České státní dluhopisy budou od dubna vyřazeny z indexů rozvinutých trhů a zařadí se na indexy zemí rozvojových. Zvykejme si.
Americká banka JPMorgan, která spravuje nejpoužívanější dluhopisové indexy, se rozhodla české státní dluhopisy přesunout na index rozvojových zemí na základě nízkého hrubého národního produktu Česka, přepočteno na jednotlivce. Jednoduše řečeno, příjem na hlavu není tak velký, abychom se mohli nazývat vyspělou zemí. Ale to my, co zde žijeme, dobře víme. Finanční analytici ovšem přispěchali s vyjádřením, že to je pro nás vlastně dobrá zpráva, i když to tak nevypadá.
Pro samotné české korunové dluhopisy to nejspíš opravdu dobrá zpráva je. Na indexu rozvojových zemí o ně bude zřejmě větší zájem, budou se více kupovat, naše republika bude „bohatnout“. Jinak to ovšem připomíná mírně pokročilého žáka jazykové školy, který se nechá přeřadit zpět mezi začátečníky. Bude tam sice za hvězdu, vše bude znát a ve všem vynikat, ale v celkovém horizontu se jeho znalosti nikam neposunou a nic dobrého mu to nepřinese (vím to z vlastní zkušenosti, dodnes kulhám v angličtině na obě nohy).
Česko se stane rozvojovou zemí ve finančním, dluhopisovém sektoru. Bude pak snadnější přijmout naší roli rozvojové země i v ostatních finančních sektorech a posléze i v ostatních oblastech života. Že naše příjmy na hlavu neodpovídají hranici pro zařazení mezi vyspělé země, už víme. V oblasti práva, nebo spíše spravedlnosti, to také není žádná sláva (viz. například případ pana Janoty, který je na tomto blogu velmi exponovaný). To jaká je struktura vlastnictví nemovitostí, firem a obecně výrobních prostředků, kdy všechny strategicky významné patří zahraničním „investorům“, také spíše odpovídá ekonomice zemí rozvojových. Takže asi nezbývá, než si to přiznat: jsme rozvojová země a vývoj jde u nás pozpátku, od rozvinutého k rozvíjejícímu se. Co s tímto paradoxem budeme dělat?
