Slepá víra

Tento blog by se mohl jmenovat Otevřený dopis tchyni, ale nejde mi o tradiční konflikt mezi snachou a manželovou matkou. Jde mi primárně o vyjádření se k jejímu nátlaku na naše děti, náš domov kvůli náboženskému přesvědčení.

Rozhodla jsem se pro psaní tohoto blogu, protože je to jedna z cest, jak se vypořádat s problémem, a také protože vím, že něco podobného se odehrává i v jiných rodinách. A nemusí se to týkat jen náboženské víry. Jde o jakoukoli víru, která je slepá vůči poznání, pochopení a toleranci k druhým. O víru, která se staví nad jiné. O víru v duchovní hodnoty, která je však ve skutečnosti potírá, jako autoimunitní onemocnění duše.

Problém vznikl tím, že naše děti přestaly pravidelně navštěvovat bohoslužby. Já jim fandím. Umět se rozhodnout, ať už dobře nebo špatně,a mít svůj názor a nebýt slepě poslušný, je znak dospělosti, převzetí zodpovědnosti za svůj život.

 Jenom podotknu, že naším ratolestem letos bude 17 a 20 let. Přestože jsme babičku žádali, ať tuto situaci respektuje, snad skoro rok atakuje jednotlivé členy naší rodiny, kromě mě, hodinovými telefonáty, dopisy, či přijde osobně, aby nám domluvila, vylákala děti na mši, nebo předvedla hysterický výstup, že si to bereme na svědomí, protože když nechodí do kostela, povedou nezřízený život a že si nepřeje, aby jí šly na pohřeb. To už jsou těžké grády pro citlivější duše.

Nedovedu to pochopit. 

Stojím za našimi dětmi. Jsou pro mě velkým darem a vážím jejich smyslu pro čest a kamarádství. Cením si toho, že stále s námi tráví volný čas. Že se věnují hudbě. Mám je ráda, protože prostě jsou.

A jsou naší součástí, ale ne majetkem.

Nedovedu pochopit, že obyčejné či vzácné lidské hodnoty jsou zanedbatelné proti katechismu.

Co je to za víru, která se spoléhá na své zásluhy, nad odfajfkovanou kolonku "účast na mši", a která nemá důvěru a úctu k jedinečné cestě člověka... 

Víra je naděje ve smysl cesty, bdělost a otevřenost pro přítomnost... ztráta jistot, svoboda. Je to tajemství v člověku. V tomto duchu jednám s dcerou i synem. 

Babička se nám ztratila. Místo ní tu teď jak Matterhorn nad Zermattem ční zdvižený ukazovák. Její pojetí víry poničilo naše vztahy. A tak víra vlastně ztrácí svoji podstatu. Stává se mrtvým kultem. 

... píšu v duchu tyto řádky mé tchyni. Pokoušela jsem se jí to vysvětlit, ale marně.

Ale i díky tomu jsem si opět uvědomila, že čas, který je nám k dispozici, mnohdy maříme v myšlenkových konstrukcích, které nás ubíjí a ničí vztahy.

...