Systémová chyba v pojetí politiky vyhnala tisíce lidí na Letnou. Má to nějaký smysl? Nemá. Ale jak to příště udělat lépe?
Už to, že je chyba systémová značí, že náprava nebude zcela snadná. Na Letné se sešel nezanedbatelný počet lidí. Lidí jistě dobrých, vzdělaných, přesvědčených o své pravdě. A nepochybně by si zasloužili, aby jejich cesta na Letnou nebyla zbytečná. Přesto se nestane vůbec nic. Jednak pan Babiš má již nepřetržitým odstřelováním „kůži hroší“ (s touto se nepochybně již narodil a vylepšil ji za dlouhou dobu svého působení v byznysu), jednak by nikdo nevěděl co dál.
Zkusme si čistě hypoteticky představit, že by demonstrace na Letné měla takový úspěch, že by pan Babiš složil funkci. Co by se stalo dál? Zachránili by zemi pánové z takzvané opozice? Pánové Fiala, Kalousek a další, mnohokrát provařené „persony“? Zrušili by všechno, co tato vláda budovala a vystavěli do znovu a lépe? Všichni víme, že nikoliv. Byla by to stejná pozlacená bída, jakou předvádí jedna vláda za druhou již dlouhých třicet let.
Proč tomu tak je? Jsou ti lidé na vládní, sněmovní a senátní úrovni tak neschopni, že se nedokáží domluvit a společně pracovat pro blaho naší země a (takzvaných) obyčejných lidí? Kdepak, převážně jsou to lidé schopni a chytří. Ale spojení moci a majetku jim všem láme vazy jako sirky.
Koncentrace moci a majetku je ve sněmovně (senátu, vládě) obrovská. A to je právě systémová chyba, která způsobuje, že ti takzvaní obyčejní lidé mají potřebu chodit demonstrovat ve chvílích, kdy je třeba slavit, vzpomínat a radovat se z před třiceti lety nabyté svobody. Námitka, že to tak bude vždy, že moc a majetek vládnoucích jdou vždy ruku v ruce, je zcela oprávněná. Nejde to jinak, v každém rozhodnutí vlády a parlamentu vždy jde o obrovské peníze.
Přichází tedy na řadu otázka, jak to udělat lépe, aby marných demonstrací nebylo třeba? Jak změnit systém, který nefunguje ke spokojenosti občanů? Zde je několik návrhů, některé jsou možná naivní a utopické, ale ve chvíli, kdy řešení racionální selhávají, možná jediné možné.
- Vláda by měla být složena z odborníků, příslušnost ke straně by neměla být vůbec zohledňována. Aby se nestávalo, že nám ministra financí dělá chemik, ministra obrany prodavač, ministra dopravy holič a podobně. Protože podle toho pak vypadají výsledky jejich práce.
- Parlament ať si zůstane stranický, ale fungování v něm bude funkce čestná. (Senát se jeví příliš neužitečným, tak není v těchto úvahách zahrnut). Takže nebude honorována troj a více násobkem (díky nejrůznějším výborům, podvýborům, dozorčím radám apod.) průměrné mzdy, ale pouze mzdou průměrnou. Námitka, že bude prostor pro korupci je velice směšná. Člověk náchylný ke korupci nebude k o nic náchylnější ať bere sto tisíc nebo třicet pět. Parlament by měl být instituce vážená, a udělat místo v něm čestnou funkcí, by mělo přitáhnout více vážených, moudrých mužů a žen, a naopak odradit „korytáře“.
- Mnohem větší dohled nad vládou i nad sněmovnou ze strany občanů. Že si politik dovolí nepodat přiznání majetku nebo nedokáže doložit, kde ho vzal, by nemělo nastat. Průběžná kontrola a mnohem větší transparentnost. Chceš se stát našim zaměstnancem, musíš počítat s tím, že si tě budeme víc hlídat. Stejně tak by měla být možnost kontrolovat úroveň práce každého politika ve sněmovně. Jeho konkrétní hlasování, jím předkládané zákony, kolik času věnoval tomu kterému zákonu, jak využíval námi placený pracovní čas.
- Kontinuální volby. Změnit dnešní zaběhlý a nemoderní systém, kdy se nám pár měsíců před volbami snaží každý politik ukázat svůj „ksicht“ na každém rohu, slibuje, kasá se a naparuje, jak bude pro nás pracovat, a den po volbách o něm na další tři a půl roku není slyšet a nezajímáme ho. Ať může přijít kdykoliv na řadu hlasování o osudu jakéhokoliv politika, ať má obavu o svůj post, stejně jako obyčejný pracovník se musí obávat o své místo, pokud nepracuje dostatečně nebo dělá chyby. Dnešní úroveň výpočetní techniky už takový systém zavézt umožňuje (samozřejmě řádně se zaměřit na nezneužitelnost by bylo třeba).
To by asi pro začátek stačilo. A na Letné by se mohlo jen slavit a radovat se. Zdá se vám to příliš utopické? Možná. Ale před více než třiceti lety bylo utopií i to, že by komunistická strana pustila Československo ze svých spárů. A stalo se.
