Jak obejít dopady přírodních zákonů

Jistá diskutující mi napsala: „...kde by lidstvo bylo, kdyby se s pokorou sklánělo před přírodními zákony a biologickou podstatou a nedokázalo jejich dopady obejít? Pokrok (naštěstí) nezastavíš...“ Ta představa mi vyrazila dech.

Přírodní zákony jsou vlastnosti přírody, dané, třeba zatím nepoznané zákonitosti. Mezi ně patří jistě fyzikální zákony. Základní fyzikální zákony jsou tři – o zachování energie, o zachování pohybu a o zachování momentu pohybu. Moc by mě zajímalo, jak by dotyčná chtěla obejít třeba dopady zákona setrvačnosti? Lze jistě zmírnit nebo také eliminovat jeho dopady třeba při haváriích na silnicích. Nikoli ale snahou zákon obejít či popřít, ale naopak pochopením, jak funguje a jaké budou dopady jeho působení za konkrétních podmínek.

Lidstvo kráčelo vpřed právě proto, že mělo pokoru před přírodními zákony a před vlastní biologickou podstatou a snažilo se obojí poznat a pochopit. Jedině na tomto základě mohli lidé objevovat a jedině tímto způsobem se odehrával veškerý pokrok. Na výroku, co jsem citoval v perexu, je zarážející to spojení obdivu k pokroku s naprostým nepochopením jeho podstaty. Co se tomu ale divím? Tady na blogu je naprosto běžné tvrdit nehoráznosti a pak je vydávat ještě za své znalosti nebo jasnozřivé postřehy.

Jistý bloger například opatřil svůj článek titulkem: „Andrej Babiš je schopnější, než 99,9999 % našeho obyvatelstva.“ Případné námitce – jak v čem – předešel v perexu, kde vysvětlil: „Samozřejmě, jen ve svém oboru. Protože asi není žádný virtuos, výkonný sportovec, malíř, spisovatel či nositel jiných schopností. Psychologové kdysi napsali, že pouhá jedno procento lidí se hodí k tomu, aby měli zaměstnance.“ Podotkl jsem k tomu v diskuzi: „Jaromír Jágr je schopnější než 99,9999 % našeho obyvatelstva. Samozřejmě jen ve svém oboru. Protože asi není žádný virtuos, velkopodnikatel, malíř, spisovatel, či nositel jiných schopností." A dodal jsem, že Jágr je ve svém oboru dokonce schopnější než drtivá většina obyvatelstva na světě, což už se o Babišovi říct nedá. Vlastně nelze tvrdit ani to, že by byl nejschopnějším podnikatelem u nás. Je pouze nejviditelnějším, neboť je jediným, který je zároveň ministrem financí. A proč je to tak, by bylo na úvahu jiného druhu.

Nebo jiná paní uvedla v jedné diskuzi něco v tom smyslu, že ve výrazu Evropská unie je slovo unie zavádějící. „Protektorát by bylo výstižnější,“ napsala. Odpověděl jsem jí, že asi netuší, co byl protektorát. A ona zase odpověděla: Protektorát (lat. protectio – ochrana) je označení pro formu státního zřízení. Jedná se o formálně autonomní státní útvar, který je pod ochranou nebo přímou správou jiného státu, případně společenství států. Protektoráty bývají zřízeny buď na základě mezinárodní smlouvy nebo pouze tak, že dosavadní suverénní stát strpí jeho jednostranné vyhlášení ze strany silnějšího státu. (Zdroj: Wikipedie) Takže vidíte, že do stoprocentního protektorátu nám chybí velmi málo. Že vy máte ten pojem spojený pouze s Protektorátem B + M je váš problém.“

Potíž je, že ona měla na mysli také Protektorát Čechy a Morava, jinak by nenapsala, že členské státy (implicitně ČR) Evropské unie jsou jejími protektoráty. Těžko si lze představit, že měla na mysli třeba Bosnu a Hercegovinu, již vzalo „pod ochranu“ Rakousko-Uhersko, nebo Sársko, jež zase v jistém období protektorsky „ochraňovala“ Francie. A definice protektorátu, jak ji ta paní citovala z Wikipedie, dokazuje, že dotyčná šíří nesmysly. Česká republika určitě není formálně autonomním státním útvarem, který je pod něčí ochranou nebo přímou správou. Byla to Česká republika (spolu s ní devět dalších států), co usilovala do EU vstoupit a jednalo se o poměrně složitý proces, v kterém se EU poněkud zdráhala vzhledem k existenci Benešových dekretů. Jistý „nátlak“ na nás byl vyvíjen až v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy, která určitým způsobem omezuje suverenitu jednotlivých států. Zase to ale nebyla ČR, která se v tomto procesu nejvíc cukala. Smlouvu o Ústavě pro Evropu, kterou Lisabonská smlouva reformovala, odmítly v referendech Nizozemsko a Francie.

Nemá smysl pokračovat ve výčtu nehorázností a nesmyslů, co zde na blogu kdo napsal a oponovat jim. Jen jsem chtěl na některé upozornit. Zatímco však s příklady, co jsem zmínil jako druhý a třetí, se v jistém smyslu dá polemizovat, protože se jejich nesmyslnost vyjeví až po vysvětlení, o tom prvním je snad jakákoli diskuze zbytečná. Takže ještě jednou – přírodní zákony nelze popřít ani jejich dopady obejít.