Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou. 

Sucho, málo dešťů i plýtvání vodou způsobuje, že se ocitáme v podobné situaci jako země s pouštním charakterem území. Zásoby podzemní vody pomalu ubývají a půda je tak vyprahlá, že i když zaprší, voda steče po povrchu do potoků a řek a k obnově podzemních zásob příliš nepřispěje. Nedobrá to situace.

Poručit počasí a celkovému klimatu zatím neumíme (což je nejspíše dobře, kdoví jak bychom s takovým „darem“ naložili), takže nezbývá, než uchránit zásoby vody omezením jejího čerpání. Pro rady, jak zachovat zásoby vody, se naši odborníci rozhodli využít zemi, která má v této problematice mnoho zkušeností a prokazatelné výsledky – Izrael. V této zemi, ač je převážná část jejího území pouští, nedostatkem vody netrpí. Je to dáno investicemi do technologií, které zajistí efektivní využití podzemních vod. Díky tomu ani lidé žijící v oázách v poušti netrpí nedostatkem, ba dokonce si mohou dovolit zavlažovat rozsáhlé plochy zemědělské půdy a skleníků. Proto konzultacím a spolupráci našich předních vodohospodářů a pracovníků ministerstva, nelze než zatleskat. Pravda, u nás to bude tvrdší oříšek než v pouštním Izraeli, především díky schopnosti našich předchozích vládců vše rozprodat, či přímo darovat, takzvaným „strategickým zahraničním investorům“, kteří teď sosají zisky a budou tou pověstnou „žábou na prameni“ při snaze o šetření vodou (nemají na tom naprosto žádný zájem, protože čím větší spotřeba, tím větší zisk, pro ně). Ale to vše se dá vyřešit, buďme optimisté.

Základním předpokladem pro úspěšné řešení však je nutnost změnit celkový přístup našich lidí k vodě. Voda je pokladem, který si musíme schraňovat a hýčkat, nikoli s ní plýtvat. Tady se nesmí projevovat to naše oblíbené „z cizího neteče“. Protože ono nikdy neteče z cizího, vždy z našeho.

I když mnohdy zastávám názor, že osvětou a mluvením se toho příliš nedosáhne, že je třeba volit tvrdší řešení, že pouze srážka s tvrdou realitou donutí člověka změnit své uvažování, návyky a přístup, v tomto případě si to nemyslím. Tohle není jen o řešení konkrétního problému, má to hlubší kořeny a začít s osvětou je maximálně žádoucí a potřebné (na základních školách, na dalších vzdělávacích stupních, i obecně mezi všemi lidmi). Nejen, jak je důležitá voda a že si jí musíme vážit, neznečisťovat a neplýtvat s ní, ale obecně o tom, jak je důležité si vážit všeho, co v naší zemi máme. Jak je třeba nebýt lhostejný a starat se o to, co máme, s péčí „řádného hospodáře“, protože je to opravdu naše.

Vrátím se k Izraeli. Poté, co člověk s povděkem kvituje, že využít povolenou hmotnost zavazadla do letadla na dovezení kanystru vody v domnění, že zde bude vyvážena zlatem, by byl nápad více než hloupý a zvykne si, že dopravní značky uprostřed pouště varující před přívalovou vlnou, schopnou smést ze silnice i automobil, nejsou dílem místního vtipálka, ale upozornění na reálné nebezpečí (pravda, nepříliš časté, při několikaměsíčním pobytu v pouštní části Izraele jsme příliš deště neviděli), tak si nelze nevšimnout, jak je tato země pospolitá. Jak ji všichni berou za svoji vlast, za svoji rodinu. A to, co je náš člověk schopen udělat většinou pouze v rámci svojí nejbližší rodiny (takže ušetřit vodu pro své dítě, postavit se na odpor útočníkovi ohrožujícímu jeho příbuzné), dokáží obyvatelé Izraele aplikovat do praxe i v rámci vlasti a státu. Protože vlast a stát jsou jejich rodinou. Tohle bychom si měli vzít za své i u nás. Takové myšlení a cítění bychom měli podporovat. Pak bychom i s vodou lépe hospodařili (určitě lépe, než když se to bude prosazovat represemi, zdražováním, pokutami, zákazy, jak je u nás dobrým zvykem a jak už se zase i v případě vody chystají politici učinit). Ale hlavně bychom se cítili bezpečněji v naší vlasti, protože bychom věděli, že se nás vždy zastane „někdo z rodiny“, náš spoluobčan. Tak jako v Izraeli. Takovému přístupu bychom se měli od nich přiučit.

Vím, je to úkol heroický, nesnadný. Ale pracovat na něm bychom měli! Je to důležitější než cokoliv jiného. Protože zásoby vody budou ubývat a bezpečnostní situace se bude zhoršovat. Alespoň tomu vše nasvědčuje. Tak abychom byli připraveni.