Karel Kryl jako „Český Honza“

Dvě události posledních dní nabídly značně tristní pohled na naši současnou společnost. Byly jimi – oslava nedožitých 80. narozenin prvního českého prezidenta Václava Havla a hned nato volby do krajských zastupitelstev.

Narozeniny Václava Havla otevřely prostor k úvahám o osobnostech v českých dějinách i přítomnosti a volby zase ukázaly, že přinejmenším v politice žádné osobnosti nemáme. A jestli nejsou v politice, pak se těžko hledají také v celé zemi. Havel sice osobností byl, ale jeho význam spočíval víc v tom, že představoval určitý symbol, ať se jím stal jakkoli, jak už jsem tady nedávno psal. Řadu lidí ovšem nenechaly jeho narozeniny v klidu a přispěchali ihned s tím, aby na něm hledali to špatné a tím se snažili zabránit jeho případné adoraci. To ale nemuseli, zbožštění Václava Havla tak jako tak nehrozí, na to byl jako osobnost poněkud kontroverzní.

Když o tom tak přemýšlím, tak v poválečném vývoji u nás nemohu najít žádnou skutečnou osobnost, s níž by se identifikovala rozhodující většina národa. Až tedy na jednoho muže, kterého jsem zmínil v titulku. Toho si ale nechám na později. V minulosti až do doby první republiky včetně by se našla všeobecně uznávaných osobností řada. Když zapomenu na starší minulost, tak z Masarykova Československa lze připomenout kromě právě TGM ještě zavražděného Aloise Rašína, Karla Kramáře a pak spisovatele Karla Čapka. Za časů druhé světové války vyrostlo poměrně značné množství hrdinů, ale ti jsou jinou kategorií a stejně většinu z nich komunisté zlikvidovali a zadupali do země.

Pokud se přenesu zpět do současnosti po volbách do krajských zastupitelstev, je zřejmé že opravdu žádné osobnosti nemáme. Napišme si ta jména – Bohuslav Sobotka, Pavel Bělobrádek, Vojtěch Filip, Petr Fiala, Miroslav Kalousek, Tomio Okamura, Matěj Stropnický – jsou to snad osobnosti? O dalších stranách netřeba hovořit a ve stranách zmíněných předsedů se ani za nimi nikdo nerýsuje. O všech těch uvedených se dá říct, že jsou bez tváře a nevěrohodní. Pak je tu Andrej Babiš, ale mluvit o něm jako o osobnosti případné není. On má prachy, moc, dlouhé prsty a tah na cíl, a tak se k němu přitovaryšili mnozí konjunkturálně smýšlející lidé. Když k těm všem připočteme Miloše Zemana na Hradě, je žalostný obrázek naší politické scény úplný. A co jiné oblasti, taková kultura, věda...? Ať mě někdo opraví, jestli se pletu, ale ani tam nevidím nikoho, za kým by se mohl náš národ třeba zformovat.

A dostávám se ke Karlu Krylovi. Prohlásit o něm, že byl osobností, není dostačující. Tedy byl hrdinou? V jistém smyslu ano, ale ne takovým, jako byli třeba antičtí hrdinové. Zdá se to neuvěřitelné, ale Karel Kryl měl téměř všechny atributy pohádkového hrdiny zvaného Český Honza a jako takový pronikl do srdcí našeho národa. Český Honza, někdy také Hloupý Honza, který je ale chytřejší než králové, draci, černokněžníci a jiné zlé a mocné síly a co je nakonec všechny přelstí a porazí, je totiž tím hrdinou, jenž nesmírně lahodí duši „plebejského“ českého národa. Hladí duši českého člověka, povzbuzuje ho a posiluje ho ve víře, že se nakonec všechno zlé v dobré obrátí. Žádný Švejk, snad Cimrman, ale ten je fiktivní postavou a navíc vytvořenou také částečně na půdorysu Českého Honzy. Ovšem Karel Kryl byl skutečný.

Petr Lutka kdysi (mimochodem se v té době dost podobal Karlu Krylovi) zpíval písničku „Šeltě Honza na zkušenou“, v níž dále zpívá „...před krále se dostal jednou, / že jeho písně dobře zní, / král mu nabíd znak erbovní. / „Já se nechci stát baronem,“ / řek Honza králi s pardonem. / „Se zlatým erbem docela / píseň má by zpanštěla, / po celém by znělo kraji, / jó i Honza někdy zradí...“ Ta písnička je o Krylovi, to mi nikdo nevymluví. Už proto, že se v ní dále zpívá, že je ten Honza z Hané a Karel Kryl se narodil v Hanáckých Athénách, čili v Kroměříži.

Písničkářů jsme měli vždy hodně a většinou to byli a jsou pozoruhodní lidé, ale Karel Kryl byl jediný a jedinečný. Neprivilegovaný, nesehnul se, neustoupil, nedal se zastrašit ani koupit, nebral pocty od mocných, jeho hlas zněl zřetelně, byl přímočarý, natvrdo a sžíravě jasně označoval věci, nelhal a ve všem, co zpíval a říkal, měl pravdu, a to do minulosti, v přítomnosti, ale dokonce i do budoucnosti, což opět působí jako neuvěřitelná jasnozřivost a navíc byl svérázný skvělý básník hořké, drsné i něžné poetiky. Z našeho národa povstal, přátelé, člověk, který zosobnil originálního českého pohádkového hrdinu, který je výrazem české mentality (pokud něco takového existuje). Je mi nesmírně líto, že zemřel tak brzy. Ale i smrt Karla Kryla přišla náhle a v době, kdy měl ještě dost síly, aby svou osobnost  a dílo nerozmělnil ani neušpinil... Pohádkový Český Honza také nikdy nebyl starý. Karel Kryl však stihl sdělit své poselství do budoucnosti.

Zdroj: YouTube

Zdroj: YouTube

Zdroj: YouTube

Zdroj: YouTube