Hroutí se informační monopol

Informace všeho druhu proudily po staletí víceméně jedním směrem – od elit k lidu. Navíc byly šířeny a sdělovány do značné míry autoritativně, kategoricky. To se vlivem moderních informačních technologií nyní rychle mění...

     Tento proces znamená jednak, že se hroutí informační monopol a jednak, že to bude mít pro lidstvo dalekosáhlé důsledky. Vezměme taková masová média. Ještě donedávna se aspoň v našich končinách nazývala hromadné sdělovací či oznamovací prostředky. Cítíte v tom ten monopol? Noviny a pak rozhlas a televize zprávy oznamovaly, sdělovaly a ti, co je četli a sledovali, byli příjemci zpráv. Naprosto jednosměrný tok. Když se některý z příjemců chtěl do sdělování zapojit, musel se domluvit s příslušnou redakcí a akceptovat její podmínky, za kterých mu byla ochotna publikování jeho informací a názorů umožnit a také, co a kolik mu toho dovolí uveřejnit. Bylo to logické, neboť vydavatel či provozovatel takového média nesl náklady s publikováním spojené, takže si mohl diktovat. Každý mohl sice, aspoň v demokratických společnostech, publikovat ve vlastní režii, ale vliv informací takto šířených byl proti oficiálním hromadným sdělovacím prostředkům minimální. Píšu v minulém čase, ale ve skutečnosti mediální informační monopol elit trvá stále. Je ovšem už narušen hlavně vlivem rozšíření internetu a jeho prostřednictvím různých prohlížečů a sítí.
     Druhou významnou oblastí, kde panoval a pořád panuje informační monopol elit, jsou vzdělávací systémy. V jejich rámci je jednostranný tok informací ještě patrnější. Získávat vědomosti mimo školy a vzdělávací ústavy alternativními způsoby bylo v předinternetové době značně obtížné, složité a málo dostupné. Monopol elit ve vzdělávání se však rovněž pomalu bortí.
     Teď je ovšem potřeba odpovědět aspoň na dvě otázky. Jestli je to dobře nebo špatně, že se informační monopol hroutí? Co si představit pod pojmem elity?
     Zdá se, že vzhledem k velkému rozšíření možností získávat informace a vědomosti a naopak nabízet vlastní, je rozpad informačního monopolu žádoucí a správný. Má to však svá »ale«. Za vlády informačního monopolu v médiích a vzdělávacích soustavách se totiž mohli lidé aspoň na elementární úrovni spolehnout na pravdivost získávaných informací. Dokonce i v totalitních společnostech, kde média i školství především v rovinách politiky, ideologie a společenských věd záměrně a vědomě lhaly, zkreslovaly a deformovaly realitu v minulosti i současnosti. Na základní úrovni ale sdělovaly pravdu jednak proto, že v nich působili převážně kvalifikovaní lidé a současně, že nebylo v zájmu žádné panující ideologie mást a mystifikovat lidi v běžných údajích. Pokud totiž příjemce informací mohl považovat za věrohodné třeba to, že se určitá událost odehrála v jistém místě, čase a sledu, snáze uvěřil i lživé propagandě. Podobně ve škole, když mohl žák či student věřit sdělovaným poznatkům v exaktních oborech i faktografickým údajům společenských oborů, vstřícněji přijímal coby poznatky také informace, které byly ve skutečnosti ideologickou masáží a vymýváním mozků.
     Tyto relativní jistoty však třeba na internetu a jeho sítích nikdo nemá. Každý musí vždy znovu ověřovat věrohodnost zdroje i dat a údajů, které šíří, nebo o té věrohodnosti aspoň přemýšlet. Vedle pravdivých a hodnotných informací se tu nacházejí i úplné nesmysly v názorové i faktické rovině, a to zjevné, zastřené i zakódované. Vědomí této skutečnosti člověka znejistí a pokud si to neuvědomuje, je zase nezřídka ohlupován a manipulován a často také naletí různým mystifikátorům a demagogům. Ve vzdělávacích soustavách pak působí rychlý rozvoj vědeckých disciplín a záplava nových poznatků, které zpochybňují kolikrát i fakty, postuláty a teorie, jež byly považovány za prokázané, že sami vzdělavatelé nemohou dost dobře vědět, že to, co učí, opravdu odpovídá skutečnosti.
     Dohromady to celé vnímáme jako rozpad tradičních hodnot a někteří dokonce i tak, že se náše civilizace řítí do záhuby. Navíc to snižuje autoritu šiřitelů informací a poznatků (učiva) a legitimitu elit. Protože – kdo je elita? To jsou ti vyvolení, čili kategorie osob, které v určitém systému či subsystému zaujímají vedoucí či jinou významnou úlohu, a to díky svým individuálním vlastnostem, profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení; jak zní jistá definice. A kdo se dnes za takovou osobnost může prohlásit, aby se všeobecně věřilo, že jí skutečně je. 
     A jaké důsledky bude mít zhroucení informačního monopolu? Jestliže se jednostranný tok mediálních i vzdělávacích informací rozruší, bude se muset změnit a už se i mění způsob jejich přijímání. Už nebude stačit, že je jeden učitel a druhý žák, aby žáček učiteli věřil jenom proto, že je učitel. Už nebude stačit, že je jeden žurnalista a druhý čtenář (posluchač, divák), aby člověk věřil, že se mu sděluje pravda. Vyvolá to potřebu interakce daleko větší než dosud, o informacích se bude diskutovat a bude třeba je bezprostředně dokazovat. To zase změní normy chování i morálku a potom i celou strukturu společnosti. (Zcela záměrně jsem v tomto textu vynechal všechny další faktory a vlivy, které budou na tyto změny působit.)
      A povšimněte si ještě jedné věci. Nenapsal jsem »jak zní definice«, nýbrž »jak zní jistá definice«. Nechal jsem si otevřená zadní vrátka, abych nemohl být nařčen, že tvrdím nesmysly, i když s tou definicí souhlasím. To je zkrátka ten vliv rozpadu informačního monopolu.