Životu nerozumíme, ale chceme o něm rozhodovat

Dítěti je upíráno právo na další lékařskou péči. Přístroje se vypnou a jeho utrpení se tak nebude prodlužovat, míní lékaři. A soudy tento verdikt posvětily. Je opravdu v nejlepším zájmu dítěte přestat žít?

Jedenáctiměsíčnímu Charliemu Gardovi z Velké Británie jde o hodně. Jde mu vlastně o všechno. Jde o jeho život! A má být v jeho nejlepším zájmu tento život ukončit. Alespoň takto to vidí britští lékaři, kteří doporučili odpojení od přístrojů a dokonce zakázali převoz do USA, kde byla rodičům pro malého chlapce nabídnuta experimentální léčba. A britské soudy, i Soud pro lidská práva ve Štrasburku, toto rozhodnutí posvětily. Z toho je vidět, jak špatný je náš pohled na život.

Chlapcova choroba je neléčitelná. Nezáleží na tom, jaký je její název a jaká je šance na zlepšení jeho stavu. Bude to procento mizivé. I sami lékaři v USA, kteří nabízejí alternativní léčbu, uznávají, že šance na zlepšení je nepatrná. Ale dává to právo, aby takovou léčbu zakázali (pro upřesnění, nezakazují přímo léčbu, ale převoz do USA, což je v konečném důsledku totéž) a chlapce odpojili od přístrojů? Jsem bytostně přesvědčen, že nikoli! Chtějí to udělat z několika důvodů, podívejme se na ně.

Důvod první: Jako vždy zde hrají roli peníze (protože o peníze jde vždy až na prvním místě, dal jsem je rovněž na místo první, i když si nemyslím, že by jejich důležitost v tomto případu byla až tak fatální). Rodiče sice shromáždili slušnou sumu, více než milion liber, ale zřejmě by to ani zdaleka nedostačovalo. Dá se však věřit, že by se do financování léčby zapojily další subjekty. O tento případ se zajímá Vatikán, americký prezident a mnoho dalších významných, a především bohatých, jednotlivců a institucí. Takže tento důvod se mi nejeví nikterak závažný, respektive je poměrně snadno řešitelný. A ještě k tomu taková douška: Každý terorista, který se špatně odpálí a náhodou to přežije, je léčen, operován a dostává lékařskou péči, každý masový vrah, každý sebevrah. Ti ani žít nechtějí a ušetřením peněz na záchranu jejich života by se prospělo všem. Přesto se to neudělá. A zde je malý tvor, který má podporu svých rodičů, žít chce (jsem si tím jistý, i když důkaz nemohu předložit, jenom svoji víru, že to tak musí být) a ten by kvůli penězům neměl dostat šanci?!

Důvod druhý: Chlapec nevidí, neslyší, nemůže se hýbat a bez pomocí přístrojů ani dýchat. Dle lékařů není šance na vyléčení, dokonce ani na zlepšení jeho stavu. A odpojení od přístrojů by ukončilo jeho utrpení. Jak to ti doktoři vědí!?! Jak ví, že není možné, aby se chlapec uzdravil? Že je choroba neléčitelná a ještě nikomu se to nepodařilo přežít? No a? Všechno je jednou poprvé. A „zázraky“ se dějí. I v medicíně. Na tom trvám. Po světě běhá spousta lidí, kteří neměli žít, lékaři nad tím kroutí hlavou, byli beznadějným případem, ale nějakým zázrakem se z toho vykřesali. A žijí!!! Protože dostali šanci! Protože jim nikdo nevytáhl hadičky ve chvíli, kdy si ještě s tím nedokázali poradit sami. Protože život je tak velká záhada, že ji žádný lékař (ať má zkušeností sebevíc) nemůže rozkrýt, rozkódovat, odhalit a učinit zcela čitelnou. Pak nikdo nemůže prohlásit, tenhle nemá šanci, nemůže ani přežít, natož se uzdravit, bude lepší jeho bytí ukončit. Kde ti lékaři vůbec berou jistotu, že ten chlapec trpí? Kde berou jistotu, že ač slepý a hluchý nevnímá lásku a snahu rodičů ho zachránit? Kde berou jistotu, že jeho život není zcela plnohodnotný, nebo alespoň stejně hodnotný jako životy nás vidících, slyšících a bez podpůrných přístrojů žijících? Myslím, že doktoři, kteří vynášejí takové kategorické soudy a jsou přesvědčeni o své pravdě, mají definici plnohodnotného života, ví přesně, co je pro pacienta dobré, a kdy už je jeho život nehodnotný, se velmi krutě mýlí. Zaslepeni lékařskými znalostmi zcela podceňují velikost života. Dá se pochopit, že musí vyslovit nějaký verdikt, nějakou diagnózu. Ale aby byl ten verdikt tak kategorický, že zakážou i pokus o záchranu takového života, je přístup značně arogantní.

Důvod třetí: Zákony staví na první místo práva dítěte. Tento důvod je naprosto nejabsurdnější a nejméně pochopitelný. Dítě podle názorů doktorů musí trpět a proto je v nejlepším zájmu samotného dítěte toto utrpení ukončit. Takže podle soudců a doktorů si vlastně dítě přeje ukončení svojí existence, protože je to pro něj nejlepší! A rodiče mohou dělat co chtějí, soud rozhodne za dítě a jeho život bude ukončen. Nepřipadá vám to, takto napsané, víc než absurdní? Přesto přesně takto všechny soudy postupovaly a všechny se shodly. K tomu se dá říct jediné: je něco hodně špatného v soudních systémech. Spravedlnost je zřejmě nejen slepá, ale i hloupá, bezcitná a absurdní.

Připadá vám některý z výše uvedených důvodů dostatečně silný pro to, aby malý chlapec nedostal šanci žít? Mě rozhodně ne! Doufám proto, že tento případ dopadne dobře. A nezvítězí absurdní lékařské a soudní rozhodnutí. Protože život je velký zázrak, kterému tak úplně nerozumíme, a neměli bychom o něm takto rozhodovat.