Přizvat ekonomické migranty do Evropy, je jako zraněnému s velkou ztrátou krve naordinovat léčbu „pouštěním žilou“. Proč přesně toto udělal papež František?
Papež František mi byl od nástupu do svého úřadu sympatický svým lidským, prostým a přitom realistickým přístupem k otázkám tohoto světa. Toto se, zdá se, mění. Chystá se katolická církev spáchat „duchovní sebevraždu“ nebo je to jenom o nedostatku informací hlavy této církve?
Že by se měla církev zabývat milosrdenstvím, od ní tak nějak samozřejmě očekáváme. Je proto chvályhodné, že se papež osobně jezdí podívat na místa, kde by takové milosrdenství mohlo být zapotřebí. Uprchlický tábor se přímo nabízí. Jen by mě zajímalo, v jakém táboře papež František byl, co tam viděl a s kým mluvil. Protože si nedovedu vysvětlit jeho následující závěry.
V ceremonii v bazilice svatého Bartoloměje popsal své dojmy z návštěvy uprchlického tábora v Řecku. A učinil několik zásadních prohlášení a výzev v otázce přijímání migrantů. To, že tábor označil za koncentrační, budiž. Zbavme toto slovo, prosím, na chvíli obecně vžitého negativního významu, který získalo za druhé světové války, významu tábora likvidačního. Uprchlické tábory v podstatě koncentrační jsou. V tom smyslu, že se v nich shromažďuje, čili koncentruje, velké množství lidí, tudíž mohou být přeplněné a podmínky v nich zdaleka nejsou ideální. Věřím, že takto to papež František myslel.
Co už je však těžší pochopit, je jeho další výrok: „Itálie má jednu z nejnižších porodností na světě, pokud zavřeme dveře i migrantům, nazývá se to sebevraždou“. Pokud bychom toto prohlášení analyzovali z pohledu pouhé logiky, znamená to, že pokud klesá porodnost, bude klesat počet ekonomicky aktivních lidí a neměl by mít kdo živit stárnoucí populaci. A proto je třeba přijmout migranty, aby tento nepříznivý trend zvrátili. Jenže to je kolosální omyl, který bych přirovnal k léčení zraněného, vyčerpaného a krvácejícího člověka, „pouštěním žilou“. Pravda, populace se přílivem migrantů omladí, ale její ekonomická výkonnost zůstane stejná a zátěž na pracující Italy (a na Evropany obecně všechny) se ještě mnohonásobně zvýší, protože budou muset život i tyto „přírůstky“. Drtivá většina takzvaných běženců jsou migranti ekonomičtí, kteří rozhodně pracovat a zachraňovat ekonomiku evropských států nepřišli. Proč to papež František neví?
Napadá mě jediné vysvětlení. Jeho návštěva v uprchlickém táboře probíhala stejně jako kdysi u nás návštěvy sovětské delegace: pionýři oblékli nažehlené modré košile a uvázali červené šátky, nafasovali mávátka a byli „nainstalování“ podél cest, trasa delegace se uklidila, vyspravila a barvami oživila (klidně i tráva se barvou natřela, aby byla zelenější). Takže delegace z okýnka svých limuzín viděla zemi krásnou, radostnou a příznivě jim nakloněnou. Něco takového muselo potkat i papeže. Zřejmě mluvil s tím mizivým procentem opravdových válečných běženců, kteří zažili hrůzy konfliktu, jsou vděčni za každou pomoc a pokud by dostali šanci zůstat v Itálii, byli by vděčni a pracovali pro blaho země, která je zachránila. Určitě neměl možnost mluvit s kluky ve značkových hadrech, s novými mobily, kteří by na něho řvali, že chtějí do Německa, chtějí nové oblečení a jídlo, které dostávají jim není dost dobré. Určitě je neviděl, jak mlátí železnými tyčemi do aut, obtěžují a znásilňují ženy a dívky, terorizují místní obyvatelstvo a vyvolávají konflikty. To by přece musel mluvit jinak!
Jsem přesvědčen o tom, že papež František je člověk spravedlivý, moudrý a čestný. Věřím, že časem dokáže prohlédnout i tuto „Potěmkinovu vesnici“. Doufám, že to bude brzy, protože pro spoustu lidí je morální autoritou, jeho názory jsou respektovány a má velkou moc ovlivnit myšlení a konání nejen křesťanů. Bylo by proto maximálně žádoucí, aby reálným viděním situace přispíval ke stabilitě a bezpečí v Evropě. K tomu mu dopomáhej Bůh.
