Přežijeme díky volbám?

Pár měsíců před volbami se začaly strany chovat tak, jak po nich voliči celou dobu chtějí. Zůstaneme díky tomu bezpečnou a ekonomicky prosperující zemí?

Dokud byly volby daleko, chovaly se strany jako sobecký chlapeček, který našel tátovu kreditní kartu a vyrazil si s kamarády za zábavou. Nejdříve koupil hromadu bonbónů, zmrzliny a hraček sobě, pak něco málo i družině svých kamarádů, kteří ho za umění zahrnout se blahobytem bezmezně obdivují. Je mu jedno, co chtějí jeho rodiče a co jim slíbil. A co na tom, že rodině nezůstane nic na živobytí, hlavně že on si koupil co chtěl.

A najednou se přiblížily volby. A tento rozmazlený chlapeček najednou vidí, že se bude muset vrátit za rodiči (za voliči) a je možné, že za to, co udělal, ho už nebudou chtít, dají ho do dětského domova, prostě se ho zbaví. A přepadla ho hrůza.

Tak přesně v tomto stavu se momentálně nachází všechny strany. Celé roky na to, co naslibovaly před minulými volbami, zvysoka kašlaly. Především vládnoucí strany dostaly strach. Opozice se pouze odmlčela, přece jenom, oni se mohou schovat za to okřídlené: „My nejsme ve vládě, nemůžeme nic změnit ani prosadit. Ale až nás zvolíte, tak všechno co tito pokazili hned zrušíme, všechno napravíme, k blahobytu přivedeme zemi i každého z vás. Tak přísaháme!“. Ale vládnoucí strany musí jednat hned. A obuly se do toho opravdu s vervou.

Nejdříve si vzpomněly, že nejvíce jejich voličů se pohybuje v pásmu nízkých mezd, že žijí prakticky na hranici chudoby. A tak rychle zvýšit minimální mzdu. Celé roky přitom všem bylo jedno, že v těch našich „montovnách“ montujeme za tak nízkou mzdu, že by kolega montér v sousedním Německu za to montovat odmítl. A tak budiž vyšší minimální mzda.

Důchodců je mezi voliči také hodně. A stále přibývají, takže v době voleb jich bude ještě víc. A těch před důchodem také. A těch, co jsou sice ještě mladí, ale na důchod už se těší a počítají s ním na stáří, je také hodně. A tak se v minulých dnech rychle odhlasovalo zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let a rychlejší růst penzí. Pokud se však nezačne s vybranými prostředky hospodařit „z gruntu jinak“, zůstane tento slib v oblasti zbožných přání. Že na to prostě peníze nebudou. Ale to zatím nikdo neřeší, je přece před volbami, „náš volič“ by se neměl rozrušovat zbytečnými detaily (ještě by se mu mohla ruka zachvět a nevhodit tu správnou obálku).

A zatím poslední počin od naší vlády, na získání bodů v příštích volbách? Ministr Chovanec se nechal slyšet, že z plánovaného počtu 1600 migrantů, které měla naše republika „adoptovat“, jsme jich přijali pouze tucet a už žádného dalšího rozhodně nepřijmeme. I kdyby celou naši vládu bruselští na skřipec natahovali, žhavým železem pálili a v kole lámali. Tak je naše vláda statečná a za bezpečnost našich občanů se bije. Ona zatím EU hrozí jenom sankcemi a pokutami, ale i tak je to od naší vlády „statečné“ gesto vzdoru, ještě nedávno nemyslitelné. Zase za to mohou ty volby. Drtivá většina voličů migranty nechce, takže nám bude houby platné, že budeme s EU zadobře, když my už u toho nebudeme, protože nás nezvolí, řekla si vládnoucí strana. A tak zase chvíli platí staré přísloví: bližší košile (český volič), než kabát (úředník EU).

Když k tomu připočtu boj české vlády proti omezování práva vlastnit zbraň (což je počin, dle mého soudu, naprosto výborný, pan Chovanec má asi rád zbraně, a díky za to) a skončení nesmyslného experimentu s umělým udržováním slabé koruny, tak by se mohlo zdát, že je vše v pořádku. Ale tohle mohlo být už dávno! Minimální mzda se mohla zvednout dříve, než se spousta rodin ekonomicky vyčerpala, zadlužila se, protože nebylo na základní životní potřeby. Důchody se mohly začít řešit také již mnohem dříve, protože je to záležitost naprosto stěžejní a dlouhodobá. A tento narychlo upečený slepenec důchodových slibů se stejně bude muset zrevidovat. Už dávno mohli politici deklarovat svým občanům, že budou ctít jejich přání a migranty k nám nevezmou, abychom se tady cítili bezpečně.

Ale díky aspoň za toto, díky za „strašáka“ voleb, který přinutil ty, co jsou u moci, pracovat aspoň chvíli pro lidi. A s nadsázkou volám: volby každý rok, ať to stojí, co to stojí, protože se to vždycky vyplatí!