Alegorie vztahu komunismu k »velkému« světu v polském filmu Kingsajz– 2

Polský film »Kingsajz« je dnes chápán jako »kultovní fantasy filmová komedie«, ale je to ve skutečnosti alegorické a mytologické zobrazení komunistické společnosti v kontrastu k okolnímu takzvaně »velkému« světu.

České inspirace a trikový přínos barrandovského studia 
     Polský film »Kingsajz« dosáhl úspěchu a zaujal také užitím vysoce nadrozměrných rekvizit a předmětů, jimiž se podařilo pod dohledem výtvarníka Janusze Sosnowského zachytit rozdíl ve velikosti mezi lidmi a trpaslíky, kteří používají věcí ze světa Kingsajz. Od té doby nebylo v polské kinematografii ničeho podobného dosaženo. Kulisy pro trpasličí zemi byly postaveny v ateliérech lodžského filmového studia na pozadí připevněném na set-konstrukci ode zdi ke zdi, přičemž matný obraz je v některých scénách umocněn opticky triky umělců z pražského Filmového studia Barrandov. To se proslavilo triky, jimiž se normální lidské postavy opticky výrazně zmenšují pomocí využití velmi nadrozměrných kulis. V Kingsajzu se to jimi jen hemží, od obrovských kartoték se šuplíky, představující šuplandijskou domovinu a v nichž a mezi nimi se běžně vzrostlí herci a komparsisté pohybují coby trpaslíci, přes nejrůznější nástroje, co trpaslíci používají – velký zavírací špendlík, past na myši, lžíce, na které přenášejí trpaslíci jahodu atd., až po scénu, kdy zmenšený Olgierd Jedlina (ztvárněný hercem Jackem Chmielnikem) šplhá po nahém těle king-size velké spící Aly (v podání herečky Katarzyny Figury).
     Velmi známý a úspěšný polský režisér filmu Juliusz Machulski, který je také scenáristou, producentem, hercem a dramatikem, se netají svou inspirací fantastickými komediemi českých režisérů Václava Vorlíčka a Oldřicha Lipského, natočených většinou podle scénářů Miloše Macourka, v kterých byly hojně uplatňovány triky, jaké byly k vidění i v Kingsajzu. V něm byly užity i mnohé patenty kameramana-vynálezce Lipského a Vorlíčkových filmových děl – Vladimíra Novotného.
     Existuje představa, že film »Kingsajz« je tak trochu Matrix, trochu Ať žijí duchové, trochu Franz Kafka a trochu Miloš Macourek. Jisté ale je, že scénář ke Kingsajzu napsala polská scénáristka Jolanta Hartwigová spolu s režisérem Juliuszem Machulskim a lze se jen dohadovat, do jaké míry Kingsajz a předcházející Machulskeho Sexmise navazují na vlnu absurdních komedií, která se prohnala polskou kinematografií v 60. a 70. letech 20. století. V nich zasahovali do životů sice socialismem sevřených Poláků superhrdinové a také šílené vynálezy, ale přitom byly poměrně adresnou satirou a tudíž kritikou na polský režim, na rozdíl od zmíněných českých fantastických filmů produkovaných v době hluboké normalizace.
     Asi nejvýraznější scénou filmu s nadrozměrnými kulisami, takže na diváka působila, jako když se trpaslíci pohybují po předmětech vyrobených pro lidskou velikost, je strhující honička po umyvadle, záchodové míse a záchodovém prkénku se závěrečným šplháním po splachovadle, v níž Ola pronásledují Velký Jedlík spolu s agenty Zylem (Joachim Lamza) a Bylem (Maciej Kozlowski), všichni odění pouze do spodků. Scéna končí tím, že šiškovník i jeho věrní nohshledi spadnou ze splachovadla do záchodu a jsou spláchnuti, takže symbolicky končí tam, kam vždy patřili. Vzápětí se Olo shledává s Adašem (Grzegorz Herominski), jenž se tu znenadání objeví. Přestože se tato scéna odehrává v prostředí, které je obecně považováno za nefilmové, nepůsobí trapně. Naopak je to velmi komická scéna, kterou divák jinde jen tak neuvidí. Navíc se tu ozve hláška: „Vyřídíme ho mýdlem.“ To když Olo skočí z umyvadla na záchodovou mísu a šiškovník se ho rozhodne trefit obrovským mýdlem na umyvadle, s agenty ho pracně dotáhnou na okraj a mýdlo s námahou svrhnou dolů, ale to neškodně dopadne na dlaždičky. Slova – vyřídíme ho mýdlem – působí za těchto okolností humorně.

Mýtus absolutního zla a dokonalého padoucha 
     Zatímco ústředním hrdinou Kingsajzu je Olgierd Jedlina, který jako původně zasloužilý trpaslík mohl za odměnu navštívit Kingsajz, avšak rozhodl se tam zůstat a pracuje coby redaktor časopisu Luční koník, a tudíž i hlavní role patří jeho představiteli Jacku Chmielnikovi, nejvýraznější postavou se stal veskrze záporný vůdce lidové trpasličí republiky Šuplandie, Olgierdův protihráč šiškovník Velký Jedlík, kterého ztvárnil populární herec Jerzy Stuhr, co měl ve filmu o poznání menší prostor. Toto trochu paradoxní zjištění je jistě i výsledkem skvělého výkonu herce (vytvořil jednu z hlavních rolí i v Machulskeho Sexmisi), ale zapůsobilo hlavně to, že se v jeho roli podařilo nabídnout divákovi obraz dokonalého padoucha. 
     A jestliže se na záporné straně objeví dokonalý padouch, pak by se mělo jednat o mytologický boj Dobra se Zlem a na kladné straně musí být v takovém případě dokonalý hrdina. Protože však film Kingsajz není čistý prvoplánový obraz boje dobra se zlem, ani Olo nesplňuje beze zbytku požadavek dokonalého hrdiny. Chmielnik zahrál představu trpaslíka, jakou mají lidé na základě pohádek, plasticky, chová se trpaslicky, a to jako hodný a milý trpaslík, navíc bojuje za svobodu a za dobrou věc, vydá se zachránit svého přítele Adaše a nechce ublížit »nevinným, poctivým a užitečným« trpaslíkům. Přesto nemá předpoklad k dokonalému kladnému hrdinovi. Napřed dobře sloužil představenstvu Šuplandie a za to od něj přijal odměnu v podobě návštěvy Kingsajzu, pak se nevrátil a tím zradil Šuplandii, jež koneckonců zůstala jeho rodnou zemí a vlastí. Olova první reakce na Adašovu telefonickou žádost o pomoc, kterého pronásledují šiškovníkovi agenti, je do chvíle, než se dozví, že Adaš vyrobil »kingsajz«, odmítavá (telefonický rozhovor Ola s Adašem: „Adaši, já tě zabiju, víš, že sem nemáš volat. - Olo, jdou po mně! - Já už mám tvých problémů dost. Musím taky myslet na svůj život. - Zachraň mě! Porušil jsem monopol. Mám kingsajz.“) A když se pak vydává se dvěma specialisty z šuplandijského hnutí odporu zachránit Adaše, nejdřív se bojí opět zmenšit a v trpasličím rozměru se vypravit do Šuplandie. Ve chvíli, kdy je v trpasličí velikosti chycen v Šuplandii a přiveden k Velkému Jedlíkovi, nepříliš statečně se vydává za tajného agenta, jenž měl v Kinsajzu proniknout mezi polococktovce a tedy pracujícího svým způsobem i na případu Adaše Happse, a který je řízený teď už mrtvým nadšiškovníkem Tichem, jenž jediný věděl o jeho poslání. (Rozhovor Velkého Jedlíka s Olem, když ho k němu přivedli agenti: „Jako bych vás už někde viděl, ale o nějaké vaší misi jsem neslyšel. – To je ovšem normální, má mise byla přísně tajná, krycí heslo Luční koník, úkol – proniknout mezi polococktovce. – Promiňte, a čí to byl rozkaz?“) To všechno brání tomu, aby byl Olo vnímán diváky coby nezpochybnitelný hrdina bez bázně a hany.
     Naproti tomu Velký Jedlík zosobňuje mýtus absolutního zla beze zbytku a Stuhr se této příležitosti zhostí dokonale. V knize Rolanda Barthese »Mytologie« ve stati »Svět wrestlingu« je obraz absolutního padoucha charakterizován následovně: „V zásadě je to jakýsi vrtkavý člověk, který uznává pravidla jen tehdy, pokud jsou pro něj užitečná, a porušuje formální kontinuitu póz. Je to člověk nepředvídatelný, a tedy asociální. Schovává se za zákon, když se domnívá, že mu nahrává, ale když se mu to hodí, porušuje jej; někdy popírá formální omezení prostorem ringu a i nadále zasazuje údery protivníkovi, kterého po právu chrání provazy, jindy zase toto omezení znovu zavádí a dožaduje se ochrany toho, co sám před chviličkou nerespektoval.“ Jelikož Barthes ukazuje obraz absolutního padoucha na zápasníkovi wrestlingu, může se zdát, že to příliš nekoresponduje s obrazem padoucha v roli vládce totalitní trpasličí země, co je alegorií ke komunistickým režimům. Jenomže komunističtí vůdci, zaštiťující se marxisticko-leninskou ideologií, také neustále vedli s něčím boj čili zápas a všechno to je ve skutečnosti jen hra, krutá, na niž doplatilo mnoho lidí, nicméně hra, jejíž cíl a smysl byl předem daný, a to zachování moci konkrétních lidí (vůdce) za každou cenu. A přesně to zosobňuje šiškovník Velký Jedlík v Šuplandii.  Ba co víc, role vůdce totalitní trpasličí republiky poskytuje prostor rozvinout daleko širší paletu variant chování absolutního padoucha než wrestlingový zápas. Tady jsou dvě ukázky jednání Velkého Jedlíka.
     Ve chvíli, kdy je polapený Adaš přiveden nahý a pevně zabalený do fólie k Velkému Jedlíkovi, se odehraje rozhovor, v němž se šiškovník napřed chová vlídně a ukazuje jakoby laskavou tvář, aby se objevila jeho pravá tvář, když Adaš odmítá podepsat, že to, co udělal, byla jen slabost.
     Velký Jedlík: „Pojďte sem. Jen se podívejte, jak teď vypadáte. Měl jste to zapotřebí? Copak vám něco scházelo? Vždyť jsem slyšel, že jste dostal i vlastní šuple.“
     Adaš: „Vlastní šuple. Šuple není všechno. To jsem měl celý život destilovat nějakou látku a nevědět, k čemu to vlastně je?“
     Velký Jedlík: „Prostě na vás jenom přišla krize. Já to chápu. Na každého jednou přijde. Člověk by od všeho nejradši utekl co nejdál. Jenže jakýsi smysl pro povinnost nám to nikdy nedovolí. Já sám ten pocit dobře znám. Ale my nejsme mstiví. Jestliže dobrovolně písemně prohlásíte, že to byla chvilková krize, jsme ochotni vám všechno prominout.“
     Adaš: „Jenomže já nehodlám nic odvolávat!“
     Velký Jedlík: „Ty mizero! Ty nevíš, že se budeš v tom případě zodpovídat za úmyslné zneužití vzorce!? To je vlastizrada! To je vědomé podřezávání větve, na které spolu všichni svorně sedíme.“
     Adaš: „Jaká vlastizrada? Náš stát je fikce? A když ne dnes já, tak vám ji zejtra zboří někdo jiný!“
     Velký Jedlík: „Ptám se tě naposled, kde jsi vzal vzorec kingsajzu!?“
     Adaš: „Můžete mi políbit...“ a Adaš se otočí a zahýbá nahým zadkem prosvítajícím z igelitu.
     Velký Jedlík na něj udiveně kouká a pak řekne: „Mazlení si u nás musíš zasloužit.“
     Šiškovník pozoruje mučení Adaše točením na disku gramofonu, na kterém je přilepený průhlednou lepicí páskou a přitom ho vyslýchá.
     Velký Jedlík: „Mluv, kdo ti prozradil vzorec!?“
     Adaš: „Tohle jsou trpasličí zákony?! Odmítám vypovídat!“
     Šiškovníkův pomocník Zyl: „A co se ho zeptat na tyhle?“ podává Velkému Jedlíkovi lístek.
     Velký Jedlík k pomocníkovi: „Co že jste najednou takový horlivý? Už si toho všímám dlouho.“
     Velký Jedlík k Adašovi: „Redaktor Košík? Nadšiškovník Štěbetal? Nebo...,“ přiklekne k němu a zašeptá mu do ucha, „...Smrž Vaječný?“
     Adaš: „Ne. Smrž Vaječný taky nééé!“ řve nahlas.
     Velký Jedlík: „Pssst,“ a přiloží si ukazovák ke rtům.
     Trpaslík, který obsluhuje gramofon, začne Adaše zase točit a ptá se Velkého Jedlíka: „Pětačtyřicet?“
     Velký Jedlík: „Na maximum!“
     Adaš: „Já vám to povím. Já sám jsem na to přišel!“
     Pomocník Zyl: „Asi mluví pravdu. Schopnosti na to má!“
     Velký Jedlík: „Hm. No dejme tomu. A nenapovídejte mi tu pořád!“
     V této scéně se ukazuje, že i absolutní padouch Velký Jedlík se bojí a jméno zasloužilého představitele Šuplandie Smrže Vaječného se odvažuje vyslovit jen šeptem. A zároveň, že se bojí ohrožení ze strany horlivého pomocníka. Jakmile zjistí, že z Adaše nic důležitého už nedostane, dá volný průchod svému sadismu, když ho nechá točit na maximum.
     Barthes při líčení dokonalého padoucha píše dále: „...obecenstvo nikterak neodsuzuje překračování neslaných nemastných oficiálních pravidel, ale odsuzuje selhání pomsty a trestu.“ No a i tento prvek splní Jerzy Stuhr v roli Velkého Jedlíka za pomocí scénáře dokonale. Absolutní padouch je potrestán tím nejpotupnějším myslitelným způsobem, je spláchnut do záchodu. Tím v jediném okamžiku mizí ze scény padouch i zlo, Adaš je zachráněn i pomstěn a s ním také všichni, jež trpěli před ním a trpaslíci z Šuplandie jsou osvobozeni a mohou se vydat vstříc šťastné budoucnosti. Že to ale nakonec dopadne jinak, to je již odlišná kapitola.
     Jenomže alegorický film je přece jenom něco jiného než wrestlingový zápas a Olo není klasický kladný hrdina, spíš dokonale ztvárňuje pohádkového trpaslíka a jako takový dosahuje úspěchů většinou náhodou, a proto i Velkého Jedlíka poráží (dvakrát) nikoli v boji, ale jakoby mimochodem, když se snaží uniknout jeho moci, proti které nemá ve skutečnosti příliš šancí. Definitivní Olovo vítězství nad šiškovníkem po honičce na záchodě již bylo zmíněno – Velký Jedlík završí svůj osud i život náhlým pádem do záchodové mísy ze šňůry splachovadla, když po ní šplhá za Ologierdem, a ta se mu vysmekne z rukou, neboť se zhoupla, protože pod vahou čtyř trpaslíků zvedla páka, k níž je šňůra připevněna, záklopku rezervoáru.

Nejsilnější scéna filmu, která se odehrála v čajníku
      První dílčí vítězství se však odehraje po zřejmě nejsilnější scéně filmu. Jak šiškovník prochází s lapeným Olem Šuplandií a rozmlouvá s ním ve snaze jej jednak zastrašit a jednak odhalit jeho pravou úlohu i záměry, objeví v převýchovném táboře Adaše, který Olovi před šiškovníkem a dvěma agenty zašifrovaně sdělí vzorec kingsajzu. Velký Jedlík i agenti považují Adašovo blábolení jako známku, že se pomátl z točení, ale Velký Jedlík je přesto podezřívavý a říká: „V tom šílenství je systém. Ale jaký?“ Olgierd zatím přesvědčuje Velkého Jedlíka, že v Adašovi chytili nepravého, že hlavou spiknutí a tajné výroby kingsajzu je Bombalína. Schválně udává jméno šéfredaktorky Lučního koníka, neboť ví, že jako žena je před šiškovníkem a jeho agenty zcela v bezpečí. Zároveň navrhuje, že se všichni vydají do Kingsajzu a Olo jim Bombalínu vydá. To Velký Jedlík se smíchem odmítne jako průhlednou lest, aby se Olo dostal z jeho rukou a vrátil se do Kingsajzu. Nato vyšle dva agenty, aby „toho“ Bombalínu přivedli. Než odejdou vykonat příkaz, sděluje jim, že ho najdou v sauně a že on a Olo se zatím lépe poznají.
     Saunu představuje stará konvice na čaj postavená na rozžhaveném elektrickém vařiči. Velký Jedlík sedí v čajníku, poklepává se proutěnými košťátky a Olo přechází kolem, snaží se vyhýbat rozpáleným spirálám.
     Velký Jedlík: „Tak vám někdy tak přemýšlím a nic nechápu. O co jim jde, těm polococktovcům? Co jim v Šuplandii chybělo? Chodili teple a vesele oblečení. Najedení! Mohli se věnovat svým koníčkům. Někteří měli dokonce vlastní šuple.“
     Olo: Mockrát jsem slyšel polococktovce, jak říkali, že nemá smysl existovat jako trpaslík ve světě, kde trpaslíky nikdo nepotřebuje. Kde jsou ti koně, kterým by cuchali hřívy? Pro koho mají mlít v noci obilí ve mlýně, čistit hrnky pískem? Žádní sirotci už naši pomoc nepotřebují. Děti po nás hážou botami.“
     Velký Jedlík: „No, no, no to je právě to typicky zdegenerované myšlení polococktovců. Když už existujeme a vydrželi jsme tak dlouho, to znamená, že je nás potřeba. Vždyť v sobě máme spoustu nevyužité síly. No jen si přečtěte třeba Andersena, nebo Němcovou, anebo pozdější díla bratří Grimmů. Harmonie současného světa by byla bez trpaslíků narušena...,“ vypráví zamyšleným, měkkým hlasem.
     Velký Jedlík k personálu ostře a pánovitě: „Podejte sem novou metlu!“
     Olo: „Kmotře šiškovníku, něco mě napadlo,“ vyleze si na postavenou korkovou zátku a dřepne si na bobek, „Co kdybychom prostě dali k dispozici elixír všem. Pak by bylo jasné, kdo chce být trpaslíkem a kdo ne. Praví trpaslíci zůstanou a jiné nepotřebujeme.“
     Velký Jedlík: „Jenomže my potřebujeme všechny. I ty, co chtějí, i ty, co nechtějí. Protože jinak by mohlo dojít k tomu, že jednoho dne bysme tu zbyli na všechnu práci jenom my dva. No já vím, polococktovci nás nemají rádi, ale my je budeme přesto milovat, až si nás nakonec taky zamilují.“
     Velký Jedlík k personálu: „Ta voda je už moc teplá.“
     Olovi je velké vedro, přešlapuje a ošívá se na zátce.
     Velký Jedlík: „Pojďte trochu blíž. Řeknu vám to po trpaslicku, otevřeně. Víte vy, co je doopravdy táhne do Kingsajzu? Mnohem víc, než všechna ta ušlechtilá slova?
     Olo: „No?“
     Velký Jedlík: „No ženský! Ukájet se s nimi!
     V té chvíli Olo na špuntu zavrávorá, chytne se víka konvice, a to přiklapne šiškovníka. Olo utíka.
     Velký Jedlík vystrčí hlavu dírou ve víku a volá: „Utíká! Chyťte ho!“
     Prchající Olo si říká: „Já ti dám ukájet! A co čest, svoboda, rozměr?!“
     Olo tak využije náhlé bezmoci mocného šiškovníka a nakonec se mu podaří uniknout z Šuplandie zpátky do Kingsajzu. A zase dosahuje úspěchu a vyhrává díky náhodně, kdy se situace v jediném momentu zvrtne a zcela převrátí. V citované scéně byla však parodicky, ve zkratce a pregnantně vyjádřena podstata fungování totalitního systému, o co šlo jeho vládcům i jeho odpůrcům. Šiškovník tím, že se ptá na to, co chybělo polococktovcům v Šuplandii a líčí, že byli najedení atd., vytváří vlastně falešnou skutečnost, také se odvolává na díla slavných pohádkářů, jako se komunističtí funkcionáři a ideologové odvolávali na tzv. klasiky marxismu-leninismu, kromě toho dobře ví, že kdyby povolil a poskytl elixír všem, mnoho trpaslíků by v Šuplandii nezůstalo. Zároveň předestírá své názory na smysl a důležitost existence trpaslíků a na jejich potenciál a vypadá to, že svým názorům věří. Pomáhá si i kruhovou definicí – „když už existujeme a vydrželi jsme tak dlouho, to znamená, že je nás potřeba“. Když říká, že do Kingsajzu táhnou trpaslíky především ženy, vyjadřuje tím, co se tam líbí jemu. Koneckonců Olo viděl šiškovníka na módní přehlídce, jak se objímá se dvěma ženami. A jeden z agentů, kteří zničili Adašovu laboratoř, vyprávěl: „Říká se, že si i kmotr šiškovník taky rád zalaškuje.“ Zároveň divák cítí, že má Velký Jedlík tak trochu pravdu. Zejména ti, kteří pamatují doby totality, kdy řada emigrantů zakrývala vznešenými slovy a cíli své materiální a utilitární důvody odchodu z vlasti. Vlastně i sám Olgierd zůstal v Kingsajzu, aby mohl žít klidný život, oženit se a mít rodinu. Jenže právě v tom spočívá podstata šiškovníkova demagogického myšlení a jeho podlosti – upírá jiným právo na obyčejný život bez omezování, podsouvá jim jen nízké motivy, které vedou jeho a přitom ani na okamžik nezapomíná na své privilegované postavení (momenty ve scéně, kdy žádá o novou metlu a kdy oznamuje, že voda je moc teplá).
     K dokreslení šiškovníkovy povahy náleží i scéna, kdy trpaslíci musejí Velkého Jedlíka převézt pryč z rozpáleného vařiče na kolečkové brusli i s čajníkem a pak mu agenti pilkou na železo odřezávají z krku víčko čajníku, aby ho z něj osvobodili. Zároveň Velkému Jedlíkovi sdělují, jak dopadli, když chtěli přivést Bombalínu.
     Agent: „Na té adrese Bombalína skutečně bydlí.“
     Velký Jedlík: „Dávej pozor!“ bojí se, aby ho neřízli.
     Agent: „Je to osoba kolem padesátky. Energická. Pracuje jako šéfredaktor časopisu Luční koník.“
     Velký Jedlík: „Máte ho? Řízneš mě! Řízneš mě!“
     Agent: „Přestože jméno i adresa souhlasí, musíme Bombalínu vyloučit z účasti na spiknutí.“
     Velký Jedlík: „Pročpak?“
     Druhý agent: „Je to ženská!“
     Velký Jedlík: „Tak co mě tu, hergot, okrádáte o čas. Nevíte, že mám na krku i jiný věci?“
     V tom okamžiku se podaří agentům přeříznou víko čajníku na šiškovníkově krku, osvobodí ho a on se začne rozčilovat, jak je Olgierd doběhl, vykřikuje, že když chtějí válku, tak budou zničeni a nařídí agentům vyhodit do povětří továrnu na Polo-cocktu.

Pokračování