Báje a pověsti o víně

Nejstarším bohem vína, vinařů a milovníků vína je Dionýsos, zvaný v Thrákii /a později v Římě/ odkud do Řecka přišel Bakchus nebo Lyaios /latinsky Liber/, což znamená nejen Svobodný, ale též Osvoboditel.

Dionýsos byl synem vládce bohů Dia a pozemské ženy, princezny Semely, dcery krále Kadma. Jeho matku zahubila při předčasném porodu žárlivá Diova manželka Héra, avšak vzorný otec Zeus zašil Dionýsa do svého břicha a sám jej donosil. Tak se Dionýsos narodil znovu a protože vyšel z těla Boha, nebyl již jen polobohem, ale bohem. Ač nesměl žíti na Olympu, ač nevládl zcela božskou mocí, byl sám nesmrtelný.
Dionýsos byl šťastlivcem, když dospěl shromáždil kolem sebe družinu satyrů, silénů, bakchantek a menád, šťastných svobodných bytostí, které spolu s ním putovali po Zemi a radovali se ze života a ze všeho dobra a požitků jež přináší. Mezi nimi byl nejrozpustilejším rozkošníkem a Dionýsovým nejlepším přítelem satyr jménem Ampelos, který při jedněch orgiích spadl ze splašeného býka a zahynul.
Dionýsos zasypal jeho mrtvolu růžemi a velice hořce pro přítele plakal. Tak smutně, že veliký Zeus se zarmoutil nad synovým neštěstím a proměnil Ampela v keř, který začal plodit hrozny sladkých bobulí, jež chutnají stejně jako nektar a ambrozie, tedy nápoj a pokrm bohů na Olympu, přinášejí svým konzumentům slast a radost, zahání starosti a chmury a blahodárně působí na tělo, jež je po jejich požití zdravější, silnější a odolnější.
Modrá vinná réva pochází pak od samého Dionýsa, neboť z něj vzešla. Titáni, obři a nepřátelé bohů olympských, kteří vládli Zemi a vesmíru před nimi, oklamali jednou Dionýsa a při společné hostině s jeho družinou jej zaživa roztrhali a rozházeli široko daleko. Tehdy bohyně Pallas Athéna, nejbližší sestra Dionýsa, neboť i ona sama vyšla z těla Dia, konkrétně z jeho hlavy a neměla matku, zasadila bratrovo srdce do země a z něj vyrostl opět keř vinné révy, ovšem s modrými hrozny, které dávají krvavé víno červené. 
 

Jiná legenda praví, že víno bylo na světě dávno před Dionýsem, který jej jako mladíček ochutnal v jeskyni, kde žil s nymfami. Zachutnalo mu a začal k sobě domů zvát své pozdější družiníky - silény a satyry. K lidem se dostala vinná réva jako dar. Dionýsos ji daroval Ikariovi, athénskému pastýři za to, že jej převlečeného za žebráka ve svém domě uložil a pohostil. Naučil pak Ikaria révu pěstovat a víno vyrábět, díky čemuž Ikarios zbohatl a stoupnul mezi lidmi ve vážnosti.
Dionýsos svou holí z kmene révy, thyrsem, konal mocné zázraky, proměňoval vodu či mléko ve víno a uměl i prázdné nádoby vínem, ale i vodou a mlékem  zázrakem plnit, nebo dát vytrysknout vodě ze skály. Jiná legenda tvrdí, že rostlinku vinné révy nalezl Dionýsos, když odpočíval na cestě na ostrov Naxos a rozhodl se vzít ji sebou jako dárek své tetičce Chlóridě, bylinářce a zahradnici. Bůh Lykurgos, nejmilejší syn Héry, který Dionýsa nenáviděl a neuznával za boha, rozhodl se mu překazit radost a spálit horkým sluncem Dionýsovu sazenici. Proto ji tento ukryl v duté ptačí kosti jako schránce. Ale Lykurgos pokračoval v intrikách a daroval kouzlem rostlině schopnost rychlého růstu. Naštěstí Dionýsos nalezl větší kost lví a do ní rostlinku znovu ukryl. Když už ani tam se nechtěla vejít a bujela dál, našel pak v poslední chvíli Dionýsos kost oslí a v ní donesl révu až na Naxos k tetičce, která ji zasadila do své zahrádky, kde vykvetla a začala plodit víno. Božský nápoj, který z hroznů začali ostrované vyrábět pak prý zračí v sobě vlastnosti těch tří zvířat v nichž se skrýval. Nejprve prý víno dává člověku křídla a pocit volnosti a svobody, jako by byl ptákem. Po dalších číších cítí se pak člověk veliký a silný, mocný a neporazitelný jako lev. Bohužel, po dalších sklenkách pak často začíná tropit osloviny...

O víně píše se však i v Bibli, například ve Starém zákoně v legendě o potopě světa. Dodnes se na úpatí hory Ararat zastavují poutníci v místě, kde otec Noe přistál se svou archou, sedmnáctý den sedmého měsíce potopy. Tehdy Noe počal obdělávat půdu a když vynášel z archy zemědělské náčiní, povšiml si, že ze dřeva lodi pne se zvláštní neznámá rostlina. Zasadil ji do země a více se o ni nestaral. Ona však na podzim vydala plody skvělé chuti. Noe se začal rostlině věnovat a osázel s ní celý svah u svého obydlí, zralé hrozny sklidil a uložil do veliké nádoby. Po čase nalezl v ní bublající šťávu. Napil se a poznal, že dosud nic lahodnějšího v životě neokusil. Napil se znovu a znovu a poté ještě několikrát. Nápoj vykonal své. Zpitý Noe začal zpívat, tančit a svlékl se do naha a radoval se převelice, až se znaven svalil na zem. Ač si tím vysloužil kritiku své rodiny, blahořečeného nápoje už se nevzdal a také Bible nekritizuje jej za opilství, naopak kárá jeho syny za to, že se mu posmívali, když jej viděli obnaženého radostně křepčit a zpívat!

Takže se nikomu nepospívejme a raději si nalejme. Na zdraví!