Leonard Cohen už nezazpívá

Černý klobouk, černý oblek, hluboký podmanivý hlas a písně kouzelné atmosféry, ale také fascinující básně k zamyšlení i snění. To byl Leonard Cohen. Byl, bohužel, protože 7. listopadu 2016 tento úžasný umělec zemřel.

Když jsem se dověděl o smrti Leonarda Normana Cohena, bylo mi smutno. Pak jsem si ale řekl, že smutek je k ničemu, neboť smrt je přirozená, je součástí života a konečně byla i častým tématem jeho básní a písní. A nyní stručný životopis Leonarda Cohena dle zdrojů. Leonard Norman Cohen se narodil 21. září 1934 v Montréalu a zemřel 7. listopadu 2016 v Los Angeles. Tento kanadský hudebník, básník, romanopisec a kreslíř židovského původu vydal svou první sbírku básní už v roce 1956 při během univerzitních studií. V šedesátých letech 20. století mu vyšly i dva romány. Kritika přijala ten první dobře, druhý ale kvůli jeho obsahu zaměřenému na sexuální témata už tak příznivě nevnímala. Jeho pěvecká kariéra začala krátce po druhém románu a v očích veřejnosti výrazně převýšila jeho spisovatelské aktivity. 

Nicméně verše psal i nadále a jako básník není neznámý ani v Česku. Vyšly zde například sbírky „Smrt muže, který patřil jedné ženě“, „Květiny pro Hitlera“, „Výbor z poezie“ a pak také „Kniha toužení“. Posledně jmenovaná vznikala od 90. let, z velké části v zenbuddhistickém klášteře na hoře Mt. Baldy v Kalifornii. Horu prý „navštěvují obvykle zkušení lyžaři, které láká technická nesnadnost zdejších sjezdovek". Avšak Cohen tam v tiché kontemplaci pět let působil jako kuchař a tajemník svého duchovního učitele Sasaki Roshiho. Později k tomu poznamenal: „Rozhovory se zde netrpí." Ke komunikaci obyvatel kláštera sloužila převážně gesta a zvuky zvonků, řehtaček a klapaček. Díky tomu tam však našel soustředění k psaní písňových textů a básní o lásce, židovství, stáří a smrti. 

Cohenovy písně, jimiž se nejvíc proslavil, jsou založeny na folkové hudbě, jak melodiemi, tak i nástroji. Od sedmdesátých let se jeho tvorbě projevovaly vlivy různých druhů popu a kabaretní hudby. Od osmdesátých let začal zpívat s doprovodem ženských vokálů. Jeho písně jsou často citově vážné a lyricky složité. Vlastní jsou mu metafory a další poetické prostředky, kterými se liší od obvyklé písňové tvorby. Častými Cohenovými tématy jsou náboženství, izolace a složitých mezilidských vztahů.

Přestože byl Cohen původem Žid, od sedmdesátých let se věnoval i buddhismu. Sám se ale za buddhistu nikdy nepovažoval a tvrdil, že se mu věnoval pouze kvůli tomu, aby si dal do pořádku svůj zmatečný život. Během své dlouhé kariéry získal Cohen mnoho ocenění, od uvedení do různých síní slávy (například Rock and Roll Hall of Fame), přes výroční ocenění (Grammy) až po nejvyšší kanadské civilní vyznamenání, Řád Kanady. Cohenova hudba inspirovala i ostatní písničkáře a objevila se ve více než stovce coververzí. Jeho písně také hudebně doprovodily řadu filmů či televizních seriálů. Teď ale radši místo řečí tři písně Leonarda Cohena.

Zdroj ZouTube

Zdroj YouTube

Zdroj YouTube

Když jsem zde před časem uveřejnil pár básní, napsala mi k nim v Kanadě žijící diskutérka mimo jiné: „...a pak mi vše připomíná Leonarda Cohena, jehož knihu básní mám místo bible.“ Takže také tři z nich připomenu.

Poprvé

Stejně by jim to nikdy nedovedla 
vysvětlit.
Rodičům, bráchovi...
nebo fence 
Sandře.
(I když té by se to říkalo 
ze všech nejlépe.) Ani když vyčítavě mlčeli,
ani když 
jí nadávali. Co mohli vědět o tom, jak jsme hladili
dlaněmi hladinu Berounky? Nebo, jak jsme se v obětí při úplňku
ponořili pod vodu a zůstali tam
dokud nám stačil dech. (Nacvičovali jsme si společnou smrt.)
A teď tu jen bezradně stála,
vzlykala mi na rameni a říkala:
Tobě můžu povědět všechno!
Tobě můžu povědět všechno!

Na hlavy nám sedla rosa jako vlhké odpuštění shůry, 
jak padala. Tobě můžu povědět všechno!
Měla pravdu.
Někdo jiný by ji těžko pochopil.
Vždyť i já se dodnes marně snažím uhádnout,
co vlastně tehdy měla na srdci.

Blues pro...

Déšť, déšť,
déšť padá,
déšť lije se z oblohy.
Prší nám do komína...
Prší
a melodie kapek zní, zní,
až uši
zaléhají,
monotónní harmonií.
Když prší,
je hezké, dívat se, jak ti kapka
stéká po čele.
Když
prší, tak už se nesměj,
poslouchej kapky...
Sluší
ti mokrej svetr,
co máš
na
těle.

Šel jsem po okraji bouřky

Šel jsem po okraji
bouřky
městem
a bezmála už svítalo.
Jepice, které se za večera vrhaly po stovkách
do záře výbojek, po tisících,
umřely. Nějaký
ožrala rozmlouval na mostě s mladou,
unavenou flundrou.

Šel jsem po okraji
bouřky
městem tápajících minut, okamžiků
a všichni
slušní lidé dávno spali.

Kdo by se nadál,
že najdu na chodníku
své staré sny
(sbalené do uzlíku).

.