Pokuty firmám a daně občanům

Měly by firmy, třeba mobilní operátoři, platit pokuty procentem z jejich obratu nebo přesně stanovenými částkami? V případě občanů je zdanění procentem samozřejmé, dokonce se občas zvažuje progresivní. Je to spravedlivé?

Projednávání novely zákona o elektronických telekomunikacích se zastavilo na námitkách satelitních i mobilních operátorů. Těch námitek je víc, a těžko říct v kolika z nich je skrývá pouze zdržovací taktika, kterou se mobilní operátoři, přes dobře „namotivované“ poslance hospodářského výboru, snaží co nejdéle zachovat benevolentní stav tohoto zákona. Každopádně se objevil i pozměňovací návrh, kterému by slušel podrobnější rozbor. Je v něm snaha zrušit možnost Českému telekomunikačnímu úřadu udělovat operátorům pokuty podle jejich obratu. Měl by tento návrh projít?

Pokud se na tuto podíváme z obecného hlediska, pokuta by měla být trestem. A to trestem citelným. Pro malou firmu, s obratem v řádu statisíců, je pokuta, řekněme půl milionu, hodně citelným postihem, který jí vezme všechen zisk, ba dokonce ji může uvrhnout do existenčních potíží. Je to tedy trest víc než citelný a jenom jeho hrozba má účinek dostatečně preventivní. Zatímco pro velkou společnost, s milionovými obraty, je taková pokuta směšná. Je to něco, co se dá „risknout“, protože i když se na to přijde, skoro nic to, ve vztahu k obrovským ziskům, nestojí. Spravedlivé proto je, aby každá firma platila pokuty procenty ze svého obratu.

Pokud odbočíme k pokutám občanů, mělo by to být stejné. Silniční pirát s vysoce nadstandardním příjmem lehko zaplatí několikatisícovou pokutu. Silničního piráta s podprůměrným platem to bude hodně bolet, bude si to pamatovat a dávat si příště pozor. Takže opět procenty. Jenže tady je problematika o malinko složitější. Zatímco u firmy se obrat, a celková finanční kondice, dá zjistit velice snadno, zjišťování příjmů a majetků občana už naráží na potřeby lustrování soukromé osoby, možnost zneužitelnosti a další aspekty zásahů do soukromí. A ani pak není navíc jisté, že bude nastavena spravedlivá výše postihu (vždyť kolik multimilionářů vlastně oficiálně nic nevlastní a mají průměrný příjem). Správné by to bylo, ale prosadit něco takového znamená vzdát se části svého soukromí, zapojit další úřednický aparát a výsledek je přesto nejistý. Je asi dobře, že tyto pokuty jsou pevné, a že existuje podpůrný systém (v případě dopravy bodový, v ostatních případech možnosti řešit recidivu jinými prostředky), který preventivní účel naplní částečně také.

A co daně? Zatím to vypadá, že pracovat a vydělávat je ten největší prohřešek. Je trestán nejvíce. Tady nikdo ani neuvažuje, že by částka byla pevná, je nastavena rovnou ta vyšší úroveň „postihu“, zdanění procentem. Jinak to ale asi nejde, na provoz státu je třeba vybrat, to by se pouze s pevnými částkami nikdy nepodařilo (musely by být nastaveny tak, aby je zvládli platit i ti s průměrným a podprůměrným příjmem, takže hodně nízko). Ale občas se objevují i tendence udělit daňovým poplatníkům „vyšší level“ tohoto trestu, progresivní daň, tj. v různých pásmech výše výdělku, různé procento zdanění (samozřejmě čím víc, tím vyšší procento).

Takže firmy s miliardovými obraty se snaží „prolobovat“ zachování pevných (směšně nízkých) pokut za jejich nemalé prohřešky, zatímco občan dostává citelný „postih za výdělek“ automaticky a zvažuje se, že se mu ještě přitáhne uzda v podobě zdanění progresivního. Je to spravedlivé? Už jen z tohoto porovnání je patrné, že není.

Jak to změnit? Je dobré o tom přemýšlet při pročítání programů jednotlivých stran pro následující volby.