K čemu by měl člověk dozrát? K skromnosti nebo nabubřelosti, poživačnosti, hamižnosti... ? Skromnost patří, myslím, i do vztahů. Skromnost a střídmost může léčit jak vztahy, tak i tělo.
Skromnost je druh ticha. Takového ticha, které je klidné.
Mí rodiče mi říkali, že jsem hrdá a neposlušná. Asi to byla.. je... pravda. Ale s touto povahou nutně dochází ke konfliktům. A jak dál?
Moje tělo také došlo na kraj propasti.
Zastavilo se drsným způsobem. Nehýbala jsem se. Dg. Parkinson a Wilson. Lékařská péče o mě byla a je výborná. Přesto jsem pochopila, že lék nepřichází zvnějšku, ale zevnitř. Myšlenky, a způsob života mě dovedly k tlamě propasti a nemoc, která mě stopla, zastavila, mně ukázala, že je třeba mnoho myšlenek vyměnit za jiné. To jsem se učila několik let a stále se učím. Pokrokem je, že vím, že nemusím mít pravdu a nárok... Také jsem zjistila, že mohu být a jsem šťastná bez mnoha věcí. Že potřebuji střechu nad hlavou, nějaké to jídlo a rodinu. To "nad"- kam na dovolenou, šaty a pod. je nadstandartní, i když příjemné.
Tomu už říkám skromnost. Uvolňuje se tím ve mně prostor pro jiné lidi, myšlenky...
Stejně tak střídmost v jídle má pro tělo užitek. Omezení jídla, byť většinou nedobrovolně, plus dobrovolná bezlepková strava mají důsledek v pročištění organismu. Skutečně je vidět, čím vším mám organismus zanesený. Svalová ztuhlost dietou už z 99% zmizela. Teď se čistí dutiny, klouby a hlavně páteř. Mé tělo se uvolňuje ze sevření.
Diagnozu Wilsonovy nemoci už doktor škrtnul. Měď, desetkrát převyšující přípustné hodnoty v játrech, zmizela.
Parkinson? No, uvidíme, nechci říkat hop, dokud nepřeskočím. Ale stále častěji slychávám, že je vidět, že mi je lépe. A skutečně je mi o mnoho lépe.
Nevím, co vše na nastartování regeneračních procesů mělo a má vliv. Ale skromnost je jedním z důležitých zdrojů klidu duše. A klidná psychika, kdy mě přestává trápit: já to musím mít, já to chci ... je dost silným léčivem.
A tak i ona poslušnost ženy v manželství. Je to pro mě druh skromnosti, kterou se učím. Jde o to, že si v klidu odepřu nějaký vliv a přenechám ho manželovi. To má spoustu výhod. Uvolní se napětí a zmizí dost často zbytečné konflikty. A to má přeci smysl.
Nárokovat si poslušnost druhého je nesvoboda. Prosazovat za každou cenu sebe, taky. Poslouchat muže lze jen s důvěrou a někdy je to risk. Ale platí to i opačně. Muž také riskuje.
Jenom bych řekla, že vůdcoství k mužské mentalitě tak nějak patří. Ženy mají velký vliv na muže, když jsou žensky ženské a ne jako puťky. Ženskost a poslušnost se vůbec nevylučuje, a ani se to, když tak nad tím přemýšlím, netluče s ženskou hrdostí. Tak je žena pro muže výzvou k přemýšlení. Verbálně i neverbálně spolu komunikují a muž se podle toho rozhoduje.
Skromnost je vyváženost reality, mých reálných možností s mými ambicemi. Pokouším se o pravdivý náhled na sebe. Co vlastně jsem? Největší hodnotu má každý člověk v lásce. A láska není vždy to, co chci a není vždy taková, jakou ji chci. Vlastně skoro nikdy. A to je další druh skromnosti. Láska je projevem ženy i muže a v tomto kontextu mohu být poslušná svému muži.
:-)
p.s. dobře se mi o té poslušnosti píše, když manžel ještě spí.
Ale jsem kost z jeho kostí! :-)
Myslím, že dnes bude příležitost ke společnému smíchu.
PĚKNÝ DEN DO VAŠICH DOMOVŮ!
