O slibech, které se neplní

Volby se blíží, politici slibují. A klidně i něco, co dodržet nemohou. A klidně i něco, co dodržet nechtějí. Hlavně aby nalákali voliče. Devalvuje to celou politiku. Ale co s tím?

Čím dál víc lidé považuje naši politiku za kabaret. A nejspíš právem. V kabaretu si poslechnete komický výstup, zatleskáte, do klobouku vhodíte šesták, obléknete kabát a vyjdete do mrazivého vzduchu. A tam na vás udeří realita. Možná si na kabaretní vystoupení vzpomenete, a řeknete si, kdyby to tak všechno bylo jak nám líčil ten komik na podiu, to by se nám žilo. Ale víte, že to tak být nemůže.

Tak nějak to začalo fungovat s politikou a normálním životem. Lidé si na to zvykli, že politici slibují, ale sliby plněny nejsou. A nikomu to nevadí! Byl to jen předvolební slib, to se nepočítá. Ale to je hodně špatně.

Kdyby vám soused večer u piva slíbil, že vám věnuje střešní tašky, protože vám střecha dosluhuje, vy byste druhý den střechu kompletně odkryli a čekali na něho. Soused nejde, mraky se stahují, pršet začne každou chvíli a on nikde. Jdete k němu, zvoníte, vyleze rozespalý. Ahoj, co že po mě chceš? Jo tašky že jsem ti slíbil? Ani se to moc nepamatuju, ale stejně, to byla jen taková řeč u piva, hospodský slib, nevím proč se vztekáš, seš jak malej Jarda, dej mi pokoj. Byli byste hrozně naštvaní, s takovým člověkem slovo nepromluvili, nesedli si s ním u stolu, natož abyste poslechli jeho příští radu, třeba zahodit kosu, protože vám slíbí, že vám věnuje sekačku. Možná i přes hubu byste mu dali, kdyby s něčím takovým zase přišel. No vidíte, a politikům to projde. Jak je to možné?

Politika a politické sliby zdevalvovaly. Nemají naprosto žádnou hodnotu. A politikům to tak vyhovuje. A přitom je to chyba nás, občanů, že po vhození volebního lístku, to pro nás končí. Pak to končí i pro ty politiky. Nemusí se ani dívat do starých volebních programů, nic z toho je už nezajímá. Mají program plný nových krásných slibů a my jim to „žerem“. Měli bychom vzít minulé volební programy, všechny ty sliby, které se v předvolebním období objevily a podívat se, kolik toho bylo splněno. Aha, tak milý pane politiku, ještě nemáte splněný minulý úkol, ke kterému jste se zavázal, když jsme vám vhodili svůj hlas. Tak dokud ho nesplníte, nemáte šanci vyhlásit další. Nejdříve zrušte restituce, jak jste nám slíbili, pak teprve můžete slibovat vlak důchodcům zadarmo (jeden z tisíců příkladů slibu jedné konkrétní strany, ale takhle by se dala vzít „na paškál“ jakákoliv strana). Dokud nesplníte jeden slib, nedávejte další. Všechno popořádku. Měli jste na to dost dlouho čas a pořád ještě máte, když to nestihnete, přijdete o post a tím o možnost sliby plnit, vaše smůla. Kdyby to takhle fungovalo, ubylo by planých slibů. Ale je to jenom o nás o voličích, aby to takto nekončilo.

Trochu nevýhoda je v tom, že se páni politici mohou vymlouvat. Náš volební systém není moc dobře nastavený, protože generuje nutnost vytvářet koalice (často i s těmi, proti kterým vítězná strana programově stojí). Takže politici se pak mohou vymlouvat, že nemohli jinak, že museli udělat kompromis. Jsou to jen výmluvy, protože kdo chce, řeší jak to udělat, kdo nechce, řeší jak to okecat. Rozhodně by změna volebního systému stála za úvahu.

Ale, i když nám volební model ztěžuje situaci, je to pořád o nás, občanech, nevykašlat se na to a ptát se. Volil jsem vás, protože jste mi slíbili to a to. Proč jste to nedodrželi? A trvat na dodržování slibů. Nejen hospodských, ale i volebních. V mezidobí nás zvolení politici moc neposlouchají, nepotřebují nás, jsme jim jedno (což by zákony o referendu a jejich odvolatelnosti změnily). Ale teď, před volbami, dělají, že naslouchají a slibují. Připomeňme jim staré sliby a pokud nejsou splněny, nenechme se nalákat na další.