K nezávislosti médií, úskokům a cti

Přečetl jsem si zde článek »Hra na „svobodná“ média« Mariána Javorského a skoro až do závěru jsem s ním souhlasil v hodnocení, jak v praxi funguje nezávislost a svoboda médií. V jednom místě jsem ale pochopil, že jde o demagogii.

Nezávislost, kterou prakticky všechna česká média deklarovala po listopadu 1989, nikdy nemůže být absolutní. Jakákoli vydavatelská činnost je totiž podnikáním, jehož cílem vždy bylo, je a bude dosahování zisku, a ten dokáže médium generovat jen tehdy, jestli je bude veřejnost sledovat, což vyvolá zájem zadavatelů reklamy, kteří si v něm zaplatí místo nebo čas pro svou anonci. V tom smyslu jistě musí redaktoři, zaměstnaní v tom kterém médiu, psát v souladu s tím, jak a na koho je orientováno. S Mariánem Javorským souhlasím i v tom, že vlastníci médií, politici a byznysmeni vždy měli a stále mají snahu využít mediální prostor k prosazování vlastních politických, ekonomických a dalších zájmů.

O tom si můžete přečíst v článku Mariána Javorského sami, vylíčil to dobře. Ostatně to každý ví, nebo aspoň tuší. Potíž v Javorského článku nastane ve chvíli, kdy přejde plynule od popisu závislosti novinářů na majitelích médií k apologetice Andreje Babiše. Ten je nyní kritizován za to, že se domlouval s novinářem Markem Přibilem na postupu a načasování kompromitace jeho různých politických protivníků. Pan Javorský se pokouší naznačovat, že něco takového, jako nyní Andrej Babiš, dělají vlastně všichni mediální oligarchové. Rozdíl je údajně jen v tom, že „porušil pravidla hry“ a vešel sám do kontaktu přímo s redaktorem. Jako příklad uvedl mediálního magnáta Ruperta Murdocha, co ovlivňuje výsledky britských voleb prostřednictvím svých bulvárních deníků. Marián Javorský doslova napsal: „Vědomí, že volby v Británii vyhraje nejspíš ta politická strana, kterou předem favorizuje Murdochův deník The Sun, patří již k tradici moderní britské politiky.“

Možná, ale tento příklad je na hony vzdálen tomu, co nyní vyšlo najevo o Andreji Babišovi a čemu čelí. Pokud třeba redaktoři The Sun dostanou od šéfredaktora v předvolebním období pokyn, aby prezentovali některou stranu v pozitivním světle a u jiných akcentovali naopak negativa, bývá ponecháno na redaktorech samotných, jak to budou realizovat. A jestliže zveřejní například rozhovor s uznávaným politologem, který vyjádří názor, že volby vyhraje ta či oba strana, a tím ji představí jako favorita, není to už vůbec nic proti ničemu.

Nejsem tak naivní, abych se domníval, že v Murdochových médiích, když už jsme u něho, nemůže dojít k něčemu podobnému, jako v případě zveřejněných nahrávek telefonických debat mezi Andrejem Babišem a Markem Přibilem. Pokud by ale záznamy takových telefonátů unikly na veřejnost, nějak si nedovedu představit, že by nejen onen redaktor, ale také dotyčný šéfredaktor nadále obstál na svém postu. No a když se instruktáže v našem případě ujal sám Andrej Babiš... 

Andrej Babiš se ani zdaleka neprovinil jenom tím, že se „prostě neřídí pravidly“, a že „rád ovlivňuje věci sám, bez prostředníků“, jak soudí Marián Javorský. A „pohoršení novinářské obce, s kterou pokrytecky souzní i političtí konkurenti hnutí Ano“, jak dále Marián Javorský píše, nepramení z toho, že se Andrej Babiš neřídí nějakými pravidly hry, nýbrž z toho, že toto jeho počínání zkrátka pohoršující je. Takové věci se prostě nedělají. A když se dělají, musí je jejich aktéři utajovat (právě z toho důvodu je utajují, protože vědí, že se dopustili nepravosti). Když se ale něco takového už dostane na světlo boží, měli by mít dotyční lidé aspoň tolik cti v těle, aby to uznali a vyvodili z toho pro sebe důsledky.

Asi takhle. I ten nejčestnější člověk se někdy dopustí něčeho nečestného. Když se o tom ovšem nikdo nedoví, má dotyčný problém jen se svým svědomím. Jestli se ale jeho nečestný čin vyjeví, měl by mít aspoň takovou úroveň a morálku, aby se k tomu postavil čelem a jako chlap, jak se říká. Mám však obavu, že něco takového se už dávno, a nejen u nás, nenosí.

Odkaz na článek Mariána Javorského: http://marianjavorsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=602748