Jedna Čína – náš nejvlastnější zájem

Opravte mě, jestli se mýlím. Myslím si, že Česko leží v Evropě, je součástí EU a Schengenského prostoru, je členem NATO a je demokratickou parlamentní republikou s politickým systémem založeným na soutěži politických stran.

Domnívám se ještě, že u nás platí Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, která je Ústavním zákonem č. 2/1993 Sb. V tomto ústavním zákonu se praví hned někde na začátku, že „stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. A dále, že „každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu“. Řekl bych, že se do této formulace vejde setkání kteréhokoli občana České republiky s dalajlámou a že Listina základních práv a svobod je právní norma větší síly než „Společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou“, byť ho podepsali prezident ČR Miloš Zeman a prezident ČLR Si Ťin-pching.

Potom ale nechápu, co jako naši čtyři nejvyšší ústavní činitelé vysvětlovali Číně a za co se jí omlouvali ve svém servilním společném prohlášení? Společné prohlášení o navázání strategického partnerství sice obsahuje formulaci, že „ČR znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny a respekt ke svrchovanosti a územní celistvosti ČLR“, znamená to ale, že setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou narušilo politiku jedné Číny a její svrchovanost a územní celistvost? Čína si to třeba myslí, ale co my s tím? Budeme tedy nadále konzultovat každé setkání našich ministrů s čínským vedením z toho hlediska, zda to neohrožuje svrchovanost Číny? Dalajláma je člověk, kterého poměrně nedávno přijali prezidenti Ruska a USA. Oni tedy mohli a naši ministři ne?  

V debatě pod jedním mým zdejším článkem napsal jistý diskutér: „Rovnocennost v partnerství mezi různými zeměmi je utopie. Nikdy nemůžeme být rovnocenným partnerem Německu, Číně, Rusku nebo USA. Pokud jsme se Číně zavázali k nějakému politickému postoji, na jehož základě se Čína chová jako investor, tak bychom měli tento svůj postoj deklarovat a držet. Pokud to nedokážeme, a navenek ukazujeme nevyzpytatelnost postojů některých našich nejvyšších politiků, pak prostě nejsme věrohodní.“ Jestliže rovnocennost partnerství mezi různými zeměmi je utopií, pak musí být nutně utopií také OSN, jejíž jsou Čína i Česko členy, protože členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti. 

V prohlášení o strategickém partnerství se ostatně praví, že „obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty“ a že „zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány“. Naopak v něm není ani slovo o tom, že Čína bude jednostranně investovat do Česka výměnou za to, že se vzdáme svých demokratických hodnot. Jeden bloger zde k tématu vztahů Číny a Česka vyjádřil názor, že potřebujeme mít dobré obchodní vztahy s těmi státy, s kterými se nám obchodovat vyplatí, že v Číně jsou peníze a pokud by něco mělo tyto obchody ohrozit, tak prý není zrovna dvakrát prozíravé do takových akcí chodit. Podle blogera by měli prý i „členové pražské kavárny“ stát o zahraniční investice i rovněž o to, abychom mohli co nejvíc vyvážet i do vzdálených bohatších zemí. 

Dotyčný bloger má pravdu, že čínská ekonomika je druhou největší na světě, ale že Čína by byla bohatší než Česko, je nesmysl. Podle loňských údajů o HDP je Česko se 17 252 USD na obyvatele na 45. místě na světě, zatímco Číně s 8010 USD na obyvatele patří 74. místo. O to ale nejde. Čína je počtem obyvatel největší zemí světa a jelikož je na rozdíl od druhé Indie, co se k ní počtem obyvatel jako jediná blíží, ovládána stále agresivní komunistickou ideologií, je i jedním z rozhodujících hráčů světové politiky. A to jsou fakta, jež v očích řady našich občanů mění jejich pohledy na demokracii, lidská práva, suverenitu a rovnost zemí, svobodu lidí setkávat se s jinými podle svého uvážení... Následkem toho akceptují, že ve strategickém partnerství s Čínou jsme my podřízeným partnerem a pokud se nám vyplatí obchodovat s velkou Čínou, pak musejí jít všechny naše hodnoty stranou.

Ještě jednou se vrátím ke zmíněnému blogerovi a ocituji z jeho textu: „Český prezident by měl hájit především zájmy českých lidí a nikoliv zájmy cizáckých ideologií, které si přejí své vítězství nad světem a my bychom se proto s nimi měli už jen naučit žít.“ Ideologie, co označil za cizácké, pak dále charakterizuje jako „zvrácené odtamtud zvenku“. Nevím, jaké „cizácké a zvrácené“ ideologie měl konkrétně na mysli, jestliže ale pléduje pro Čínu a pro postoje našeho prezidenta ve vztahu k ní, pak ideologie čínské komunistické strany podle něj není zvrácená ani cizácká, se zájmy českých lidí se shoduje a vůbec je to naše ideologie, domácí a ne odtamtud zvenku. Proto také musí být politika jedné Číny naším nejvlastnějším zájmem a dalajlámu bychom měli jasně odsoudit jako separatistu a reakcionáře. To je zkrátka jasné.

Ještě odkaz na článek blogera, z něhož jsem citoval a který jsem parafrázoval: http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=562016