K výkupu vepřína v Letech pašíci mlčí

To je pro homo sapiens dobrá zpráva, neboť kdyby tato zvířata, mohla promluvit, mohla by nás uvést do nepříjemných rozpaků.

Připomněla by nám možná nejen to, že se nám v mnohém podobají natolik, že jsou využívána v medicínských oborech ku prospěchu lidí, ale možná by nám připomněla i skutečnosti zmíněné v knize Domácí zvířata autorů Hanzáka, Volfa a Dobroruky.

Cituji: „Nakonec se člověk, aniž si uvědomil, že je původcem neutěšeného stavu těchto zvířat, uchýlil k myšlení starověkých obyvatel Malé a Přední Asie a ujišťoval sám sebe, že prase je tvor od přírody nečistý. Ne chovatel, ale chovanec-prase se stalo přímo zosobněním nepořádku a špíny! Ty prase, musíme tě vzít v ochranu. nejsi o nic více nečisté než jiná domácí zvířata.“

Takzvaná racionalizace chovů se nám ne vždy vyplácí. Nedávno jeden český farmář přesvědčivě dokázal, že dá-li se prasatům trochu prostoru, nehrozí ani zalehnutí selat, ani není důvod odřezávat selatům oháňky, pokud se jim do výběhu zavěsí obyčejná slaměná hračka. Vztah lidí k těmto zvířatům sice prošel vývojem, ale problémem zůstává pach prasečí kejdy, což souvisí i se způsobem ustájení. Na pach kejdy sice umíme, stejně jako naši romští spoluobčané, nad vepřovou pečení snadno zapomenout, ale u památníku obětí uráží. Nejsou to tedy jen naše předsudky, ale realita vycházející z nastavení našich čichových receptorů. Kdyby byl v Letech hřebčín namísto prasečáku, bylo by po problému. Pomník obětí koncentračního tábora v Letech by netratil nic na důstojnosti, možná by Romům připomínal i dřívější svobodný život, k němuž koně často patřili. Ale hlavním důvodem k vyhnání prasat z Let není to, že prase je čuně, ale chemie – nepřijatelné příměsi metanu. Znají to i lidé u sebe samých. Jinak se větrá po bramborách, jinak po hrachu. Škoda, že když už se bude investovat do přesídlení, že není dost prostředků, možná ani vůle, investovat i do života zvířat. neboť ta, kdyby mohla, často by kříčela: „Míííííí Tůůůůůů!“