Někteří youtubeři vydělají za rok i přes milion. Slušné peníze, řeklo by se. Jaké k tomu asi musí být předpoklady? A proč je někdo platí?
Tohle bude zamyšlení z pohledu člověka mimo youtuberský proud, věkově i názorově. Táhne mi již bezmála na padesátku, takže lze předpokládat, že začnu do “youtubeřiny“ nemilosrdně pražit a nenechám na ní nit suchou. To také možná přijde! Ale pokusím se najít i klady a objektivně tento fenomén zhodnotit.
Sám jsem youtuber nikdy nebyl a jejich výtvory nesledoval. Ani náznakem. Takže, když mě zaujaly články o jejich výdělcích (člověk by se měl inspirovat každým úspěchem druhých, z neúspěchů, především vlastních, se naopak poučit), řekl jsem si, že se tomu podívám trochu na kobylku. Začínal jsem tudíž "z čisté vody", výtvory youtuberů dosud "nepolíben“.
Samozřejmě jsem začal u těch nejúspěšnějších (kteří to jsou, je vcelku irelevantní, nebudu jim dělat reklamu, bylo by to zbytečné). Pustil jsem si pár jejich kousků. Pokud jsem napsal kousků, není to úplně přesné, spíš to byly kusy nebo dokonce pořádné fláky. To bylo první překvapení, jak jsou jejich výtvory dlouhé. Pokud člověk dokáže mluvit o něčem dlouhé desítky minut či dokonce hodin, je to na pochvalu, musí být nabitý vědomostmi, aby udržel pozornost posluchače, řekl jsem si. Sledováním několika desítek výtvorů (statistici by řekli reprezentativního vzorku) jsem dospěl k závěru, že je to přesně naopak. Důležité při tomto povolání je umět mluvit, žvanit, plkat, chvílemi i blábolit. Příznivci youtuberů, nečertěte se, nemyslím to ve zlém! Uznávám, že i to je umění, dokonce umění nadmíru ceněné. Mnoho dnešních youtuberů má dveře do politiky jistě otevřené. Mluvit a příliš toho neříct, nezabývat se fakty, ale stále chrlit proud slov. Přílišná znalost v nějakém tématu, je naopak na škodu, člověk pak má tendence „utopit se“ v odborných záležitostech, posluchač přestává rozumět a ztrácí zájem. Ti, co již prošli nějakou odborností, na něco se specializují, mají tendenci mluvit pouze o tom svém a nedokáží se příliš věnovat obecnému řečnění.
Jistě je potřeba pro toto povolání určitý všeobecný přehled a pohotovost. Tu již musí mít youtuber „v genech“, naučit se to dá jen do jisté míry a je nutno toto umění neustále pilovat. A musí ho to především bavit. I když do tohoto fenoménu dnešního virtuálního světa vtrhly peníze a může se zdát, že jsou hlavní motivací, jsem přesvědčen, že to tak není. Že by se oni perspektivní mladíci a slečny realizovali svými mnohahodinovými výtvory úplně stejně, i kdyby za to od reklamních agentur a dalších plátců nedostali ani korunu. Právě proto, že je to prostě baví. A je jenom bonusem a děsně fain, když za dělání toho, co vás baví, ještě dostáváte peníze (třeba já si proto kdysi pořídil hospodu).
A jaké jsou motivy těch, co podporují youtubery statisícovými částkami? No samozřejmě reklama, prodej a zvýšení obratu. Zatímco na činnosti a motivaci samotných youtuberů jsem neshledal nic odsouzeníhodného, v případě jejich mecenášů to již tak čisté nebude. Dost nehezky se svezli na zálibě (především) mladých v internetové komunikaci, vtrhli do jejich virtuálního životního prostoru, využili obsahovou prázdnotu (reklama jde pak více vidět, je to kontrast) a nepěkně na nich parazitují pro vlastní zisky. Díky tomu se stávají především sociální sítě jedním velkým reklamním blokem, ve kterém se ztrácí užitečné informace pod nánosem informací placených (většinou neužitečných).
Závěrem tedy odpověď na otázku, proč se nestanu youtuberem. Plkat o věcech nedůležitých umím (to jsem dokázal i tímto článkem). Nechci se však stát kolečkem v reklamním a prodejním soukolí a pomáhat budovat svět, založený jen na penězích, zisku (k tomu virtuální svět, bohužel, neomylně směřuje a je to velká škoda, mohl být takový krásný, příjemný). Jsem už takový idealista. A mladí by mi stejně nerozuměli, mluvím moc spisovně. (A navíc pro plané tlachání potřebuji přísun piva a mám obavu, že bych to, ani se všemi těmi milionovými odměnami, finančně neutáhl). To je vše. Děkuji vám za pozornost.
