Manipulace a lži v informační společnosti

V souvislosti s uniklým záznamem z porady zpravodajského týmu televize Prima přišly nejen zde na blogu idnes.cz na přetřes otázky: jaké informace nám vůbec média poskytují, potažmo jaký obraz světa veřejnosti nabízejí?

Těmto otázkám se nevyhnula ani excelentní blogerka serveru idnes.cz Markéta Šichtařová v textu nazvaném »Prosba o férové zpravodajství«. Zvláštní prosba. Či snad ostrá nóta? Řekněme ostrá prosba. Dost legrácek. Markéta Šichtařová se ve svém textu dotkla jevu, který je v médiích stále častější, a sice míchání názorů (autorů či vedení média) do zpráv, jež mají být objektivní, tedy bez komentářů, glos, postojů a emočního zabarvení. 

Dnes se má zato, že v tradičních dobách klasických novin se tyhle dvě oblasti informování veřejnosti striktně oddělovaly. Otázka je, zda tomu tak opravdu vždy bývalo. Co jsem tak studoval různé české noviny před druhou světovou válkou, ne vždycky držely komentáře a zprávy jednoznačně od sebe. Ale většinou ano. Dokonce ještě já, blahé či neblahé paměti, když jsem měl čest šéfovat jedněm místním novinám, jsem se zpravodajství a komentáře snažil oddělovat. Není to úplně jednoduché. Když ve zprávě citujete nějakého účastníka události, o níž referujete čtenářům, je to informace nebo názor? A proč jste si vybral akorát tohoto a ne jiného? Koneckonců výběr událostí a zveřejněných faktů, jež konkrétní událost nabízí, bude vždy subjektivní i v té nejobjektivnější zprávě. 

Kromě toho ten výběr může být buď výsledkem určitého záměru autora (redakce, majitele média), nebo jen neschopnosti najít a postihnout podstatné momenty událostí a kde vězí těžiště procesů, co se odehrávají ve společnosti, aby zprávy byly vyvážené. Vyváženost v médiích má sakra daleko od kladení záporných a kladných prvků na misky vah ve snaze dostat ručičku do středu stupnice. Navíc není pokaždé žádoucí. Klasický příklad: měla třeba britská média za druhé světové války zpravovat o jejím průběhu vyváženě, aby tedy odpovídající prostor dostal i pohled nacistického Německa?

Nicméně v současnosti je trend narůstání komentovaného zpravodajství zřetelný. Proč to ta média dělají? V informační společnosti, kdy si člověk může vybrat z nesčíslných zdrojů, se stále víc dostává do popředí fakt, že je informace zbožím. Tady na blogu, kde si člověk může zdánlivě zadarmo plácat, co chce, to některým možná tak nepřijde. Získat informace však a zprostředkovat je veřejnosti vždycky něco stojí, a není to zrovna málo. Ty náklady ale musí někdo zaplatit, proto je nezbytné zprávy efektivně prodávat. V časech Fuggerovských novin, tedy v počátcích tištěných médií to bylo relativně snadné. Ale nyní?

Dnes jsem si přečetl článek nazvaný »Jágr mění dres! Florida odhalila nové logo...«. Pak v textu šlo pouze o to, že bude mít tým Florida Panthers dresy s pozměněným logem. Kdo by ale četl zprávu s titulkem »Florida bude mít dresy s novým logem«? Ovšem avízo »Jágr mění dres!« má nádech senzace. Přitom to je pravda i není. A o to tu běží – napsat zprávu s titulkem, které nebudou nepravdivé, ale zároveň budou dostatečně senzační, aby člověk očekával překvapení či kauzu. Ve skutečnosti pro zadavatelé reklamy rozhodující většinu lidí nezajímá ani tolik, že někdo někdy někde něco, nýbrž že si nějaká Celebrita myslí o čemsi, co se právě někde stalo, nejlépe jakousi nehoráznost. Napíše-li o tom navíc kontroverzní autor, který zprávu obohatí svými excentrickými názory, prodává se takové zboží samo.

S tím souvisí i nálepkování, a to už se vracím k Markétě Šichtařové. Ta poukázala na fakt, že před prezidentskými volbami v Rakousku například česká, německá a holandská média označovala kandidáta Norberta Hofera systematicky jako extrémistu a populistu a nazvala to propagandou. No a pak Šichtařová napsala: „Budou evropští kavárníci dál pokračovat v propagandě? Akce vyvolává protiakci. Čím víc budou tlačit na pilu a označovat jakékoliv opačné názory za extrémní a populistické, tím víc budou mít tyto opačné názory hlasů.“ Diskutér, který si říká Jiri Prajz, v debatě pod textem Šichtařové upozornil, že když někdo má jiný názor, je autorkou hned pojmenován jako »kavárník«, což je podle jeho mínění také škatulkování.

V diskuzi pod textem Markéty Šichtařové vystoupil i Stanislav Stupka, který mimo jiné uvedl: „Lidé označí a označují cokoliv za manipulaci, co se neshoduje s jejich míněním, ať už jsou z jakékoliv strany.“ Má v mnoha ohledech pravdu. A je to důsledek informační doby. V záplavě zdrojů logicky působí mnohé manipulativní nebo částečně manipulativní a veřejnost nedisponuje dostatečně efektivními nástroji, jak rozkrýt, co manipulace není a co naopak je. Věří potom těm zdrojům, které korespondují s jejich názory a přáními, o těch pak vykládají, že nazývají věci pravými jmény a všechno ostatní mají za manipulaci a lži.

Odkaz na text Markéty Šichtařové:
http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523987