Markétka letí do blázince

Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog  Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.

Ale nemohu tvrdit, že jsem jej určitě pochopil. Mohu se tedy podělit jen o svůj dojem.

Pro postavu Markétky byl inspirací román Mistr a Markétka Michaila Bulgakova. Zatímco jeho Markétka byla vášnivá a hrdá žena, paní Šubová nám představila Markétku, jež jako by prošla metamorfózou. Jako by nám chtěla  představit Markétu o níž zpívá Jarek Nohavica ve své písni. Tu skromnou, obyčejnou ženu, jejíž dech je cítit pivem a jež má oči  plonk.  

Po přečtení blogu paní Šubové jsem si poslechl Nohavicovu Bláznivou Markétu a vzpomněl si na obrazy impresionistů na nichž jsou vymalováni pijáci absintu. Představil jsem si tu Markétu pořádně nadranou. Tu, v níž je po kritické dávce alkoholu takzvaně vymalováno.

Trvalé nemírné holdování alkoholu v některých lidech probouzí ošklivé démony, mezi něž patří i paranoidní reakce a související útočnost se skluzy do vulgárnosti a obscénností. Z jinak slušné ženy se působení alkoholu může stávat nebezpečná harpyje se slovníkem nejlacinější šlapky vemlouvající se možným klientům, jejichž odmítnutí nabízených služeb ji uráží a ponižuje. V takové situaci nelze muži ukázat svou morální převahu. Nelze se nad něho povýšit. Je možné jen pokusit se vidět ho níž než sebe samu. Ponížit v něm právě to, nač spoléhala - jeho mužství. Proto tyto ženštiny rády mužům nedávají do buzerantů, pokud u nich neuspějí. Proto možná autorka blogu vložila do úst své Markétky (Markéty) slova určená inženýru Fárovi: 

„Máš ho malýho, tak se vytahuješ od klávesnice, ty šašku počmáranej!“ zaječela Markétka a kopla do okenní tabule."

Zdroj: https://valikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=815176

Bláznivá Markéta Jarka Nohavici je jiná. Není to žádná harpyje. Ale přemíra alkoholu často lidi mění. Není tedy od věci v rámci osvěty domyslet, jak by mohla Markéta skončit. V léčebně. Někdy jen tam je možné se zachránit. 

Před několika lety jsem mluvil s ženou, která dobrovolně do takové léčebny nastoupila. Přiměla ji k tomu její první zkušenost s deliriem tremens. Tehdy jsem si uvědomil, že množství vtípků o tomto stavu zkreslovalo a zlehčovalo závažnost tohoto doteku temnot.

Hlavním tématem románu, na němž paní Šubová již začala pracovat jistě nebude prevence proti alkoholismu. Ale i kdyby její Markétka zachránila jediného alkoholika, nebude práce spisovatelky marná.