Policie pátrá po člověku, který před sedmi lety spáchal dvojnásobnou vraždu. Dostal za ni tři roky léčení! Výstřel, při kterém nebyl nikdo ani zraněn, byl „odměněn“ dvanácti lety vězení. Je to spravedlivé?
V těchto dnech media přináší informace o pátrání policie po pětatřicetiletém schizofrenií trpícím muži, který je nějakým způsobem zapleten do ublížení na zdraví a nebezpečného vyhrožování. Informace jsou podávány tak, že není jasné, jestli bude z těchto činů obviněn, ale vyloučeno to asi není. Už proto, že dotyčný přerušil svoji ambulantní léčbu. Ta mu byla nařízena poté, co byl propuštěn po třech letech ústavního léčení za dvojnásobnou vraždu, kterou spáchal v nepříčetnosti.
Pouhé tři roky a zase je na svobodě mezi námi! Byli snad ti, co zabil, nějak méně lidmi? Nebo jsou snad nějak „méně mrtví“, než kdyby je zabil příčetný člověk?
Uvědomuji si, jak jsou tato témata citlivá a kontroverzní. Nechci být podezříván, že si tu přihřívám „blogerskou polívčičku“ na lidech duševně nemocných. Ale neměla by být délka izolace těchto lidí od společnosti minimálně stejně dlouhá, jako když něco takového spáchá člověk příčetný?
A proti tomu stojí případ pana Janoty, který sice za okolností více než napjatých vystřelil, nikoho však nezabil ani nezranil, přesto bychom ho mezi námi na svobodě neviděli dlouhých dvanáct let (neuvidíme ho už nikdy, ale to je zase jiný příběh).
Být duševně nemocný a nepříčetný se začíná jevit výhodou. Pokud by bylo měřeno stejným metrem a „nepříčetný“ by neměl šanci se dostat na svobodu v mnohem kratší době než normální pachatel, možná by policisté měli méně práce a venku by bylo bezpečněji.
