Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.
Tuzemský rum patříval mezi nejoblíbenější takzvanou „sprostou kořalku“. Pak se v Bruselu někdo zamyslel a zakázal používat název Rum. To jsme ještě zkousli. Představa bohatého zahraničního turisty, který zabloudí do české hospůdky páté cenové skupiny a přiotráví se „tuzemákem“ v domnění, že popíjí jemný alkohol pálený z cukrové třtiny, je vskutku děsivá. Nikomu jinému se to stát nemohlo, protože všichni obyvatelé národa českého dobře ví, že Tuzemský rum nemá s cukrovou třtinou pranic společného. A všem také bylo jedno, jestli jsou výchozí surovinou brambory nebo nějaká ropná frakce. Prostě někomu Tuzemský rum chutnal, někdo ho snesl pouze v cukroví a pro někoho to byl odpadní nápoj, který by nepozřel ani kdyby ho prosili. Každému podle jeho chuti.
A tyto chutě nám zůstaly, i když se z „tuzemáčku“ ztratilo to kouzelné slůvko Rum (někde zmizelo pouze písmenko a zůstal nám „Um“, někdy zbyl jen název Tuzemák či Tuzemský). Žádná revoluce se kvůli tomu nekonala. V hospodě si dál objednáváme rum a nikdo se nad tím nepozastavuje. To asi nebyl dobrý výsledek. Činovník v Bruselu, který tento zákaz vymyslel, za to zřejmě žádnou velkou pochvalu nedostal, tolik povyku pro nic. Čechy toto omezení nijak nezlomilo, nijak se jich to nedotklo, dál si popíjejí svůj bramborovo-tresťový nápoj, ať je na lahvi název jaký chce.
Úředník se musel zamyslet znovu. Zakázat brambory? To by bylo hodně drsné a asi by to neprošlo. Navíc by si svůj národní nápoj klidně vyráběli z kvasného lihu nebo třeba z nedenaturovaného technického. A ze zákazu brambor by byla jen ostuda. Takže jinak. Když najdeme v tom jejich Tuzemáku něco škodlivého, můžeme ho zcela vymýtit. A Čechům nezbyde než se „euronormalizovat“ a začít pít to, co všichni v Evropě (už takhle se dost odlišují, bojkotují snahu o migrační obohacení a vůbec se všelijak vzpouzejí naší snaze řídit jejich životy).
A tak se náš „tuzemáček“ ocitnul před zvláštním soudem. Byl souzen a odsouzen. K úplnému zákazu. Za údajnou karcinogenitu rumového aroma v něm obsaženého. Pokud se nestihnou provést testy, které by jeho jméno očistily, bude už v dubnu příštího roku na seznamu zakázaných látek (hned vedle yperitu, napalmu, C-čtyřky a semtexu). Zvláštní přístup Evropské komise, kdejaký padouch se těší presumpci neviny a můj „kamoš“, co mě provázel celé dospívání a i velkou část dospělého života, dostal trest nejvyšší. Na základě velice pofiderních předpokladů, že některé látky v tresti by mohly být karcinogenní. To se tedy bruselský úředník vyznamenal, tajné heslo „Otravovat a škodit“ naplnil dokonale.
Evropská komise ukazuje svoji moc. Je to demonstrace síly, něco jako když americké letectvo přeletí území Severní Korei, také tím říká, můžeme vás smáznout kdykoliv si vzpomeneme. A stejně tak Evropská unie ukazuje svoji sílu nám, Čechům. Nesmyslnými zákazy, nesmyslnou buzerací. Tato instituce už dávno neslouží nám. Naopak, vyžaduje, abychom my sloužili jí. Testuje nás. A pokud se nevzepřeme zákazu Tuzemáku, asi se nevzepřeme ani přídělu migrantů, když se na nás přitlačí. A dalším nesmyslným příkazům, zákazům a nařízením.
Takže protestujme, zlobme se, pišme petice, vyjděme do hospod a bojujme za záchranu Tuzemáku jeho zvýšenou konzumací. A vždy ho objednávejme větou: „Chci RUM, ale žádnou cukrotřtinu, ale ten náš, TUZEMSKÝ“. Tak na zdraví!
