6 Utěk: Tajná svatba

Sehnat práci v Torontu bylo lehké. Šel jsem zase na Manpower a za dva dny jsem dostal práci u Consumer Gas.......

......Naše firma rozváděla přírodní plyn v Torontu a já dělal v konstrukční kanceláři. Toronto se mi nelíbilo. Nikoho jsem neznal, bylo to velké, cizí město. Šel jsem se podívat na Čechy do Masarykova klubu, ale ti starší usedlíci se dívali na nové přistěhovalce přes prsty a pořád na něco nadávali a kritizovali. Ušetřil jsem si na starý VW Beetle, a tak jsem objížděl Ontario a dokonce zajel až do Montrealu na EXPO 67.
Jednou přišel dopis od spolužáka Vaška Purcharta z Libochovic, který jel na zájezd do Kanady. Setkali jsme se na pár minut v Torontu, a já pak sledoval jejich autobus na Niagarské vodopády, kde jsem strávil s jejich výpravou celý den. Občas se ke mně přitočil nějaký člen výpravy a šeptal: „Já ti závidím, bydlet v takový krásný zemi, u nás to stojí za hovno.” Oni ovšem nevěděli, že každá sranda něco stojí, že za tu krásu taky platím. Ztratil jsem bezstarostný život, kamarády, zájezdy do hor, rodinu, domov.
„Tohle by tě mohlo zajímat,” řekl spolupracovník a ukázal mi inzerát v novinách. Nová sklárna v Owen Soundu hledala projektanta. Podíval jsem se na mapu. Owen Sound byl 200 km na sever od Toronta na pobřeží velkého jezera Georgian Bay. Tam musí být hezky, řekl jsem si a poslal jim svůj životopis. Pozvali mě na interview a za pár dní mi nabídli práci. Tak jsem naložil můj majetek do VW Beetle a zase se stěhoval.

Owen Sound bylo malé město na břehu velkého jezera. Netušil jsem, že můj  život  se brzo změní k nepoznání....

Owen Sound bylo „suché” město. Alkohol se nesměl prodávat na veřejnosti a restaurace servírovaly pouze nealkoholické nápoje. Na pivo si člověk musel zajet do Chatsworth, vesnice asi 15 km od Owen Sound. Každé tři roky „mokří” uspořádali referendum a snažili se přemluvit občany, aby volili pro alkohol. „Suchá” strana pod vedením farářů strašila, že ulice města budou plné ožralů, kteří budou obtěžovat nezletilé dívky, a turisti se hříšnému městu budou vyhýbat. V každém referendu „suchá” strana ztrácela voliče a krátce po mém příchodu vznikla v Owen Soundu první „mokrá“ hospoda.
Moje angličtina za moc nestála, a tak jsem si najmul pokoj u kanadské rodiny. Měli desetiletou dceru, ke které chodili na návštěvu zvědavé kamarádky prohlídnout si toho cizince. To se mi hodilo, protože před dětmi jsem se nestyděl mluvit. Dělaly srandu z mého přízvuku a přísně opravovaly moje chyby. Občas jsem je vzal na výlet svým autem a jednou mě jedna z těch kamarádek pozvala domů na večeři.

.....Což netušila ani nezletilá a nezkušená Margo, když se mnou začala chodit.

Její matka se jmenovala Jill Chalmers. Byla “war bride”- válečná nevěsta,  Angličanka z Londýna, která se za války seznámila s kanadským vojákem. Po válce se vystěhovali do Kanady. Byla velice inteligentní a věděla, jak těžké jsou začátky v Kanadě. „Můj manžel mi  zapomněl  říct, že jejich farma v Saskatchewanu neměla elektřinu a záchod byl za barákem. Lidé se na mě chodili koukat jako do cirkusu, první rok byl strašný”.

Byli na mě velice hodní, mě ale především zajímala Margo, jejich sedmnáctiletá dcera. Brzo jsem s ní taky začal jezdit na výlety a netrvalo dlouho a byl jsem u nich jako doma. Víkendy jsem strávil s rodinou na jejich „hobby” farm.
„Přihlaš se na večerní školu, jestli si chceš zlepšit angličtinu,” poradila mi její matka. Vybral jsem si matiku, fyziku a angličtinu. Škola byla velice lehká. „Když budete mít dobrou docházku, dostanete dobré známky,” řekl nám učitel a já dostal na vysvědčení samá „A”, což jsou kanadské jedničky.
V práci se mnou pracoval univerzitní student. Byl v Owen Soundu sám jako já, a tak jsme se kamarádili. „Přihlaš se na univerzitu,” radil mi. „Je tam sranda, a když vystuduješ, dostaneš daleko lepší práci.”

Moje matka mi z Československa poslala maturitní vysvědčení z průmyslovky, vyplnil jsem přihlášku na University of Waterloo a čekal, co se stane. Uplynuly tři měsíce, žádná zprava, a tak jsem se rozhodl tam zajet. Na registraci sekretářka vytáhla moji přihlášku. „Jste na čekacím listě,” řekla mi. „Můžeme přijmout pouze 400 studentů do prvního semestru, třída na technické kreslení nemá více místa”.
„Já jsem projektant, já nepotřebuji technické kreslení, já to dělám v práci,” vysvětlil jsem jí. Zavolala šéfa, ten si prohlédl moje vysvědčení. „Jak ti šla večerní škola?“ zeptal se mě. „Vybral jsi si předměty, které jsou potřebné na strojnickou fakultu a dostal jsi dobré známky.”

„Bylo to těžké, ale já hodně studoval,” lhal jsem.
„Tak dobře, uděláme výjimku. Nemusíš v prvním semestru chodit na technické kreslení. Jseš přijmutý jako senior student, na shledanou v září.” Já vytřeštil oči. Žádné přijímací zkoušky či pohovory?? Já tu přihlášku nebral moc vážně a najednou na fleku se ze mě stal univerzitní student.
Vrátil jsem se zpátky do Owen Soundu a nemohl věřit mému štěstí. Margo a hlavně její matka byly potěšeny, moje budoucnost v Kanadě najednou vypadala daleko lépe. University of Waterloo byla nová univerzita s velice dobrou reputací. Studijní semestr se střídal s čtyřměsíční praxí v průmyslu. Studentská půjčka pomáhala těm, co neměli na studie.

„Shot gun marriage” – Toto jméno pochází s časů minulých, kdy otec doprovázel těhotnou dceru do kostela s brokovnicí pro případ, že by si ženich svatbu rozmyslel a chtěl vzít do zaječích. Můj tchán brokovnici neměl ale dával na mě bacha.

Pak z ničeho nic moje plány na budoucnost utrpěly velký šok. „Jsem v jiném stavu, co budeme dělat?” ptá se mě Margo. Znovu jsem vytřeštil oči. To není možné, co budu dělat? Vzít do zaječích? Oženit se a pracovat v Owen Sound? Oženit se a jít na univerzitu? Bylo mi 28 let, začínat znova se mi nechtělo. Rozhodl jsem se zvolit poslední alternativu a šli jsme k rodičům na pohovor. Její matka tu novinu vzala s anglickým klidem. „Margo za tři měsíce skončí školu. Svatba stojí hodně peněz. Když se vezmete teď, můžete mít malou soukromou svatbu a jenom několik hostů. Mám dobrého přítele faráře. Já ho přemluvím, aby vás oddal.“
Začaly přípravy na svatbu. Moje nevěsta najednou onemocněla. Doktor zjistil, že má zarděnky.  „To je velice vážné, dítě se pravděpodobně narodí zdeformované, já bych doporučil potrat,” řekl doktor. Kanada byla tenkrát velice konzervativní země a potrat byl povolen pouze v podobných, výjimečných případech. Margo šla do nemocnice a já byl zase volný. Svatební horečka ale zachvátila celou rodinu, včetně mě, a tak jsme měli svatbu v kostele v nedaleké vesnici.

Svatební noc a víkendy jsme  trávili na Chalmersovic hobby farm.

Svatební noc jsme strávili na farmě. Moje žena se potom vrátila domů a v pondělí šla do školy. Já se vrátil do svého pokoje a o víkendu jsme si hráli na novomanžele na jejich farmě.
Poslední den školy moje žena přišla se svatebním prstýnkem a ohromila celou třídu. Zlé jazyky začaly okamžitě klevetit, že to byla „shot gun marriage”- svatba s brokovnicí. Moje žena ale ani po několika měsících nevypadala, že je v jiném stavu, a tak zlé jazyky  svedly neobvyklou svatbu na excentrickou anglickou matku. 
Našli jsme si malý byt a já si pamatuji,  jak jsme sledovali na malé, černobílé televizi první přistání na Měsíci. Přiblížilo se září, já dal v práci výpověď a stěhovali jsme se do Waterloo. Neměl jsem žádné tušení, co na mě čeká příští měsíc na univerzitě.

Chystám se na universitu. Čekalo mě velké překvapení. Netušil jsem, že můj lehký a lehkomyslný život brzy skončí. Naštěstí jsem nemusel prodat své první nové auto, které jsem nedávno koupil.

Co bude příště:

University of Waterloo; Berlin v Kanadě; Octoberfest; Těžké začátky; Zkoušky s taháky; Prvni semester; o čtyři roky dál; Interviews na práci; Válečný pilot; Cesta přes US do Kitimatu.