Skromnost

K čemu by měl člověk dozrát? K skromnosti nebo nabubřelosti, poživačnosti, hamižnosti... ? Skromnost patří, myslím,  i do vztahů.  Skromnost a střídmost může léčit jak vztahy, tak i tělo.

Skromnost je druh ticha. Takového ticha, které je klidné. 

Mí rodiče mi říkali, že jsem hrdá a neposlušná. Asi to byla.. je... pravda. Ale s touto povahou nutně dochází ke konfliktům. A jak dál? 

Moje tělo také došlo na kraj propasti.

Zastavilo se drsným způsobem. Nehýbala jsem se. Dg.  Parkinson a Wilson. Lékařská péče o mě byla a je výborná. Přesto jsem pochopila, že lék nepřichází zvnějšku, ale zevnitř. Myšlenky, a způsob života mě dovedly k tlamě propasti a nemoc, která mě stopla, zastavila, mně ukázala, že je třeba mnoho myšlenek vyměnit za jiné. To jsem se učila několik let a stále se učím. Pokrokem je, že vím, že nemusím mít pravdu a nárok... Také jsem zjistila, že mohu být a jsem šťastná bez mnoha věcí. Že potřebuji střechu nad hlavou, nějaké to jídlo  a rodinu. To "nad"- kam na dovolenou, šaty a pod. je nadstandartní, i když příjemné.

Tomu už říkám skromnost. Uvolňuje se tím ve mně prostor pro jiné lidi, myšlenky...

Stejně tak střídmost v jídle má pro tělo užitek. Omezení jídla, byť většinou nedobrovolně, plus dobrovolná bezlepková strava mají důsledek v pročištění organismu. Skutečně je vidět, čím vším mám organismus zanesený. Svalová ztuhlost dietou už  z 99% zmizela. Teď se čistí dutiny, klouby a hlavně páteř. Mé tělo se uvolňuje ze sevření.

Diagnozu Wilsonovy nemoci už doktor škrtnul. Měď, desetkrát převyšující přípustné hodnoty v játrech, zmizela. 

Parkinson? No, uvidíme, nechci říkat hop, dokud nepřeskočím. Ale stále častěji slychávám, že je vidět, že mi je lépe. A skutečně je mi o mnoho lépe.

Nevím, co vše na nastartování regeneračních procesů mělo a má vliv. Ale skromnost je jedním z důležitých zdrojů klidu duše. A klidná psychika, kdy mě přestává trápit: já to musím mít, já to chci ...  je dost silným léčivem.

A tak i ona poslušnost ženy v manželství. Je to pro mě druh skromnosti, kterou se učím. Jde o to, že si v klidu odepřu nějaký vliv a přenechám ho manželovi. To má spoustu výhod. Uvolní se napětí a zmizí dost často zbytečné konflikty. A to má přeci smysl.

Nárokovat si poslušnost druhého je nesvoboda. Prosazovat za každou cenu sebe, taky. Poslouchat muže lze jen s důvěrou a někdy je to risk. Ale platí to i opačně. Muž také riskuje. 

Jenom bych řekla, že vůdcoství k mužské mentalitě tak nějak patří. Ženy mají velký vliv na muže, když jsou žensky ženské a ne jako puťky. Ženskost a poslušnost se vůbec nevylučuje, a ani se to, když tak nad tím přemýšlím, netluče s ženskou hrdostí. Tak je žena pro muže výzvou k přemýšlení. Verbálně i neverbálně spolu komunikují a muž se podle toho rozhoduje. 

Skromnost je vyváženost reality, mých reálných možností s mými ambicemi. Pokouším se o pravdivý náhled na sebe. Co vlastně jsem? Největší hodnotu má každý člověk v lásce. A láska není vždy to, co chci a není vždy taková, jakou ji chci. Vlastně skoro nikdy. A to je další druh skromnosti. Láska je projevem ženy i muže a v tomto kontextu mohu být poslušná svému muži. 

:-)

p.s. dobře se mi o té poslušnosti píše, když manžel ještě spí.

Ale jsem kost z jeho kostí! :-)

Myslím, že dnes bude příležitost ke společnému smíchu.

PĚKNÝ DEN DO VAŠICH DOMOVŮ!