Že my, Češi, nedáme na naše pivo dopustit, netřeba psát. Ale to, že jeho výjimečnost potvrdily i japonské krysy, mě dostalo.
Experiment, který nezvratně dokázal kvalitu a vysokou „pitelnost“ českých piv, proběhl již před mnoha lety. A i na českých serverech, především na těch věnovaných pivu, o něm byla zmínka. Tato informace mi nějak unikla, což mě nesmírně mrzí, protože bych to jistě oslavil. Jak jinak než českým pivem.
Pro vás, kteří stejně jako já, nebyli dost pozorní, aby výsledky bádání japonských vědců zaznamenali, krátce shrnu o co šlo.
Krysy dostávaly do misky vodu a pivo. Pokud bylo v misce české pivo, vypily vždy nejdříve misku s pivem, teprve potom se pustily do pití vody. Pokud se však do misky dalo místo piva českého nějaké jiné, krysy nejdříve vypily vodu a teprve potom, až byly žízní zoufalé, se pustily do zahraničního patoku.
S velkou nelibostí jsem sledoval, jak se naše piva mění v zahraniční. Jak se hranice jejich pitelnosti snižuje a pomalu degradují z výborného piva na slušné, normální, patok a „europivo“. Když jsem se stal z donucení „kredenčákem“ (slangový výraz pro jedince, který nechodí na „točené“, ale zakoupí „lahváče“, které pije doma v obýváku, v kuchyni u kredence či prostě jinde než v hospodě), zkoušel jsem různé značky, abych našel to, které bude mým chuťovým buňkám nejvíce lahodit. A protože jsem často při tom seděl u počítače, u internetu, nelenil jsem, otevřel si obchodní rejstřík a podíval se, komu patří pivovar, jehož produkci právě konzumuji. Většinou mě to moc nepotěšilo a ani výhodná akční cena mě pak nepřinutila si takové pivo znovu koupit.
Mám pivo rád, ale zároveň je považuji za národní bohatství, které je třeba ochraňovat a podporovat. A proto u mě vítězí značky, které jsou nejen dobré, ale i české. Nikdy jsem nebyl tak radikální jako japonské krysy, abych si dal místo zahraničního piva raději vodu, ale pokud to jen trochu jde, vyhledávám piva česká.
Dalo by se namítnout, a mnozí tak jistě učiní, že u nás už je všechno zahraniční, pivo nevýjimaje. Ale není tomu tak. I když, kromě minipivovarů, je opravdu těžké najít pivovar, který by vařil dobré pivo a byl český, pár jich je. A v poslední době mě i příjemně překvapují pivovary, které byly i v dobách „předrevolučních“ synonymem nepitného patoku, jak se vypracovaly a prudce zvedly kvalitu svých produktů. A to je moc dobře. Ať stále platí: „České pivo, dobré pivo“.
Na to si připijme!
P.S.: Pro lokální patrioty: Morava je mým domovem, když říkám naše české pivo, myslím tím pivo nás, Čechů i Moraváků.
