Mateřství jako přežitý genderový stereotyp?

Když jsem připravil blog – Holky jako maminky? To je ale blbost!, pojal jsem ho jako legrácku. Pak jsem si ale přečetl článek, o co stran té básně jde kritikům její genderové nevyváženosti a zhrozil se, co mohou lidi myslet vážně.

Ten článek je uveřejněn na stránce Zprávy webu Českého rozhlasu a referuje o tom, co vadí kritikům na básni Jiřího Žáčka „Maminka“, která je v čítance pro děti druhých tříd. Znovu ji připomenu.

K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.

Text básně rozpoutal na sociálních sítích rozsáhlou diskusi a někteří v ní vidí podporu dávno přežitých stereotypů... Ať mi tedy, sakra, někdo prozradí jakých stereotypů? Ženy rodí děti a pokud vím, nechystá se v této věci nějaká změna. A porodí-li žena dítě, stává se jaksi samozřejmě matkou. No a než se z miminka stane žena, je pochopitelně holkou. Aby bylo jasno, přežité stereotypy nemám v lásce. Zejména takové, že žena patří k plotně,  že jsou děti babská záležitost, že je chlap dobyvatel a lovec, že je chlap hlavou rodiny, že ženy neumí řídit auta, že se žena musí dostat včas pod čepec, aby byla zaopatřená, že si holky mají hrát s panenkami a kluci s autíčky... Ať si každý dělá co chce a jak chce, ať rodiny fungují, jak to konkrétním lidem vyhovuje. Role nejsou předem dané, s výjimkou té, že ženy rodí děti.

Chápu také, že škola a jistě ani čítankové texty by neměly podobné stereotypy podporovat a dětem vnucovat. A to jsem se učil písmena a slova ze slabikáře, kde byly věty, že máma míchá v míse těsto, že tatínek řeže pilou dřevo; nebo tak nějak, už to bude sedmapadesát let, co jsem to slabikoval. Klidně by to mohlo být i naopak. Jde ale o to, že i bojovníci proti genderovým stereotypům by měli být rozumní lidé a nikoli fanatici nebo na hlavu. Co je na tom tak strašného, když ženy budou mít nadále mateřské city? Co je zlého na tom, budou-li si k nim moci jejich malé děti i v dalších letech chodit pro úsměv, pohlazení, pro pohádky a když je budou moci vnímat jako bezpečný přístav. Pokud budou matky i v budoucnosti takové, bude jeden pilíř, na kterém stojí náš svět, opravdu v pořádku.

Je praštěné, když na jedné straně hořekujeme, že národ vymírá, protože lidé odkládají či neplánují založení rodiny, aby si mohli užívat nebo budovat kariéru, případně obojí, a na straně druhé se bojíme, abychom nevnucovali holčičkám genderový stereotyp mateřství. Jistá žena ve zmíněném článku básničku komentovala: „Zkuste si představit, jak tenhle text vnímá žena, která se z jakéhokoliv důvodu maminkou nestala. Pokud takhle budeme mluvit k holčičkám od začátku, budou se cítit nepotřebné, pokud se nestanou v životě matkami.“ Nechci tvrdit, že je ta dáma pomatená, to v žádném případě. 

Nevylučuji, že si nějaká žena, která nemůže být matkou, po letech vzpomene, jak ve druhé třídě četla, že je na světě, aby byla matkou a bude z toho zoufalá, neboť jí už v útlém věku vnutili tento genderově nevyvážený přežitý stereotyp. Možné je všechno. Ve skutečnosti je ale těžké zabránit tomu, čítanka nečítanka, aby lidé, muži i ženy, neviděli v ženách matky, když jenom ony mohou rodit děti a jestli žena dítě porodí, je zkrátka matkou. Ve zmíněném článku se také praví, že Žáčkova básnička byla už několikrát použita v publikacích, které se zabývají genderově senzitivním vzděláváním jako příklad, jak se genderové stereotypy budují. A ministerstvo školství prý přiznává, že básnička není neutrální.

Proboha, to jsou stupidní kecy. Odkdy se básničky hodnotí podle toho, jestli jsou či nejsou neutrální? A představa, že se nějaké genderové stereotypy snad záměrně budují, je sama o sobě absurdní. To si někdo jako myslí, že si pan Žáček řekne – teď napíšu do čítanky pro malé děti mužsky šovinistickou báseň, která v nich vytvoří stereotyp, že holky jsou na světě, aby z nich byly mámy a nesraly se do chlapského světa? Pokud někoho vůbec napadá zabývat se poezií z tohoto pohledu, měl by se dotyčným zabývat zase psychiatr. Na všech těch genderových neutralitách, multikulturalismech a politických korektnostech je nejprotivnější, že se s tím po celém světě blbne ve velkém, že se hlídači vyváženosti všeho druhu starají o naprosté kraviny, co běžnému člověku ani nepřijdou na mysl. Kdyby se ale jen nimrali v nesmyslech někde v ústraní, ale oni z těch bejkáren dělají vědu, „odborně“ je zdůvodňují a vybuřují pak kolem básničky v čítance. Opravdu se máme moc dobře a tak nevíme roupama, co dělat.

Tady je ten  článek, z kterého jsem čerpal: http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaci/_zprava/k-cemu-jsou-holky-na-svete-aby-z-nich-byly-maminky-stoji-v-citance-nejsem-macho-brani-se-basnik--1689297