. Na 21. března připadá rovněž Světový den poezie a lidé budou moci tento den (u nás už podruhé) zaplatit ve vybraných kavárnách kávu nebo čaj vlastní básní. Platba poezií je zvláštní věcí a mě v souvislosti s jarem přivedla k nápadu, že by se ekonomickým termínem dalo jaro nazvat obdobím nové prosperity. Jenže je tady problém. Ačkoli žijeme už nějakou chvíli v době hospodářského růstu, mám pocit, že si ho lidé nějak moc neužívají. Růst ekonomiky je zakalen všelijakými nepříliš radostnými motivy, a tak je to všechno takové nijaké. A počasí jakoby s tím docela korespondovalo. Zima byla nijaká a jaro zatím také. 

Avšak jaro je tady a když ne hned, tak za pár dní propukne naplno. A jestliže potom člověk kráčí rašící jarní přírodou a unáší se něžnými sametovými větvičkami kočiček a rozechvívá jej pohled na roztomilá skotačící mláďata, přehlédne snadno, že občas stoupne do bláta či louže. A hlavně si vůbec neuvědomí, že ta všeobecná euforie, ta dojemná barvotisková idyla je provázena nelítostnou agresivitou a dravostí. Chce-li třeba liška, aby její mláďata zdárně rostla, musí sem tam bez skrupulí chytit nějakou tu myš nebo zakousnout zajíčka. Také ve světě flóry často prosperuje a roste jeden rostlinný druh pouze na úkor jiného. A to všechno zejména na jaře, v době rozpuku.

V hospodářství a v politice je to stejné. Prosazují se ti vitálnější, dravější, bezohlednější a schopnější, tedy schopní a hlavně všehoschopní. Pokud by člověk neměl mravní normy a etická pravidla, bylo by vše v pořádku, jako v přírodě. Té vůbec nezáleží na jedinci, ale na přežití druhů v jejich nekonečném a věčném zápase. Člověk obecný chtě nechtě poměřuje veškeré své konání i konání druhých (těch zejména) morálními zákony, a tak kolem sebe vidí jen zlo, bezohlednost, agresi, podvod, hrabivost, lež, přetvářku, lstivost, závist, špínu, a lhostejnost, vedle kterých ti slabší, bezmocnější a vlídnější nemají šanci. Ale třeba se my  prostí lidé mýlíme. Co když si ti úspěšnější vzali jen příklad z přírody a zařídili se dle toho? Každopádně to teď nerozlousknu, takže zpátky do přírody.

Tradičně máme za typického jarního ptáka vlaštovku obecnou. Když přiletí vlaštovky, jaro je zkrátka tady. Například já si ale myslím, že skutečně příznačným jarním ptákem je čáp bílý. Čápi se vracejí koncem března z teplých krajin, ale poslední dobou se stává stále častěji (asi vlivem globálního oteplování), že přezimují i na jihu Evropy Jeden čáp dokonce prokazatelně od nás neodlétá nikam, naopak si stále zvelebuje své hnízdo.

Čáp je vůbec zajímavým ptákem. Třeba to jeho známé klapání zobákem, podle něhož čáp získal své latinské jméno Ciconia ciconia. Zmíněný u nás trvale žijící čáp klape zobákem opravdu osobitě. Asi nejúžasnější jsou však čapí hnízda. Můžeme se dočíst, že čápi hnízdí jednotlivě či ve volných koloniích v otevřené zemědělské krajině s přístupem k bažinatým říčním břehům, mokřadům a zaplavovaným územím. Hnízdo staví na střechách, sloupech, komínech, stromech a vyvýšených místech vůbec. Stavebním materiálem pro hnízda jsou čápům suché větve, kotlinku vystýlají drny, trávou, srstí zvířat a občas i hadry, provázky, igelitem, či papíry. Náš čáp hnízdí samostatně, své hnízdo si postavil překvapivě přímo na zemi a vystlal ho dokonce padesáti tisíci papíry. A představte si, že mu mnozí tuto vystýlku závidí. Jenže čápi, jak praví odborná literatura, svá hnízda urputně hájí. A ten náš to dělá zvláště srdnatě a hlasitě přitom klape zobákem...

Víte co? Už mě ti čápi nebaví. Těším se na jaro a jdu psát radši verše, neboť chci přivítat jaro dobrou kávou a zaplatit ji básní. Jednu takovou kavárnu, kde je to možné, budu mít při své pondělní cestě na trase. Sednu si ke stolku, voňavou kávu před sebou a budu snít o všem, co mě napadne, možná si k tomu pustím do sluchátek i houslový koncert a na čápy a jejich hnízda se vykašlu. Kašel už mám a jak zpívala Hana Hegerová: Nalaď svoje puklé skřipky, je čas jara, snů a chřipky, zahraj něco pro potěšení...