Politické „hřiště“ je v ohrožení. Ne samotná jeho existence, ale pravidla, která na něm panují. A mohli by se vyměnit i hráči. Podaří se politikům toto „nebezpečí“ zažehnat?
Andrej Babiš je pro ostatní politiky „osinou v zadku“. Napochodoval do veřejného života, do politiky, do vlády, a začal vládnout po svém. Zcela ignoruje tradiční politické „postupy“, odmítá hrát s ostatními hru „v duchu rodinném, pracujeme na blahobytu svém“. Nějak se nám odmítl zapojit a splynout s ostatními „tradičními“ politiky. Začal vést stát jako firmu a ono to ještě navíc, k velké lítosti ostatních politiků, funguje. Díky svému kapitálu si může dovolit (a také to s patřičnou mírou přezíravosti dělá) ignorovat pozvánky k politickým „tanečkům“, které pod pláštíkem politických dohod, kompromisů a „konsensů“ slouží k jedinému: vyvolat u občanů dojem, jak politici usilovně pracují pro jejich blaho a přitom získat výhody a finanční prospěch pro sebe a svoji partaj. Že se tam takový člověk dostal, je nebezpečný precedens!
Představte si, že by do politiky nakráčelo víc takových Babišů. Nepodplatitelných, arogantních, dravých, nekompromisních, tvrdě jdoucích za svým, vyžadujících práci a výsledky. Co by si pak počal onen chudý, poctivý, altruisticky smýšlející politik. Jeho hřišťátko, vznešeně nazývané politická scéna, by bylo rozprášeno. Najednou by to bylo jako ve firmě, nemáš výsledky, sbal si fidlátka a už ať jsi pryč. Zmizel by rodinný přístup: tak teda jsi to pěkně zmastil, hrabal sis moc viditelně, už si toho i lidé všimli, tak tě někam chvíli uklidíme, ale jinak v pohodě, nic se neděje, však i my ostatní jsme se z toho měli dobře, tak tě podržíme. To by byla katastrofa! Tomu je třeba zabránit! Do boje! Ruku v ruce, svorně.
Nejdříve zkusíme najít něco, co by předvoji nové verze politika „zlomilo vaz“. Takže nějakou pořádnou špínu, aby voliči volali po jeho odvolání a my politici to s těžkým srdcem, vždyť se tak snažil, musíme udělat. Hnízdo (nepoctivé, prohnilé, čapí) jsme našli, ale ejhle, pán má hroší kůži. Naprosto nic to s ním neudělalo, odstoupit nehodlá a odvolat ho, na to nemáme "koule". Ale nevzdáváme to, hledáme dál. Korunové dluhopisy! Využít mezeru v tehdejších zákonech a zkrátit stát na dani, si přece dnešní ministr financí nemohl dovolit. A tak věnujeme svůj drahý čas (co se platu týče rozhodně hodně drahý) a budeme to rozebírat horem dolem a ultimáta klást. Nezabere to, lhůta pro vysvětlení či odstoupení sice ještě neuplynula, ale už je nám tak nějak předem jasné, že nám zase uklouzne. Tak mu aspoň to účinkování v politice pěkně znepříjemníme. Když mu zakážeme jeho firmy, odejde sám. Ale ono zase nic!
Tak takto nějak se ubírá život českých politiků. Namísto, aby pracovali pro lidi, snaží se vystrnadit jednoho z mála, který má opravdu výsledky. Nechci se pana Babiše zastávat, hájit a vypadat jako jeho nadšený příznivec. Tak to vůbec není. Uvědomuji si, že je to nemilosrdný podnikatelský žralok, který svoje zuby neodložil ani ve vysoké politice. Jen zahrnul náš stát do impéria svých firem. A z toho nemůžeme mít v žádném případě radost. Ale opravdu pracuje, má výsledky a až na občasné úlety (jako je EET, imperátor bohužel potřebuje mít své impérium pod absolutní kontrolou) jsou jeho činy ku prospěchu i naší země (takže i jeho zatvrzelí odpůrci z vlády a parlamentu, by místo pletichaření, měli více pracovat a dokázat činy, že si místo na slunci zaslouží). To je můj názor. Jestli na tom něco je, ukáží až volby. Bude-li znovu zvolen Andrej Babiš nebo jestli dostanou opět (po kolikáté již? oranžová modrá oranžová modrá) příležitost klasičtí političtí tanečníci, se svými obehranými figurami. Necháme se překvapit.
