Rath, stát a společnost

Řeč Davida Ratha před Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky byla z čistě rétorického hlediska postavena celkem dobře. Rath působil na city i na rozum naslouchajících a méně kriticky zdatný posluchač mu mohl i leccos uvěřit.

Z věcného hlediska však Rathův projev přinesl víc otázek než odpovědí, více informací mezi řádky než faktických údajů. Místo obhajoby řada obvinění, někdy dost nechutných. Obvinění Lenky Bradáčové, že pracovala na zakázku s příslibem vyšší pozice, to je sousto pro kachní žaludky. A obvinit ministra vnitra, že ničí lidské osudy tím, že jím řízená policie odhaluje zločiny a chytá zloděje? To ani není hodno komentáře. Policie v tomto případě odvedla kvalitní práci a lze jenom doufat, že bude stejně dobře postupovat i v jiných případech. Kdosi řekl, že demokracie u nás začne fungovat teprve tehdy, až bude při trestném činu dopaden a posléze odsouzen první politik vládnoucí garnitury. On už místopředseda ČSSD a ministr financí Ivo Svoboda byl z tunelování obviněn za oposmluvní vlády ČSSD a odsouzen za vlády Jiřího Paroubka, ale to může být jenom ta příslovečná vlaštovička, která jaro nedělá. Uvidíme, kdy přijde skutečné jaro a bude měřeno všem stejným metrem. Třeba se jednou dožijeme i časů, kdy změny vlád nebudou doprovázeny čistkami ve státních orgánech a institucích. Pak teprve budeme moci říct, že stát opravdu funguje.

Na projevu Davida Ratha mě zaujala ještě jedna věc. Rath prohlásil něco v tom smyslu, že se nejednalo o úplatek, protože šlo o peníze, kterými měla být financována volební kampaň ČSSD. Tím potvrdil, že čeští politici (skoro se mi to slovo chce dát do uvozovek) úplatky pro politické strany berou jako věc samozřejmou a mravně nezávadnou. Potvrdil tím zároveň skutečnost, že zdrojem a hybatelem korupce v Česku jsou politické strany. Je evidentní, že dokud politické strany nebudou financovány pouze státem, a to zcela průhledně a jenom v nejnutnější míře, bude u nás korupce bujet i nadále. Politické strany nepotřebují žádné dary od firem, ani od svých členů, od těch mají členské příspěvky. A voliči zase nepotřebují, aby byly volební kampaně politických stran financovány stamilionovými až miliardovými částkami. Volič určitě nějaké to laciné pivo, guláš nebo párek před volbami oželí, když bude mít jistotu, že mu jím zvolení politici nebudou po další čtyři roky tahat peníze z kapes, aby pokryli deficity veřejných financí způsobené korupcí. Strany nechť mají peníze na nájmy a provoz svých sekretariátů a přiměřené platy aparátčíků. Když bude volební kampaně financovat stát, tak nic víc nepotřebují.

 A co vypovídají reakce na aféru Davida Ratha o naší společnosti? V diskusích snad nejčastěji zaznívá názor, že Rath je jenom obětní beránek, aby byla odvedena pozornost od případů PROMOPRO, OpenCard, MUS a dalších. Inu, relativizovat mravní hodnoty a vytvářet konspirační teorie se česká společnost učila během více než padesát let trvající totality (i když vytváření konspiračních teorií je celosvětový jev související s medializací a virtualizací života ve vyspělých zemích). Dokud se nenaučíme společenské jevy nejen spojovat, ale i oddělovat, tak se tohoto nebezpečného nešvaru nezbavíme. PROMOPRO, OpenCard, MUS i úplatková aféra Davida Ratha jsou samostatné kauzy a jako takové musí být řešeny a vyřešeny. A pokud se mezi nimi najde spojitost, pak se tak musí stát na základě faktů a ne na základě pocitů a politického fandovství.