Netleskáme

Správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny schválila řediteli roční odměnu 1,3 milionu korun. Prý dobře pracoval. Co na to my, pojištěnci?

My pojištěnci na to nic! Nepřipojíme se k potlesku, nepoplácáme pana ředitele po zádech.

Pojišťovna skončila s přebytkem 2,6 miliardy. Znamená to, že dobře hospodařila. Ale v případě instituce, která má rozdělovat zisk potřebným, to znamená, že na nás nejspíš někde ušetřila. Do ekonomiky takového molochu ovšem nevidím, tak třeba naší největší pojišťovně křivdím, třeba úspora vznikla na druhé straně, podařilo se zajistit více peněz, efektivita práce zaměstnanců se podařila zvýšit, provozní náklady se naopak podařilo snížit.

Proč tedy nepochválit pana ředitele, nepopřát mu, ať si k 2,5 milionovému ročnímu platu tento „drobný bonus“ náležitě užije?

Věřím, že pan ředitel je pracovitý člověk, nezpochybňuji jeho kvalifikovanou a poctivou práci. Ale chválit ho začnu:

- až můj kamarád, invalida s nohou amputovanou v koleni, dostane příspěvek na pořízení auta, bez kterého se neobejde, a o který tuto pojišťovnu marně žádá (rezignoval již natolik, že teď už bojuje jen o zaplacení systému pro ruční řízení, ale i to je ve hvězdách).

- až můj otec, když si půjde vyzvednout nezbytné léky, nebude potřebovat několik set korun na doplatky (což mu, jakožto důchodci, vždy pěkně nabourá rozpočet).

Zatím jsem si vzpomněl jen na tyto dva důvody. Možná bych, při hlubším zamyšlení, objevil ještě další. Ale není třeba, i toto stačí, abych panu řediteli nezatleskal. A co vy?