Zemřel kardinál Miloslav Vlk. Zemřel člověk. A podle všeho dobrý člověk. A diskuse k článkům o jeho životě a smrti je mnohdy tak ubohá, že musí být blokována. Proč?
O panu Miloslavu Vlkovi jsem toho příliš nevěděl. Pouze to, že byl význačný církevní hodnostář, kardinál a několik let i pražský arcibiskup a hlava české římskokatolické církve. Teprve z článků oznamujících jeho úmrtí jsem se dozvěděl o jeho životě více. Pro totalitní režim byl osobou nepohodlnou, byl pronásledován, zbaven možnosti vykonávat kněžské povolání. Ač vystudovaný historik, musel se živit jako umývač oken. A teprve po roce 1989 se mohl vrátit oficiálně k povolání kněze (i v době zákazu však církevní činnost nepřerušil a sloužil tajné mše pro malé skupinky věřících). V duchu jsem si řekl: musel to být statečný a čestný člověk.
A pak jsem otevřel diskusi!! A vidím nenávistné výkřiky, že sloužil nesmyslné víře v neexistujícího Boha a spekulace o tom, proč ho bůh rakoviny nezbavil, když je všemohoucí. Na řadu přišly i restituce a co všechno církev ukradla. Přestože s takovou demagogií většina (naštěstí většina) nesouhlasila, změnila se diskuse v dohadování, jestli je bůh a kolik toho má církev dostat ze státního majetku. Na některých zpravodajských serverech byla diskuse zřejmě tak vášnivá, že byla zablokována (pokud to administrátoři neučinili již preventivně, v obavě co by závistiví anonymové mohli pustit do světa).
Místo diskutování o životě pana Vlka, které by mělo být takovým nekrologem o životě člověka, statečného, zásadového a čestného, se diskutuje o věcech úplně jiných, stylem konfrontačním a nenávistným.
Poděkování patří všem diskutujícím, kteří zamindrákované křiklouny usadí do patřičných mezí. Pan kardinál by jistě svůj život a své postoje dokázal obhájit. Ale je smutné, že se takové nenávistné diskuse vedou pod zprávou o smrti člověka, jehož životním mottem bylo: „Musíme tady být pro druhé, láska je hodnota nad jiné“.
