Jak poslankyně homosexuály na scénu opět uvedla

Parlament České republiky je pro národ požehnáním, mám na mysli poslance i senátory. Nejenže lid oblažují moudrými zákony, ale často nás i pobaví a nabízejí témata k úvahám a diskuzím, jako třeba teď poslankyně Pavlína Nytrová.

Co už se jen zde na blogu idnes.cz objevilo názorů na výroky poslankyně Pavlíny Nytrové o homosexuálech a jejich případném právu adoptovat a vychovávat děti. Pavlína Nytrová je samozřejmě na otázky sexuality a výchovy dětí odbornice na slovo vzatá. Sama povila dvě děti, vystudovala ekonomii na VŠ báňské, vedla oddělení registrace a evidence daní a je rozvedená. Její kvalifikace vyjadřovat se těmto otázkám je, myslím, naprosto zřejmá a nezpochybnitelná. Kdybych se k homosexualitě a k právu gayů a lesbiček vychovávat děti vyslovil já, mohl by o mně každý čtenář právem říct, že jsem blbec. Jenže paní Nytrová je poslankyně, a to už samo o sobě něco váží.

Ale dobře, co o homosexualitě říká Wikipedie? Mimo jiné, že „zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem 1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace na základě změny společenské situace a vědeckých výzkumů od tohoto pojetí postupně ustoupily“. Dále pak, že homosexualita není osobní volbou a že „neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci“. 

No jo; řekne si český skeptický, zkoumavý a pochybovačný človíček, nebo i poslankyně – buzerant si to sám nezvolil a neexistují přesvědčivé důkazy, ale co když jo, tak jako tak je to zvrhlík a jak by asi tak zvrhlík vychovával dítě, že, a k čemu, jenom k zvrhlostem. Takže si to ujasněme. Buďto se to má s homosexualitou tak, jak tvrdí Wikipedie a současně naše zákony, které legalizovaly registrované partnerství jako rovnocenné k manželství, a pak to nezpochybňujme a umožněme homosexuálním partnerům vychovávat děti, nebo je to jinak, a pak prohlašme homosexualitu opět za duševní poruchu nebo rovnou za zlovolnou zvrhlost a teplouše pozavírejme do kriminálů a do blázinců a vyžeňme tam z nich jejich úchylné choutky třeba elektrošoky a oni si to už příště setsakra rozmyslí.

Jak to teď píšu, přišlo mi do e-mailu avízo na rozhovor s poslankyní Nytrovou v Týdeníku Respekt s titulkem »Radí mi internet a mé srdce, říká poslankyně, která za gayi a lesbami vidí sex s dětmi«. To je těžký kalibr, proti tomu se dá těžko něco namítat. Předpokládám, že paní poslankyni radilo srdce, i když se vdávala a znovu, když se rozváděla. Vychází mi z toho, že srdce je nejen osamělý lovec, ale i nejlepší rádce. No a internet, to je prostě bez debat. Možná by bylo zajímavé nahlédnout do představ poslankyně Pavlíny Nytrové, jak a o čem asi přemýšlí, když se jí pojí homosexualita automaticky s pedofilií. Zajímalo by mě také, odkdy se výchova dětí váže nějak k sexualitě vychovatelů? Co když dítě vychovávají prarodiče, nebo teta či jiný příbuzní, zemřou-li biologičtí rodiče?

Pavlína Nytrová si myslí, že mezi homosexuály je „vysoká promiskuita, vysoký výskyt pohlavních a jiných chorob, nadprůměrný sklon k alkoholu a drogám ve srovnání s heterosexuální společností, vyšší míra výskytu duševních a mentálních poruch, výrazně kratší věk dožití, výrazně vyšší výskyt násilného chování u homosexuálů“. Nechci pátrat po tom, z jakých zdrojů poslankyně čerpala a zda je to pravda. Pokud však ano, je to do značné míry důsledkem dlouhodobé kriminalizace homosexuality, jejího chápání jako duševní poruchy a z toho vyplývající stále přetrvávající ostrakizace homosexuálů. Budou-li ovšem homosexuálové ve společnosti většinově vnímáni jako běžní lidé, co mají jen jinou sexuální orientaci, dostanou se na standardní úroveň i ony jevy, jichž se děsí paní Nytrová v souvislosti s možností adopce a výchovy dětí homosexuálními páry. Jde ale i o to, aby se sami homosexuálové nevydělovali ze společnosti pořádáním pochodů a festivalů (Pride Parade), neboť veřejná demonstrace vlastní sexuality abnormální je. Nevím nic o tom, že by běžní heterosexuální lidé měli potřebu svou sexualitu nějak veřejně prezentovat.